Poslední příspěvky
Na diskuzním foru v tématu o nadměrné zátěži v práci říká jeden člověk, říkejme mu Pepa, že se v práci běží krysí závody. Druhý člověk, říkejme mu Franta, na to však tvrdí, že je to jen o mindsetu. Je to tedy v práci tzv. kryší závod, nebo má pravdu Franta a je to jen o mindsetu?
Debata mezi Pepou a Frantou v podstatě odráží dvě různé perspektivy na pracovní prostředí a motivaci: strukturální a osobní. Pepa mluví o "krysích závodech" jako o symbolu neustálého soutěžení a tlaku, který zaměstnance nutí pracovat stále víc a honit se za kariérním růstem nebo finančními úspěchy. Franta na druhou stranu zdůrazňuje "mindset", tedy že je to otázka přístupu jednotlivce k práci a jakým způsobem se na svou roli v práci dívá. Obě perspektivy mají něco do sebe, a pravděpodobně je to kombinace obou faktorů, která formuje pracovní zkušenost.
Pohled Pepy: "Krysí závod"
Pojem "krysí závod" popisuje pracovní prostředí, kde se zdá, že úsilí nemá konce ani přímý cíl, protože lidé jsou v nekonečném cyklu soutěžení a růstu bez možnosti skutečného naplnění. Důvody mohou být například:
Pohled Franty: "Je to jen o mindsetu"
Franta tvrdí, že vnímání práce jako krysích závodů je otázkou přístupu. Tento názor se zakládá na myšlence, že způsob, jakým se k práci stavíme, může ovlivnit, jak ji prožíváme. Pokud je zaměstnanec schopen si uvědomit, co ho naplňuje, co ho stresuje, a případně se naučí stanovovat si osobní hranice, může předejít pocitům frustrace nebo vyhoření. Tento postoj má několik výhod:
Pravda je nejspíš mezi oběma přístupy
Pravda leží často někde uprostřed, protože pracovní prostředí je formováno jak organizačními faktory, tak přístupem jednotlivců. Pro mnoho lidí jsou pracovní podmínky a nastavení firemní kultury hlavním faktorem, ale na druhou stranu osobní přístup a dovednosti zvládání stresu hrají také velkou roli. Pokud někdo pracuje v extrémně konkurenčním prostředí, změna mindsetu pomůže jen částečně, protože tlak je výrazně dán samotným systémem. Naopak, pokud člověk pracuje ve firmě, kde je soutěživost jen mírná, může změna mindsetu výrazně zlepšit jeho zkušenost.
Problém/vyhoda kontejnerů je že tam by default bezi Jen jeden proces. Takže co potřebuješ je aby ten jeden proces pustil další procesy
Asi nejjednodušší řešení je si do kontejnerů nainstalovat supervisord napsat si entrypoint kterej pustí ten supervisord a přes supervisord už si můžeš pustit kolik dalších věcí potřebuješ (třeba i to ssh) je to jednoduché elegantní...
Trochu nevýhoda je že ten supervisord sám žere asi 30mb RAM což je prd ale když chceš mít úsporné kontejnerů tak se bez něj jde obejít prostě ten ssh sever pustíš v entrypointu ale pustíš ho na pozadí abys pak mohl nahodit další službu. Není tak elegantní protože ten supervisord za tebe dělá i další práci (automaticky restart padnute servisi...) což si jinak budeš muset v tom entrypointu nak pořešit sám (a nebo se na to vykašlat ono ssh zas tak často nepadne)
Že se tak hloupě ptám, vás někdo nutí ty krysí závody běžet? Pak se nemůžete divit, že máte únavu po měsíci zpět jak píšete dál. To je totiž zjevně problém spíš v mindsetu než někde jinde.
dostavam jak IPv6 tak IPv6 /56 prefix,Co to přesne znsmená?
Například, že -P (paralelní streamy) ve skutečnosti jede na jediném CPU jádře, protože iperf3 je jednovláknový :-( takže víc jader tím nevytížíte.
Root.cz (www.root.cz), informace nejen ze světa Linuxu. ISSN 1212-8309
Copyright © 1998 – 2024 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Powered by Linux.