G.hn má své využití a svůj půvab, ale taky to není silver bullet. Ohledně
MoCa jsem nenašel až tolik podrobností ohledně modulace, ale wikipedia uvádí aspoň frekvenční plán a fakt, že i zde se jedná o sdílené médium s half-duplexním provozem na bázi TDMA. Základní fyzika patrně bude platit pro obě technologie podobně.
Možná v rovině frekvenčního plánu bych okomentoval, že sice obě technologie chodí až někam ke 2 GHz, ale zatímco MoCa začíná někde na 450 MHz, G.hn teoreticky umí využít pásmo už někde od 2 MHz. Což je relevantní v situaci, kdy řešíme několik set metrů koaxu, který bude mít na 1 GHz na té vzdálenosti snadno kolem 60 dB útlum. Ale na 100 MHz třeba jenom 20-30 dB. Což je rozdíl mezi go a no-go. Požadované megabity se na vyšších frekvencích snáz poskládají do frekvenčního pásma, na nižších frekvencích do útlumového budgetu (jde o využitelný odstup signál-šum na přijímajícím konci). Obě zvažované technologie každopádně "trénují" frekvenční charakteristiku kanálu / dostupnou šířku pásma a hloubku modulace napříč spektrem, dokonce se teoreticky umí "vyhnout" úzkopásmovému rušení (OFDM, redundantní počet subnosných, FEC).
Zdá se, že obě zmíněné technologie "ethernetu po koaxu" používají konektory z oboru "konzumní audio-video techniky", tzv. "F", což dále ukazuje na koax o jmenovité impedanci 75 Ohmů. Inu proč ne, tenhle konzumní sortiment a 75Ohm impedance vykazuje relativně dobrý poměr "bang for the buck", ve smyslu "měrného útlumu dostupného za peníze", ve srovnání s profesionální 50-Ohm sférou. Jako takový referenční kabel bych zvolil teoreticky tuzemský a vcelku neznačkový
CB113UV od EMOSu. Trochu dumám, jestli ten produktový list nekecá, protože hodnoty útlumu třeba na 100 MHz (5,8 dB / 100m) jsou až nepravděpodobně dobré, pokud srovnám s ještě tlustšími komoditními RG6 nebo RG11. CB113UV se prodává běžně ve 100m klubech, viděl jsem i balení 250m. Taky jsem zaznamenal bílého bráchu CB113 v balení 500m, ale ten není UV-stabilní. Kabel se dá samozřejmě taky naspojkovat někde cestou...
Mimochodem potkal jsem taky kabel zn. Schwaiger tlustý asi 8 mm, který se tváří velmi sebevědomě, ale zřejmě je tlustý spíš svým pětinásobným stíněním (má údajné potlačení přeslechů -135 dB) ale nemá vůbec udávaný měrný útlum podle frekvence...
Co mi z toho plyne:
- budete pozorovat nějaké omezení datové průchodnosti podle kvality koaxu a délky trasy
- může se lišit reálně dosahovaná průchodnost a spolehlivost G.hn vs. MoCa
- ten přenos je každopádně half-duplexní a TDMA, takže bude mít delší ping round-trip než nativní symetrický Ethernet
Ohledně jištění proti přepětí:
- galvanický izolátor má izolační pevnost řekněme pár set Voltů až kolem 1 kV. To Vás před bleskem samo o sobě neochrání.
- galvanický izolátor za stovku, to jsou dva keramické kondenzátory v plastovém pouzdře s dvěma konektory. Spodní konec frekvenčního rozsahu je omezený kapacitou použitého kondíku. Pokud použijete příliš velký kondík, popřete ochranný efekt, a taky si patrně zhoršíte šířku pásma směrem nahoru, protože ESL (což by ale tady nemuselo tolik vadit, protože kabel utlumí vysoké frekvence ještě mnohem hůř, takže modem stejně využití horního konce pásma omezí). Tuším jsem zahlédl, že běžné "televizní" oddělovače mají udávanou šířku pásma třeba 5 - 2000 MHz... no budiž. (Mimochodem oddělení signálovým trafem není úplně řešení, protože izolační pevnost nemusí být lepší, trafo chodí tak do nízkých stovek MHz, a taky spodní konec pásma bude mít relativně nevhodně vysoko.)
- koaxové bleskojistky pro širokopásmové použití se dělají s plynovým jiskřištěm. Které má zápalné napětí třeba 70 Voltů. Bohužel pro signálové přenosy nemůžete použít transil (natožpak varistor) protože parazitní kapacita a nelinearita hodí vidle do pokročilých modulací (QAM/OFDM). Pokud použijete transil dostatečně maličký, aby nemrvil přenos, tak zas bude postrádat "ochranný účinek" (energetickou odolnost).
Výborným a lineárním svodičem je zkratovaný čtvrtvlnný pahýl - jenomže ten je úzkopásmový, a z praktických důvodů realizovatelný tak od stovek MHz výš. Šířka pásma je pár desítek procent kolem jmenovitého laděného středu, kde se pahýl chová "jako že tam není" (nekonečná impedance). Takže když si pahýl naladíte třeba na 500 MHz, na nějakých 100 MHz se bude chovat jako prakticky dokonalý zkrat pro užitečný signál.
- optimální ochrana proti přepětí je svodič a za ním galvanická izolace. Svodič je první na ráně, schytá energii výboje a ořízne smetí na únosné napětí, které pak už nepřeskočí oddělovací mezeru. I tak se ale může stát, že oříznutá VF energie proleze oddělovačem v dostatečné síle, aby zničila signálový vstup. Dosáhne nicméně kýžené ochrany zdraví a zamezí požáru. Svodiče se případně dají osadit v kaskádě více stupňů, se sestupnou energetickou odolností a vzestupnou rychlostí reakce - takhle to chce norma EN62305.
- čím kvalitnější použijete koax, tím bude dražší, a tím větší bude mít průřez mědi = tím kvalitněji přivede přepětí z okolí, a tím silnější svodiče byste teoreticky měl osadit na konec (pro shodný ochranný účinek).
A teď si proti tomu postavte singlemode optiku:
- dokonalá galvanická izolace (pokud nepoužijete kabel s kovovým nosným lankem)
- prakticky nekonečná šířka pásma. Osaďte si transceiver podle svého vkusu.
BTW respect k tomu co psal @neregistrovany - má zjevně praktické zkušenosti přímo s technologií ethernet over coax. Já tahám po koaxu nějaké mezifrekvence, data jsem na větší vzdálenost držel v ruce jenom na SHDLS (po různě kvalitním twistu).
Poslední příspěvky
