Státní zákázky - má malý dodavatel šanci?

[registrovany123]

v podstatě neexistuje žádná autorita, která by dokázala skutečně spravedlivě posoudit, jestli je větší díl problémů na straně zadavatele nebo na straně dodavatele.

Ano, výborně, první člověk v diskuzi, který chápe ten důvod, proč i malý dodavatel může na základě vágních specifikací ve smlouvě pracovat na státní zakázce - protože požadavky jsou sporné a u soudu by odběratel tak snadno neuspěl.

Ale nemůže na ní pracovat, když má mít obrat několik milionů a nejpozději za 60 dní to má být v pilotním provozu a další věci, kterými je to šité na míru nějaké konkrétní firmě.

Prostě jsou tady nějaké zákony a pravidla a ta říkají, že má být soutěž veřejná, a ne jen tak naoko. A tyhle pravidla jsou porušovaná, a to porušování je důvodem, proč nemůže malý dodavatel dělat na státní zakázce.

Ano, vím, že to nemají úradové jednoduché, a že do dnešní chvíle netuší, že NIKDY SPECIFIKACI napsat nemůžou, protože to je typický waterfall - a tohle je přesně ten důvod proč jsem se šel o veřejné zakázky zajímat, než jsem zjistil, že s tím úřeníci vyčůrali tak, že zakázky šijí na míru.

[Reklama]

[Miroslav Šilhavý]

Podle mě je to složitější. Malý dodavatel nechce k soudu vůbec jít, protože i vyhraný soud je horší, než sebehorší dohoda. Soud stojí mraky peněz, které přísudky nevynahradí (přísudky nepokryjí ani právní zastoupení, natož přípravu podkladů, natož ušlé obchodní příležitosti). Takže kritérium obratu je skutečně to poslední, co by bylo problémem.

Pokud chcete mít skutečnou soutěž pro všechny (uvědomte si, že i omezená soutěž je stále lepší než žádná soutěž), pak byste musel mít fakt dobře popsané prostředí, požadavky, cíle - a to s výhledem na roky, protože takový postup nelze zvládnout rychleji. Budiž, můžeme to označit za ideální stav. Ale pak už nám stačí jen vymyslet, jak dokázat na straně státu (resp. veřejných zadavatelů) zalatit skutečná áčka v oboru. Protože proti nim u dodavatelů stojí skvadra obchodníků, projekťáků, kteří jsou mezi těmi neúspěšnějšími, mají oproti státnímu zaměstnanci pohádkový rozpočet (neb ho na konci dne zaplatí stát), a především všichni mají motivaci uspět. Oproti tomu, na straně veřejných zadavatelů stojí ajťáci z výprodeje, pracující za tabulkový plat, kterým se úspěch nijak neodrazí na kariéře, ohodnocení, benefitech, a kterým tedy jde především to, aby v rámci svého tabulkového "rozpočtu" neudělali žádnou chybu, která by je stála místo.

Až toto vymyslíte, pak bude možno uvažovat o tom, aby se jednalo o dokonalou soutěž.

[Miroslav Šilhavý]

Ano, vím, že to nemají úradové jednoduché, a že do dnešní chvíle netuší, že NIKDY SPECIFIKACI napsat nemůžou, protože to je typický waterfall - a tohle je přesně ten důvod proč jsem se šel o veřejné zakázky zajímat, než jsem zjistil, že s tím úřeníci vyčůrali tak, že zakázky šijí na míru.

PS: to šití na míru je často dané pohodlností, tím, že známý dodavatel právě ví, co oni vlastně chtějí. Dokonce často takový dodavatel to řešení nejprve vymyslí a nabídne ho, a teprve pak úředník zjistí, že na to, co už někdo z dodavatelů vymyslel, musí vypsat soutěž. Mnohdy tedy úřad nevymýšlí zadání na míru, ale pouze soutěží řešení, které mu už jeden z dodavatelů vymyslel - nabídl. Tím pádem je - logicky - napsané rukou toho dodavatele. A pak se ptám, pokud nastane tato situace, skutečně šije úředník někomu něco na míru (tj. aktivně pozměnuje zadání), nebo jen zanedbává svoji práci (tj. pasivně přejímá zadání ze specifikace jednoho konkrétního dodavatele)? Podle mě je to velký rozdíl jak morálně, tak ale i v tom, co je potřeba udělat pro nápravu.