Pořád to nechápeš.
Pokud dáš silnou parabolu na příjem na obě strany, pak i se zákonným vysílacím výkonem slyší obě strany lépe.
Tenhle příklad chápeš ne?
Teď druhý příklad:
Každá *WIFI* karta má různou citlivost vstupu.
To si představ jako číslo, které udává odstup šumu od signálu.
Číslo 0 znamená, že se ti signál (jakoby něčí řeč) ztratil v šumu okolí a číslo 100 znamená, že slyšíš perfektně.
A zároveň každá karta má také různou sílu vysílaného signálu, některé prostě víc řve a někdo je tišší.
Tyhle dvě věci spolu nepleť.
Můžeš mít vesnické AP, které vysílá s nízkým vysílacím výkonem, ale náhodou má citlivý přijímač.
Takže ty máš ten problém, že i když jsi nasadil anténu se ziskem 18db a on přijímá tebe, tak ty ho chytáš špatně, buď protože ty máš kartu s nízkou citlivostí nebo protože on vysílá fakt slabě. No a právě v takovém případě ti pomůže druhá megaanténa s podstatně vyšším ziskem na tvém příjmu.
U WIFI se jedná se o obousměrné spoje, kdy se musí slyšet obě strany, ale obě strany taky mají různé vlastnosti, některá vysílá silnější signál, ale má slabší citlivost přijímače, jiná má citlivý přijímač, ale vysílá slaběji, než by mohla.
Pokud správně dokážeš rozpoznat, která část spoje je problematická, jsi schopný podstatně protáhnout signál.
Vždy jsi limitovaný vysílacím výkonem, který bys neměl MOC přestřelit a zároveň někdy prostě nemůžeš hrabat do cizího zařízení.
Co ti pak zbývá? Třeba jen optimalizovat tvojí stranu.
Alespoň tak to chápu já.
Jen netuším, jestli rozumíš tomu, jak to vysvětluju.
Zkuste mu to někdo prosím vysvětlit jednodušeji.
17 Odpovědí
8470 Zhlédnutí