Kdyby někoho zajímal rozsah, v jednom z Corů vidím třeba 2 000 tabulek a celkově obsahují 300 000 sloupců.
A pouziva se to prakticky vse, nebo je to spis dusledek nasazeni nakoupene technologie, ktera byla vytvorena nebo dokonvergovala do univerzalniho reseni, aby zadna zmena schematu v teto casti uz nikdy nebyla potreba (coz rozhodne usnadnuje aktualizace a snizuje moznosti problemu, kdyz jsou vse pouze data a samotna struktura se nemeni).
Nebo je tam i nejaka segmentace dat (sam jsem pouzival ve vykonnem vyhledavaci), to pak pocet klidne narust muze libovolne, a usnadnuje to pak paralelizaci, ono jeden stroj s naivnim schematem databaze bude mit chte nechte sve limity.
ty data jsou normalizovaná a modelovaná, s validací, datovými typy a vše co si přeješ, dělá se i migrace schémat a dat za provozu. Dokud vše bylo věcí mainframů, byly běžné noční odstávky, kde se dělala údržba, validace. Dnes se přechází na 24/7 provoz, často to běží na věcech jako Oracle Exadata a už potkáš u kubernetes v core infrastruktuře (koukám na to trochu nelibě, ale co).
Zpravidla je core výsledkem dodávky jedné společnosti, partnera nebo vlastní in-house vývoj, nebývá to mišmaš všeho, co koupíš, to jsou až ty vrstvy nad tím. Je tam hodně číselníků, třeba třetina. Každá banka to má jiné, když jsme migrovalii data při slučování bank, tak to jsou tisíce člověkodnů jenom na to, abys ty data propojil a spároval, ikdyž na druhé straně logicky musí být hodně podobné.
Ty systémy jsou rozsáhlé, protože i rozsah služeb a funkcí je vysoký. Třeba PSD2, to jsou desítky nových tabulek jen kvůli tomuhle. Změny se dělají pořád a příprava nových věcí se děje denně, nasazování je pak dána jen tím, jak to má banka vnitřně nastavené, některá je schopná změny dělat skoro denně, jiná si to nechá do velkého balíčku jednou za půl roku. Core nemusí být složen fyzicky z jediné databáze, ale častěji to je soustava několika databází a segmentuje se to.
Jsem architekt, do provozních dat tolik nevidím a ani mě nezajímají, zajímá mě jen jak to je postavené, navrhnuté a jak s tím dál. Stejně tak nemohu sdělovat příliš konkrétní data, protože nevím, co je zveřejnitelné a co ne. Zagoogli si, jestli tě to více zajímá, např. z Komerční banky o tom veřejně mluví Frantisek Kubala.
Zaujmal ma pricip backupu, kde sa hodne casto zapisuju do DB data. Neslo mi ani tak o velkost dat, ale velmi caste frekvenciie zapisov
Zálohují a schraňují se transakční logy, tj. záznam o tom, že proběhla nějaká změna v databázi (insert, update, změna schémat). Počet transakcí jen ovlivňuje to, jak je transakční log velký, jsou to append-only soubory. Stav v databázi je pak až materializace právě těch jednotlivých transakcí, hodně zápisu ti nevadí, vždy máš nějaký point in time (transaction id), ty jsou seřazeny v čase.
Poslední příspěvky
