V procesu rozhodování jsou informace, tedy co uživatel ví, či neví, zcela zásadní. Ať už jde o analytické nebo intuitivní informace. Na základě těchto informací probíhá rozhodovací proces. Tedy rozhodně záleží jaké informace uživatel má, odkud je získal a jestli odpovídají realitě.
To je právě ten váš největší omyl. Trh takhle nefunguje. Jestli s tím souhlasíte nebo nikoliv není podstatné.
Ach jo. Tak si o tom něco přečtěte. Nevím od koho byla ta skripta na VŠ, ale teď tady mám třeba Marketing Management od Philipa Kotlera (Kapitola 5, strana 117):
The Stages of the Buying Decision Process
Stage 1: Problem Recognition
Stage 2: Information Search
Stage 3: Evaluation of Alternatives
Stage 4: Purchase Decision
Stage 5: Postpurchase Behavior
Co si pamatuji, tak ve VŠ skriptech to bylo trochu jinak strukturované, ale podstata byla stejná.
tyhle vlastnosti jsou často těm běžným uživatelům jednoduše úplně jedno a rozhodně za ně neplánují zaplatit pětkrát tolik.
S tím také nesouhlasím. Ano, je jim jedno, jestli bude mít CPU X nebo Y GHz. Ale není jim jedno, jestli bude jejích počítač rychlý nebo pomalý. Uživatel prostě má potřeby a tedy i požadavky. Jen je někdy a některé a priory explicitně nespecifikuje neb toho není schopen.
No právě. Ale mluvíte o úplně něčem jiném. Držte se kontextu.
Kontext je takový, že jste tvrdil, že je jedno, jaké má potenciální kupec informace, že je to irelevantní – není.
Tedy výše prezentované představy, že běžný domácí uživatel půjde a koupí si místo TP-Linku, který mu naprosto dostačuje arubu za cca pětkrát tolik. To je jednoduše sci-fi. A taky se to celkem logicky opravdu neděje.
Jak víte, že mu stačí tplink, když nemáte informace, protože je pokládáte za irelevantní? Podsouváte mu svoje představy a svoje rozhodnutí. Stejně jako v případě drahéto telefonu. Jak víte, že by jim stačil jiný? Jen proto, že stačí vám? Možná jen nechcete chápat jejich potřeby.
Ta "potřeba" je záležitost subjektivní volby kombinovaná s mezním užitkem z kvality a peněz, které na ni je třeba vynaložit.
Tak proč rozporujete jejich potřebu v podobě drahého telefonu, když vzápětí tvrdíte, že je potřeba subjektivní?
Zkuste si na základě toho, co jsem napsal odpovědět sám. Přímo to z toho vyplývá. Minimálně se to totiž nijak nevylučuje. Spíš naopak.
A proč to nezdůvodníte sám? Já si nechci vymýšlet vaše důvody.
Spíš to na mne působí tím klasickým dojmem, že se jim snažíte vnutit svůj pohled resp. jim podsouváte svoje potřeby.
Co na vás působí dojmem je vaše dojmologie. Nic ve zlém.
Ve zlém si to fakt neberu, zvlášť, když ten dojem stále jen potvrzujete. :-)