Zajímalo by mě, jak se větší firmy dívaji na roztříštěnost distribucí
Především je vhodné si uvědomit, že to, co se s hanlivým nádechem označuje jako roztříštěnost je ve skutečnost výber, možnost výběru, svoboda výběru. Ona roztříštěnost, vede k tomu, že je k disposici tolik svobodného software pro různé činnosti. Jinými slovy je to výhoda, nikoliv negativum.
Pokud to vezmu naopak, tak "neroztříštěnost" znamená, že není nic na výběr, je jen jedna možnost. Nelze si vybrat efektivnější způsob pro konkrétní nasazení. To je špatné a nejdražší řešení.
K tomu zbytku:
Nasazuje se většinou to, co je potřeba pro konkrétní nasazení. Servery se stejně konfigurují jinak než pracovní stanice a desktopy. Nemá smysl tam nasazovat to samé a přidělávat si práci tím, že se budou hledat workaroundy tak, aby ti lidé nebo ty servery mohly pracovat. Někde se hodí CentOS, někde se koupí RedHat, někde Debian a někde FreeBSD a někde třeba QNX. Všechno má své zlaté místo, kde je zrovna toto řešení nejefektivnější a nejlevnější.
Pokud chceš, existují i pokusy udělat centrální konfiguraci různých systémů. Já osobně je nemám rád, podle mě by admin měl vědět co dělá. Udělat puppet apply xxx umí každý debil. Ovšem, pokud se to porouchá, tak tento de... už bude v koncích. Stejně je ten admin potřeba.
Takže moje rada je, vykašli se na konkrétní distro a snaž se naučit používat všechna. Ve skutečnosti jsou ty rozdíly minimální. (V praci spravuji x set CentOSů, doma x jednotek debianů, nějak v tom nevidím rozdíl. On ten apache nebo postgres je prostě všude stejnej.)
16 Odpovědí
4802 Zhlédnutí