744
« kdy: 05. 01. 2020, 23:48:16 »
Ještě pár neutříděných drobků:
Zažil jsem na školách pár předmětů, pro které platilo, že když je šel někdo študovat ze zájmu o věc, měl docela kliku, pokud mu škola ten předmět úplně nadosmrti neznechutila :-) Čili pokud Vás něco opravdu baví, bacha na to, jestli to chcete jít formálně študovat ;-)
Ve škole je spousta věcí, kterými je třeba se především prokousat, s minimálním úsilím splnit podmínky ročníku a jít dál - a ušetřený čas využít na věci, které Vás baví a někam posouvají.
Konkrétně na gymplu mě krutě nebavily biflovací předměty jako dějepis nebo literatura. Neměl jsem je rád, nic moc si z nich nepamatuju, zejména ne letopočty - a nemám pocit, že by mi jako počítačovému mágovi něco přinesly, kdybych se jim býval věnoval víc. Literatura byla bohužel povinná k matuře. Toto byl jeden konkrétní předmět, od kterého jsem si velice oddechl - přestože musím říct, že mě obávaná učitelka při maturitě podržela. Ono vůbec tohle zkoušení velkého rozsahu učiva závěrečnou zkouškou... k čemu je to vlastně dobré :-( To je jedno, to je jiná pohádka.
Chemie byla bezvadná, zemák nevadil, biologie nevadila a vlastně i trochu bavila - a dodneška se díky gymplové bižuli jsem schopen orientovat v příbalových letácích léků nebo studiích z medicínské oblasti, což se hodí, protože člověk není pořád jenom zdravej, taky má děti které tu a tam stonají apod. (A je to mimochodem další oblast, ve které se velice hodí jazyk - protože řádově víc materiálu se na internetu válí v Angličtině a případně dalších cizích řečech, než co se přeloží do naší mateřštiny.)
Za mých mladých let na gymplu nás nikdo neučil psát. Jasně, tu a tam nějaký sloh - ale teprve angličtinář (výbornej amík) nám vysvětlil dost elementární věci, jako že nepsat v první osobě, nezdůrazňovat pořád dokola že jde o můj osobní názor apod. Na vejšce bylo najednou potřeba psát seminární práce o pár stránkách a já s tím neměl problém - díky dvěma rokům s výborným angličtinářem.
Netvrdím že rozumím zpracování signálů - nerozumím, elektro nemám vyštudované, Laplacem a Eulerem se neopájím. Ale i "užitým uměním" v té oblasti jsem ledacos pobral. Třeba když si člověk dost dlouho a z různých úhlů hraje s Fourierovou transformací (jako s kladivem = tady se to chytí a takhle se tím majzne) tak docela dost pochopí - aniž by předtím počítal trojné integrály. Není špatné, umět si představit plochu pod křivkou a její násobení a různé takové interakce, není špatné mít základy statistiky, úvod do komplexních čísel... Pamatuju si jeden článek, který vyšel v devadesátých letech v časopisu Embedded Systems Programming a jmenoval se "More on averages" - a byl celý o FFT a digitální filtraci :-)
Osobně se daleko víc skláním před lidmi, kteří se baví architekturou neuronových sítí. V tom oboru je už obrovská spousta různých topologií a jejich variant, laditelných parametrů, k tomu nějaké algoritmy učení, biologické inspirace... pokrok do budoucna vidím ve stále propracovanější architektuře / složitější topologii (spíš než ve zvyšování hrubé síly). Praktických aplikací zatím není mnoho a nebojím se příchodu skynetu během pár let, ale jako obor bádání je to úžasné. Pokud je někdo ochoten Vás za to platit, je to dost materiálu na celoživotní badatelskou kariéru.
Nakonec se odjakživa "po svém" zabývám studijně hlavně věcmi, které zrovna řeším jako konkrétní problém. Za telecích let na gymplu a pak i na vejšce (ve škole) byl vždycky hlavní problém, sehnat nějaké zajímavé téma, problém, reálné zadání, kterým by mělo smysl se zabývat, aby z toho byl nějaký prakticky užitečný výsledek, nebo aby mě to někam o kousek posunulo. Náměty k činnosti totiž přišly následně až v zaměstnání, a ne vždycky byl čas se vydat směrem, kterým jsem viděl prostor k nějakému budoucímu užitku... Popravdě on by ve škole / při škole stejně nebyl čas na některé věci, ke kterým jsem se později dostal v práci. Prostě některé opravdu zajímavé špeky jsou na školní poměry zcela nepřiměřeně časově náročné.
Studium jazyků je dobrá rekreace/zábava. Už jsem to tady asi několikrát zmiňoval: číst chytlavou knížku se slovníkem, a masochisticky hledat všechna slovíčka, která neznám. Alternativně k tomu nějaká ta debata na zahraničních zájmových fórech o společném koníčku apod... Ještě jeden aspekt: pokud řešíte nějaký věcný/zajímavý/zábavný/užitečný problém (třeba jenom koníček) a zároveň kolem toho čtete a komunikujete v cizím jazyce, je Váš čas využitý dvojnásob užitečně. Přestože jsem se nikdy v zaměstnání neúčastnil jazykových kurzů, používají mě občas kolegové jako slovník - a ne, ze školy jsem si ty řeči nepřinesl, ani jsem k nim nepřišel v zahraničí (že jsem pecivál, je spíš moje ostuda). Ze školy jsem si přinesl ten bolestivý základ, první krůčky, ke kterým potřebujete učitele. Řeči ve škole jsou často o testech, pilování konkrétních gramatických jevů, nablblé úlohy v trapných nudných učebnicích. Tzn. optimální je, snažit se taky trochu plavat sám - a najít si v tom zábavu, nebo líp: na nějakou skutečnou zábavu si to naroubovat.
Zobrazit příspěvky
