Ano, má to význam.
Řekněme tomu třeba buffer.
Než abys tady nechal nějaké svinstvo různě povalovat stylem támhle kousek bordelu, tady špínu, támhle papírek, šoupneš to do jedné krabičky a máš uklizeno. Pokud se ti v té krabičce nastřádá deset podobných kravinek, zjistíš to snáz, než abys (což nikdo PAK STEJNĚ nedělá) prohledával kód a koukal se, jestli se někde nedá něco spojit.
Já třeba nemám rád samostatné třídy obsahující tři řádky kódu, který něco provádí! Když už, tak je obalit!
Další výhoda "Maslostroje" je v tom, že když se rozhodneš nějaký bordel sloučit, hledáš odkazy jen na "Maslostroj".
Pokud nejsi sprasovatel (čti programátor v PHP) definuješ, že bordel může být jen v _MasloStroj a nikde jinde, takže buď to píšeš čistě, nebo přidáváš do _MasloStroje. S trochou píle se dá _MasloStroj uklidit, takže výsledkem bude sice chrchel na první pohled nesouvisejících metod, ale protože _MasloStroj je jen obálka (fasáda) pak i v tom svém bufferu máš pořádek.
Jsou programátoři, kteří programují řekněme živelně a ti, kteří si vše dobře naplánují.
Pokud patříte k těm živelným, v první fázi vše naboucháte do _MasloStroje, ale už předem počítáte s tím, že se to bude muset přepsat.
Ten kdo nemyslí deset tahů dopředu si s tím může i vystačit. Jak třídy do _MasloStroje (ten název se mi moc líbí!) přibývají, poškrábete se na kebuli a začnete v tom dělat pořádek, takže se obsah bufferu vyprazdňuje a zůstane tam jen skutečný herberk.
Někomu to vyhovuje, když napíšete většinu funkcí, kouknete se na to a celé to zjednodušíte.
No někdo si zase raději napíše specifikaci a ti nejšťastnější z nás to píšou z voleje dočista.