Aktuální německá vláda si umínila, že za každou cenu zničí soukromý i veřejný kapitál, aby ani náhodou si nemohlo Německo svůj blahobyt zachovat. Nejvýraznější příklad takového konání je sešrotování nových a bezchybně fungujících jaderných elektráren potom, co jejich provozovatelé dostali miliardové odškodnění za neplánovaně krátký provoz.
Dále současná aféra s povinnou instalací tepelných čerpadel, které stejně pojedou na uhelný proud, protože bezemisní zdroje byly odstaveny. Majitelům nemovitostí tak vláda šíleně znehodnotila jejich majetek, aniž by to jakkoli pomohlo životnímu prostředí.
Takovéto šílenosti jsou ostatně typické u blahobytných společností. Nové generace voličů a politiků, které vyrůstali v blahobytu, jsou natolik vzdálené realitě, že dříve nebo později rozflákají to, co jim ten blahobyt umožnilo.
Akorát v jiných zemích by taková vláda po prvních průserech skončila. Německo má tak velkou setrvačnost byrokracie, že než k tomu dojde, bude už pozdě.
Takže jakékoli daně zaplacené německé vládě je nutné považovat na peníze vyhozené oknem.