Taktak. Když nad WiFi transportujete Eth rámec někde ze sousední sítě do jiné sousední sítě, tak ten rámec potřebuje mít 4 MAC adresy: zdroj paketu, odesílající rádio, cílové rádio, cíl paketu. V
tříadresním režimu se rozlišuje i na této úrovni AP/klient, kde "AP konec" má obě adresy, aby WiFi klienti viděli MAC adresy Eth protějšků odlišné od rádiové MAC adresy AP, ale na straně klienta se počítá s tím, že klientské rádio je identické s klientovým ethernetovým portem. Proto pouze jedna adresa. Proto pokud Vám nějaká krabička slíbí, že bude ve tříadresním režimu bridgovat Ethernet na klientské straně někam dál, musí překládat MAC adresy skutečných klientů na té "client-side bridgované síti" (jako L2 NAT) protože na rádiu se musí každopádně bavit svou vlastní rádiovou MAC adresou (MAC adresa je identitou stanice v základní komunikaci a taky v autentikaci / šifrování.)
Tzn. čtyřadresním režimem se mezi sebou baví navzájem APčka. Klienti mu nerozumí. Třeba režim WDS může být implementován skutečně AP-to-AP, v tom případě si AP vede tabulku navázaných "WDS asociací", mezi kterými bridguje na způsob fyzických Eth spojů, jede nad nimi spanning tree apod. Nebo možná ASUS jede nějaký hybrid, který je sice čtyřadresní, ale vztah AP/klient trvá v rovině šifrovací a autentikační relace. Takže na AP zadáváte seznam MAC adres "čtyřadresních klientů". Není mi popravdě moc jasné, jak tohle čtyřadresní lešení (navázané asociace mezi APčky) může sdílet ESSID se sítí, která slouží čistým tříadresním klientům.
Obecně jak to má ASUS v detailech implementováno je trochu těžko říct, tyhle kejkle se 4-adresním režimem jsou proprietární (žiju v domnění, že pro to není norma - kdyžtak mě opravte).