Pokud by ten přeposílač měl pakety buferovat a na požádání je začít posílat vysílači, musí ten vysílač umět nějak o zasílání požádat – asi poslat na ten přeposílač nějaký paket, který to odstartuje. Tím odstartováním se zároveň udělá „díra“ do NATu u toho vysílače, aby NAT věděl, kam ty pakety posílat. Jenže to je vlastně to jediné, co potřebujete. Takže ten přeposílač by asi nemusel na obou stranách poslouchat, mohl by ty pakety pouze tupě přeposílat na veřejnou IP adresu NATu před tím vysílačem. Pak stačí, aby vysílač poslal správný UDP paket směrem k tomu přeposílači (který ten paket klidně může zahodit), tím si otevře dveře v NATu a začnou k němu proudit ty pakety posílané přeposílačem.
A nebo ty UDP pakety vůbec nemusíte posílat přes ten přeposílač, můžete si takhle otevřít průchod NATem na obou stranách a server s veřejnou IP adresou použít jenom k domluvě studia a vysílače na tom, jaké IP adresy mají použít. Takhle fungují různé protokoly, které umí peer-to-peer komunikaci mezi zařízeními, která jsou na obou stranách za NATem.
Hlavně, že pořád někdo tvrdí, že IPv6 vůbec není potřeba…