Jenže pro mě je argumentace Písmem v těchto věcech bezcenná. Starý Zákon není nic jiného než "Staré pověsti židovské", Nový Zákon pak je státní zakázkou vytvořenou za peníze a na popud císaře Konstantina I., protože u příležitosti vydání Ediktu Milánského si nejprve bylo třeba ujasnit, čemu se teda bude oficiálně věřit a co to to křesťanství vlastně je - vlastně šlo o proces, který bychom dnes nazvali standardisací - z té hromady textů se vybralo něco, co bylo označeno za kánon, ostatní texty bylo nařízeno ničit, pokud možno aby nezbyl ani jeden exemplář.
Jistě, můžeš věřit tomu, že Písmo bylo zjeveno bohem, že osvítil Ireneje z Lyonu, aby poznal, co je a co není z těch textů správně, Konstantina, aby křesťanství zavedl jako státní náboženství (aniž by se ovšem sám nechal pokřtít), teology na všech těch možných koncilech, aby dospěli k těm jediným správným závěrům, než se na nějakém dalším koncilu zase upgradují na jiné jediné správné... Ale já opravdu nemám jediný důvod něčemu takovému věřit. Lochneská příšera je uvěřitelnější.
No. Neřekl bych, že lochneská příšera je uvěřitelnější. Jenom co do počtu věřících.
Co se týče toho, že nemáš potřebu věřit něčemu, co se tak mění. To bys musel zamítat i stejným způsobem vědu. Té je přímo podstatou tvorba teorií, které se vzájemně prosazují a v čase se ruší. Vše se upřesňuje, někdy opakuje, někdy i dokonce standardizuje. Odhadnu to - spíše máš něco proti křesťanství jako takovému. Ale faktické argumenty pro to nemáš. Nebo případně jaké jsou? Krom odsudku(-ů).
Staré pověsti Židovské. Hezké přirovnání, to mne nenapadlo. Nicméně, je to víra. Už jsem to zde citoval. Uvěřil Abraham Bohu ...
Jak jsem psal. Uvěřil jsem a nelituji. Rozhodně mám od té doby pestřejší život (ne, že bych předtím byl chudák a náboženství potřeboval, spíš naopak).
Věda a náboženství mají odlišné cíle. Věda je založena na postupném poznávání objektivní pravdy. Vychází z předpokladů, poznaná fakta zobecňuje v teoriích a ověřuje experimentálně. Nesoulad vede k modifikacím těchto teorií, či dokonce k revizi základních předpokladů. Zvláštní postavení má ryze abstraktní matematika, ovšem ani ta nemá žádné nezpochybnitelné pravdy - základním měřítkem je tu konzistence. Vždy existuje objektivní arbitr nezávislý na vůli člověka.
Náboženství je založeno na zjevené pravdě, která tvoří předpoklady, o nichž se v žádném případě nesmí pochybovat. Svou energii teologové věnují shromažďování argumentů na podporu této zjevené pravdy a na hledání cest, jak ji interpretovat, aby nebyla v rozporu s objektivní pravdou. Objektivní arbitr chybí.
Příklad - množina všech množin. Věda nebude trvat na tom, že takový pojem má nějaký smysl, pokud se postupně ukáže jako neudržitelný, protože je nekonzistentní a plyne z něho spousta paradoxů. Deus omnipotens - věrouka si nemůže dovolit zpochybnit tento pojem, místo toho se soustředí na to, jak se s neurčitostí toho pojmu
nějak vypořádat - "lidský jazyk je nedokonalý a myslí se tím něco jiného než normálně, nevíme přesně co, protože je to mimo lidské chápání" apod. S tím se spokojí. Žádný matematik by se s podobným vypořádáním s "množinou všech množin" rozhodně nespokojil. Že žádná množina všech množin nejspíš neexistuje je pro něj přijatelnější než pro teologa závěr, že "bůh všemohoucí" existovat nemůže z logiky věcí - tedy pokud nějaký existuje, tak rozhodně není všemohoucí a tedy takový obrat je velmi slušně řečeno zavádějící.
1967 Odpovědí
1244010 Zhlédnutí