1141
Windows a jiné systémy / Re:Rozdíl mezi RDS a vzdálenou plochou
« kdy: 19. 05. 2018, 14:48:09 »
Ehh... a nejmenuje se tento režim v konfiguraci Windows spíš "vzdálená pomoc" ?
Zobrazit příspěvky
Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.
1142
Sítě / Re:OpenWrt: omylom zablokovaný prístup cez LAN porty v smerovači
« kdy: 18. 05. 2018, 16:38:23 »Pres TFTP nahrat novy FW - neco takoveho https://mikepalmer.net/tp-link-archer-c7-ac1750-v2-tftp-recovery/
TFTP server muzes mit i pod woknama, dulezite je "configure your network card for 192.168.1.66 and power on the router while holding down the reset button"
Ano, záznam Archeru v Table Of Hardware tvrdí totéž. A pokud by tohle automatické TFTP nezafungovalo, koukám že motherboard má důstojně vyvedenou sériovou konzolu (odhadem na úrovních 3.3V TTL) takže stačí někde schrastit USB/232 převodník dokonce bez level shifterů, nejlépe aby dával výstup 3.3V. Přímo v ToH je zmíněn převodník s čipem PL2303, já mám radši FTDI. Pokud se trochu hrabete v malých routerech a třeba v LCD televizích, je takový převodník vcelku užitečný.
Podotýkám že 3.3V TTL výstup je kompatibilní s 5V TTL vstupem, prahy pro log.1 a log.0 jsou shodné. Opačně to není automatické, některé obvody napájené 3.3V mají v datasheetu specifikováno že jejich logické vstupy jsou 5V tolerant. Proto linkuju FTDI variantu s 3.3V logikou (FTDI je 5V tolerant). Heh koukám že 5V varianta převodníku je o 80 Kč levnější :-) přitom rozdíl je v jediném odporu (zkratovací propojce), který nastavuje napětí budičů. Záleží jenom na tom, kde je naletovaný (pozice R1 vs. R2).
Palec nahoru všem, kdo se nebojí wiresharku, DHCP+TFTP a sériové konzoly :-)
1143
Studium a uplatnění / Re:Doporučte knihu o umělé inteligenci
« kdy: 17. 05. 2018, 13:47:30 »
Hehe... ano rychlost (posunutí za čas) se u nás ve fyzice značí "v", takže velocity dává smysl. Jinak samotné slovo velocity mi připadá v anglině poněkud knižní, a odhadem je převzaté z románského jazykového okruhu. Asi jako u nás se vteřině musí říkat sekunda, pokud se bavíme o jednotce času.
1144
Windows a jiné systémy / Re:Rozdil mezi RDS a vzdalenou plochou
« kdy: 17. 05. 2018, 13:19:07 »
Bylo nebylo, kdysi dávno měly Windowsy jenom jednu relaci přihlášeného uživatele na lokální konzoli. A dalo se na ni případně dostat na dálku přes software třetích stran jako VNC apod.
Pak někdy v dobách NT3.5 přišel Citrix s nápadem, umožnit na jediné instanci Windows práci více přihlášeným uživatelům zároveň, s tím že každý bude mít svůj vlastní desktop. Softwaru, který to umožňovali, říkali Citrix WinFrame. V následující generaci Windows (NT4) to Microsoft posvětil oficiální podporou v systému - přesněji řečeno, "dohodl se" s Citrixem, že si Microsoft licencuje Citrixovu MultiWin technologii = API pro simultánní provoz více desktopů. Původně to bylo k dispozici jenom v "NT4 server terminal edition". Nepamatuju si už jak Win2k, ale WinXP mají od přírody na lokální konzoli winlogon s přepínáním více paralelně přihlášených uživatelů, a od přírody podporu RDP pro vzdálené přihlášení a "vzdálenou pomoc" v jedné remote relaci. Serverové varianty NT minimálně od Windows 2003 (odvozeno z XP) mají od přírody Terminal Services standardně multi-uživatelské. A třeba na Windows 7 Ultimate lze rozjet "alternativní terminal services" pomocí softwaru od třetích stran, simultánní multi-user, a to údajně legálně v souladu s MS licencováním.
Tzn. poté co se uživatel přihlásí skrz winlogon, Windowsy mu spustí jeho vlastní relaci živého desktopu, skrz který uživatel se systémem interaguje. Desktop může běžet na lokální konzoli (VGA adaptér + KB + myš) nebo na něj kouká relace vzdáleného přístupu - odtud "remote desktop", vzdálená plocha. Desktop žije na serveru, a klient do něj na dálku kouká po síti. Dokonce je možná situace, kdy desktop zůstane běžet a klient svoje "spojení" přetne (nebo upadne samo třeba poruchou v síti). Detaily jsou otázkou konfigurace Windows serveru, ale v zásadě není problém, aby se uživatel znovu na dálku připojil a dostane se zpátky na "dočasně osiřelý" přihlášený desktop, který mezitím běžel vesele dál = nepopadaly mu otevřené aplikace a nepřišel o rozpracované změny v souborech. Tomuto celému multi-logon serverovému divadélku se říká "vzdálená plocha" v obecném slova smyslu.
Microsoftí řešení vzdálené plochy používá pro přenos "uživatelské relace grafického terminálu" ze serveru na klientský konec tradičně protokol RDP = Remote Desktop Protocol (založený na " ITU-T T.128 application sharing protocol"). Protokol RDP je Microsoftí vlastní - jako open alternativu uveďme VNC. Celé Microsoftí řešení se původně jmenovalo "Terminal Services" (TS), nově (cca od Windows Serveru 2012?) se jmenuje "Remote Desktop Services" (RDS). Čili TS nebo RDS je název pro klubko několika softwarových servisek (včetně licenčních mechanismů), které dohromady běží nad Windows s MultiWin API a poskytují přišedším klientům služby vzdálené plochy.
Protokol RDP prochází průběžnou evolucí, ovšem zároveň s "přejmenováním TS na RDS" došlo zřejmě k citelnému skokovému upgradu také u protokolu RDP. Přišla podpora pro transport videa a podpora režimu "remote application" (do té doby bylo možno přenášet pouze celý desktop). V průběhu evoluce se také objevila podpora pro lepší transport 3D zobrazování, pro transport AERO kosmetiky, vnořených RDP relací apod. Obecně se novější revize RDP zřejmě posouvají od hloupého "transportu výsledných změn na obrazovce v bitmapové podobě" k inteligentnímu a efektivnímu přenosu "transakcí zobrazovacího API". (Podobný vývoj zřejmě prodělává VNC.)
Remote Application znamená, že se na dálku přenáší pouze okno jediné aplikace. Což sice (možná) šetří prostředky na serveru a vypadá "bezešvěji" na klientu, ale jisté ouha nastává, pokud vzdálená aplikace potřebuje nastartovat nějakou další pomocnou aplikaci... a nemá kolem sebe na vzdáleném serveru kompletní remote desktop.
Další rozdíly mezi TS a RDS jsou v licencování (způsob přidělování TS/RDS CALů a vůbec jejich taxonomie) a v konfiguraci celého řešení. Například zatímco dřív nebyl problém rozjet celé TS řešení na jednom stroji, s příchodem Windows 2012 a RDS bylo potřeba rozložit potřebné softwarové komponenty (dílčí servisky) na dva servery...
Vedle oficiálního Microsoftího řešení TS/RDS nadále existuje samostatný Citrix. A dalším alternativním dodavatelem je TS Plus. Tyto alternativní "remote desktop" služby třetích stran lze na moderních Windows Serverech instalovat namísto Microsoftího vlastního RDS (jako alternativu) nebo zároveň s ním (takže třeba TS-Plus a RDS koexistují). Alternativnímu "RDP serveru" stačí Windows s podporou MultiWin API (a odpovídajícím licencováním). Alternativní "RDP servery" mohou být jednodušší než "MS originál", mají mírně jinou sadu vlastností, mohou nabízet přívětivější konfiguraci a správu, čilejší support, mohou lépe pasovat na menší měřítko (nebo naopak na velmi velké měřítko). Nerad bych tady veřejnosti radil ohledně licencování v případě použití alternativního RDP serveru - na první pohled to vypadá zajímavě, nechte si poradit od prodejců.
Pak někdy v dobách NT3.5 přišel Citrix s nápadem, umožnit na jediné instanci Windows práci více přihlášeným uživatelům zároveň, s tím že každý bude mít svůj vlastní desktop. Softwaru, který to umožňovali, říkali Citrix WinFrame. V následující generaci Windows (NT4) to Microsoft posvětil oficiální podporou v systému - přesněji řečeno, "dohodl se" s Citrixem, že si Microsoft licencuje Citrixovu MultiWin technologii = API pro simultánní provoz více desktopů. Původně to bylo k dispozici jenom v "NT4 server terminal edition". Nepamatuju si už jak Win2k, ale WinXP mají od přírody na lokální konzoli winlogon s přepínáním více paralelně přihlášených uživatelů, a od přírody podporu RDP pro vzdálené přihlášení a "vzdálenou pomoc" v jedné remote relaci. Serverové varianty NT minimálně od Windows 2003 (odvozeno z XP) mají od přírody Terminal Services standardně multi-uživatelské. A třeba na Windows 7 Ultimate lze rozjet "alternativní terminal services" pomocí softwaru od třetích stran, simultánní multi-user, a to údajně legálně v souladu s MS licencováním.
Tzn. poté co se uživatel přihlásí skrz winlogon, Windowsy mu spustí jeho vlastní relaci živého desktopu, skrz který uživatel se systémem interaguje. Desktop může běžet na lokální konzoli (VGA adaptér + KB + myš) nebo na něj kouká relace vzdáleného přístupu - odtud "remote desktop", vzdálená plocha. Desktop žije na serveru, a klient do něj na dálku kouká po síti. Dokonce je možná situace, kdy desktop zůstane běžet a klient svoje "spojení" přetne (nebo upadne samo třeba poruchou v síti). Detaily jsou otázkou konfigurace Windows serveru, ale v zásadě není problém, aby se uživatel znovu na dálku připojil a dostane se zpátky na "dočasně osiřelý" přihlášený desktop, který mezitím běžel vesele dál = nepopadaly mu otevřené aplikace a nepřišel o rozpracované změny v souborech. Tomuto celému multi-logon serverovému divadélku se říká "vzdálená plocha" v obecném slova smyslu.
Microsoftí řešení vzdálené plochy používá pro přenos "uživatelské relace grafického terminálu" ze serveru na klientský konec tradičně protokol RDP = Remote Desktop Protocol (založený na " ITU-T T.128 application sharing protocol"). Protokol RDP je Microsoftí vlastní - jako open alternativu uveďme VNC. Celé Microsoftí řešení se původně jmenovalo "Terminal Services" (TS), nově (cca od Windows Serveru 2012?) se jmenuje "Remote Desktop Services" (RDS). Čili TS nebo RDS je název pro klubko několika softwarových servisek (včetně licenčních mechanismů), které dohromady běží nad Windows s MultiWin API a poskytují přišedším klientům služby vzdálené plochy.
Protokol RDP prochází průběžnou evolucí, ovšem zároveň s "přejmenováním TS na RDS" došlo zřejmě k citelnému skokovému upgradu také u protokolu RDP. Přišla podpora pro transport videa a podpora režimu "remote application" (do té doby bylo možno přenášet pouze celý desktop). V průběhu evoluce se také objevila podpora pro lepší transport 3D zobrazování, pro transport AERO kosmetiky, vnořených RDP relací apod. Obecně se novější revize RDP zřejmě posouvají od hloupého "transportu výsledných změn na obrazovce v bitmapové podobě" k inteligentnímu a efektivnímu přenosu "transakcí zobrazovacího API". (Podobný vývoj zřejmě prodělává VNC.)
Remote Application znamená, že se na dálku přenáší pouze okno jediné aplikace. Což sice (možná) šetří prostředky na serveru a vypadá "bezešvěji" na klientu, ale jisté ouha nastává, pokud vzdálená aplikace potřebuje nastartovat nějakou další pomocnou aplikaci... a nemá kolem sebe na vzdáleném serveru kompletní remote desktop.
Další rozdíly mezi TS a RDS jsou v licencování (způsob přidělování TS/RDS CALů a vůbec jejich taxonomie) a v konfiguraci celého řešení. Například zatímco dřív nebyl problém rozjet celé TS řešení na jednom stroji, s příchodem Windows 2012 a RDS bylo potřeba rozložit potřebné softwarové komponenty (dílčí servisky) na dva servery...
Vedle oficiálního Microsoftího řešení TS/RDS nadále existuje samostatný Citrix. A dalším alternativním dodavatelem je TS Plus. Tyto alternativní "remote desktop" služby třetích stran lze na moderních Windows Serverech instalovat namísto Microsoftího vlastního RDS (jako alternativu) nebo zároveň s ním (takže třeba TS-Plus a RDS koexistují). Alternativnímu "RDP serveru" stačí Windows s podporou MultiWin API (a odpovídajícím licencováním). Alternativní "RDP servery" mohou být jednodušší než "MS originál", mají mírně jinou sadu vlastností, mohou nabízet přívětivější konfiguraci a správu, čilejší support, mohou lépe pasovat na menší měřítko (nebo naopak na velmi velké měřítko). Nerad bych tady veřejnosti radil ohledně licencování v případě použití alternativního RDP serveru - na první pohled to vypadá zajímavě, nechte si poradit od prodejců.
1145
Hardware / Re:Tiskárna pro Linux
« kdy: 16. 05. 2018, 15:27:44 »Já měl jako jedno hlavních kriterií, aby šlo vypnout použití barevných náplní. Tiskárny totiž běžně přimíchávají barvu i do černobílého tisku. Několik lidí taky horuje pro HP. Tak právě tyto tiskárny tuto nevypnutelnou vlastnost mají. Rozhovor s jejich technickou podporou byla velká bolest. HP už nikdy.
Heh. Tohle jsem řešil kdysi u svého prvního a posledního barevného deskjetu. A bývalo to tak, že záleželo, z jakého softwaru tisknu. Pokud ten software uměl produkovat tiskové úlohy v barevném prostoru CMYK, tak většinou černá byla opravdu černá. Odhadem z office aplikací (word/excel a spol) a z PDF prohlížečů by text měl vylézat automaticky v černočerné černé ("K"), ale z bitmapového editoru který pracuje s RGB daty pochopitelně poleze spousta "nečerných" pixelů. Jako vhodný tiskový formát pro "nepokažený CMYK" bych viděl PostScript, ale koukám že PCL ten barevný prostor zná taky, a na starý deskjet jsem tiskl nativně PCL5e, a černá byla opravdu černá, takže to sedí. Pokud tisknete bitmapové obrázky, ať už samostatně nebo embednuté v PDF, tak se nedivte, že černá v rastrových datech občas nejde do tiskárny jako "CMYK jediná správná základní černá" - pokud rastrový obrázek vložený v PDF prošel nějakou konverzí barevných prostorů apod.
V této souvislosti bych čekal, že pokud v předvolbách ovladače tiskárny zvolím, že tiskárna nepodporuje barvu, tak mi ovladač do tiskárny bude posílat striktně černobílé joby. Nepamatuju si tiskárnu, kde by toto v ovladači nešlo nakonfigurovat. Možná jsem zmlsaný tím, že v práci prosazuju HP a jako ovladač dávám zásadně "generic printing driver" ve variantách PS a PCL5e (v těchto ovladačích lze nastavit černobílý režim).
Jestli fakt nějaký laser přimíchává ještě nějaké jiné barvy do CMYK "čisté černé" (a z ní ditheringem odvozené šedivé), tak mi to hlava nebere :-)
Jiná věc je reziduální spotřeba barevných tonerů v případech, že je tiskárna konstrukčně udělaná tak, že točí barevnými přenosovými válci i pokud je stránka komplet jenom černobílá. Prostě protože tak má postavenou dráhu papíru.
BTW dobouchat se v jakékoli megakorporaci technické podpory je dost problém, pokud nemá člověk zaplacený nadstandardní support. Nejdřív se člověk prokouše přes FAQ roboty na lidského operátora, a ten je pak obvykle taky jenom automat z masa a kostí. Poradit s barevnými prostory 1st-level support asi těžko dokáže.
1146
Hardware / Re:Tiskárna pro Linux
« kdy: 15. 05. 2018, 14:06:41 »Ten barevný laser mám cca dva roky a v pohodě. Nevidím důvod, proč by se doma nevyužil, tiskne velice slušně. Po mnoha a mnoha nepoužitelných inkoustovkách (různé značky, od levnějších po dražších), do kterých se při občasném používání (tedy zasychání) stále jen kupoval inkoust, jsem spokojený, protože to tiskne, když potřebuju a ne když je zrovna vyměněný inkoust. Tonery kupuji zde https://www.miroluk.cz/tiskarna-xerox-workcentre-6025-v.html
Díky za tip, možná se mi bude zanedlouho hodit. 6.5 kKč není taková rána. Pravda je, že na můj vkus není moc vybavená.
Naposledy když jsem to zkoumal, dospěl jsem tuším k HP M477fdw nebo předchůdci (jako nejnižší nezkriplený barevný laser od HP) v ceně cca 12 kKč a ten má barevné patrony z výroby poměrně "startovací", a sada menších originálních barevných patron stojí dalších asi 8 kKč. Takže jsem to odhadl na 20 kKč "téměř počáteční investici". Což mi přijde na domácí tiskárnu docela dost. Je asi otázkou, jak dlouho vydrží poloprázdné barevné patrony na nějaký běžný tisk školních prací, ve kterých je tu a tam nějaký graf (nepočítám celostránkové fotky).
Ve zmíněném posledním případě jsem dospěl k černobílé laserové multifunkci od HP s duplexním tiskem a jednostranným podavačem skeneru, v ceně tuším necelých 6 kKč s plnohodnotným tonerem v základu.
1147
Studium a uplatnění / Re:Doporučte knihu o umělé inteligenci
« kdy: 15. 05. 2018, 11:16:11 »
Pokud Vás neurazí něco trochu oddechovějšího a spíš povrchního, třeba k vodě, zkuste od Raye Kurzweila "How to create a mind" - tuším se někde dá vyštrachat ilegální PDF kopie. A ne, kniha ten slib z titulku nakonec nesplní, a cca v poslední třetině je už dost dýchavičná - ale přesto si myslím, že za přečtení stojí. Pak se můžete vrátit k násobení matic a vektorů, modifikovanému backpropu pro rekurzivní topologie, unsupervised učícím postupům apod. ;-)
Jako jeden docela čtivý a aktuální online zdroj bych doporučil web OpenAI. Sice tu partu zřejmě založili trochu "googlu natruc", ale i tak se tam dá ledacos dočíst.
BTW, velmi bych doporučil spojit užitečné s užitečným, a pokud se bojíte angličtiny, tak číst anglickou knihu se slovníkem v ruce. Zejména účinná a masochistická je praktika, kdy si důsledně dohledáváte ve slovníku každé neznámé slovo, na které narazíte (= lepší než papírový slovník je cokoli digitálního). Zpočátku Vám čtení půjde pomalu, ale dost rychle na sobě pocítíte ten nárůst slovní zásoby. Několikery prázdniny jsem takto před lety za svobodna strávil. Funguje to v jakémkoli jazyce, ale angličtina je se slovníkem o to snesitelnější, že nemá nijak bizardní nepravidelné časování a skloňování (to maličko do základu Vás určitě naučili ve škole). Že ten jazyk umíte, začnete pociťovat tím způsobem, že nad ním nemusíte přemýšlet.
Jako jeden docela čtivý a aktuální online zdroj bych doporučil web OpenAI. Sice tu partu zřejmě založili trochu "googlu natruc", ale i tak se tam dá ledacos dočíst.
BTW, velmi bych doporučil spojit užitečné s užitečným, a pokud se bojíte angličtiny, tak číst anglickou knihu se slovníkem v ruce. Zejména účinná a masochistická je praktika, kdy si důsledně dohledáváte ve slovníku každé neznámé slovo, na které narazíte (= lepší než papírový slovník je cokoli digitálního). Zpočátku Vám čtení půjde pomalu, ale dost rychle na sobě pocítíte ten nárůst slovní zásoby. Několikery prázdniny jsem takto před lety za svobodna strávil. Funguje to v jakémkoli jazyce, ale angličtina je se slovníkem o to snesitelnější, že nemá nijak bizardní nepravidelné časování a skloňování (to maličko do základu Vás určitě naučili ve škole). Že ten jazyk umíte, začnete pociťovat tím způsobem, že nad ním nemusíte přemýšlet.
1148
Hardware / Re:Tiskárna pro Linux
« kdy: 15. 05. 2018, 10:53:46 »
Barevný laser na doma? Barevný tisk na doma? To bude buď k vzteku nebo drahé. Pokud "money no object" tak se dá vymyslet něco co "prostě funguje".
Zatím co jsem slyšel tak barevný laser pomaličku spotřebovává barevné náplně i v případě, že tisknete pouze černobíle. Prostě ty nanášecí válce se točí a toner se na ně sice skoro nechytá (protože na válec nesvítí laser), ale nepatrné množství toneru přece jenom na válci ulpí a dostane se na papír. Náplně do nejlevnějších barevných laserů vycházejí draho na stránku. Druhý nejlevnější barevný laser už je určený "do firmy", náplně nevycházejí draho na stránku, ale jsou dimenzované na důstojný počet stránek, takže vychází vysoká absolutní cena.
Voskovky Phaser (dneska Xerox) mají ten problém, že po zapnutí a zahřátí čistí hlavu, čímž vyplýtvají dost náplně. Optimální je, nechat voskovku běžet pořád, ale ona pak trvale topí, což leze do peněz za elektřinu. Taky jsem zaslechl, že když nečekaně vypadne napájení, starším voskovkám vyteče část náplní do odpadní nádobky (než stačí hlava vystydnout a zatuhnout). Prostě voskovka se vyplatí snad někde ve vytíženém copy-studiu, ne doma kde tisknete povětšinou černobíle a tu a tam něco taky v barvě. Starší Phasery měly povrch válců ze silikonové gumy, která neměla až takovou odolnost jako třeba ocelové zapékací válce v laseru. Náhradní díly jsou hrozně drahé. Pokud Vám někdo bude nabízet starý ojetý Phaser, tak vězte, že je zadarmo drahý. Kvalita tisku z voskovky je parádní - přesto mám pocit, že moderní barevné lasery (a inkoustovky) už voskovku dotáhly.
Inkoustovky... škoda slov. Zejména ty nejlevnější. Nemluvě o podpoře různých formátů tiskových dat, pro kompatibilitu s Linuxem. Aspoň slušná podpora PCL aby byla - nad PostScriptem radši předem zamáčkněte slzu.
Osobně doporučuji na doma černobílý laser od HP. Cca druhý-třetí nejlevnější - aby podporoval PCL5e a nejlíp taky PostScript. Pak totiž prakticky nepotřebujete HW-specifické ovladače. Pokud to má skenovat, tak nejlíp do složky na Samba serveru - nepotřebujete ovladače a na dokumenty to stačí. Multifunkce se skenerem se hodí v případě, že chcete tiskárnu používat i jako kancelářskou kopírku. Na fajnovou grafickou práci je určitě lepší stand-alone skener (a asi ne ten nejlevnější) - s ním se zase hůř "prostě kopíruje". Obecně nemám moc rád multifunkční zařízení - zhruba protože superlevná multifunkce je k zlosti jako tiskárna a skenovat taky moc neumí, a když se porouchá to nebo ono, musí celá multifunkce do servisu. Zas pokud s tím bude pracovat manželka (omluva za sexismus) a děcka občas něco kopírovat do školy, ocení "že se to ovládá prostě jako kopírka". Vyberte si podle gusta přídavné fičury: duplexer pro tisk, podavač a popř. duplexer pro skenování, LAN popř. wifi. Osobně bych důrazně doporučil metalický LAN port - honit duchy mezi tiskárnou a APčkem není moc zábavné, a pokud máte APčko kvůli internetu, píchněte tiskárnu metalickým portem do něj. Pokud máte doma aspoň základní LANku resp. WiFi AP kvůli internetu, tak bych tiskárnu bez LAN portu nebral.
Zatím co jsem slyšel tak barevný laser pomaličku spotřebovává barevné náplně i v případě, že tisknete pouze černobíle. Prostě ty nanášecí válce se točí a toner se na ně sice skoro nechytá (protože na válec nesvítí laser), ale nepatrné množství toneru přece jenom na válci ulpí a dostane se na papír. Náplně do nejlevnějších barevných laserů vycházejí draho na stránku. Druhý nejlevnější barevný laser už je určený "do firmy", náplně nevycházejí draho na stránku, ale jsou dimenzované na důstojný počet stránek, takže vychází vysoká absolutní cena.
Voskovky Phaser (dneska Xerox) mají ten problém, že po zapnutí a zahřátí čistí hlavu, čímž vyplýtvají dost náplně. Optimální je, nechat voskovku běžet pořád, ale ona pak trvale topí, což leze do peněz za elektřinu. Taky jsem zaslechl, že když nečekaně vypadne napájení, starším voskovkám vyteče část náplní do odpadní nádobky (než stačí hlava vystydnout a zatuhnout). Prostě voskovka se vyplatí snad někde ve vytíženém copy-studiu, ne doma kde tisknete povětšinou černobíle a tu a tam něco taky v barvě. Starší Phasery měly povrch válců ze silikonové gumy, která neměla až takovou odolnost jako třeba ocelové zapékací válce v laseru. Náhradní díly jsou hrozně drahé. Pokud Vám někdo bude nabízet starý ojetý Phaser, tak vězte, že je zadarmo drahý. Kvalita tisku z voskovky je parádní - přesto mám pocit, že moderní barevné lasery (a inkoustovky) už voskovku dotáhly.
Inkoustovky... škoda slov. Zejména ty nejlevnější. Nemluvě o podpoře různých formátů tiskových dat, pro kompatibilitu s Linuxem. Aspoň slušná podpora PCL aby byla - nad PostScriptem radši předem zamáčkněte slzu.
Osobně doporučuji na doma černobílý laser od HP. Cca druhý-třetí nejlevnější - aby podporoval PCL5e a nejlíp taky PostScript. Pak totiž prakticky nepotřebujete HW-specifické ovladače. Pokud to má skenovat, tak nejlíp do složky na Samba serveru - nepotřebujete ovladače a na dokumenty to stačí. Multifunkce se skenerem se hodí v případě, že chcete tiskárnu používat i jako kancelářskou kopírku. Na fajnovou grafickou práci je určitě lepší stand-alone skener (a asi ne ten nejlevnější) - s ním se zase hůř "prostě kopíruje". Obecně nemám moc rád multifunkční zařízení - zhruba protože superlevná multifunkce je k zlosti jako tiskárna a skenovat taky moc neumí, a když se porouchá to nebo ono, musí celá multifunkce do servisu. Zas pokud s tím bude pracovat manželka (omluva za sexismus) a děcka občas něco kopírovat do školy, ocení "že se to ovládá prostě jako kopírka". Vyberte si podle gusta přídavné fičury: duplexer pro tisk, podavač a popř. duplexer pro skenování, LAN popř. wifi. Osobně bych důrazně doporučil metalický LAN port - honit duchy mezi tiskárnou a APčkem není moc zábavné, a pokud máte APčko kvůli internetu, píchněte tiskárnu metalickým portem do něj. Pokud máte doma aspoň základní LANku resp. WiFi AP kvůli internetu, tak bych tiskárnu bez LAN portu nebral.
1149
Hardware / Re:Co je Intel Denverton SoC - 10 GbE LAN backplane?
« kdy: 15. 05. 2018, 10:24:50 »
+1 za dobře formulovanou přihrávku na smeč.
Tzv. Backplane, často zvaný též "pasivní backplane", je velký plošák se sběrnicovými konektory (samicemi), do kterého se zasouvají karty.
Většina lidí dneska zná motherboard, do kterého se zasouvají periferní karty. Na motherboardu je základ počítače = čipset, procesor, paměti, nejdůležitější konektory.
V průmyslu se vyskytuje mechanicko-konstrukční varianta PC zvaná PICMG - kde procesor s čipsetem je na zásuvné kartě. "Základní deska" = backplane je zde (téměř) pasivní, obsahuje (téměř) jenom sběrnicové konektory které jsou zapojeny (téměř) paralelně. Skutečně paralelní to bylo snad v dobách ISA-only PICMG 1.0. Už PCI backplany obsahují bridge, nemluvě o PCI-e. Ale dá se říct, že v backplanu zůstává pouze rozvod sběrnice. Jádro počítače a periferie jsou striktně na kartách.
Tohle mechanické skladebné uspořádání není vynálezem PC průmyslu. Hrozně dlouho existuje v Telco oblasti, byly takto konstruovány telefonní ústředny (včetně větších pobočkových), později PDH a SDH multiplexery (a jak se ty lednice všechny jmenují), o něco později tuto koncepci převzaly velké IP routery, ethernetové switche, ATM switche... ostatně taky PLC automaty pro řízení průmyslových procesů jsou variantou tohoto uspořádání. V oblasti modulárních a zakázkových měřících přístrojů a Telco zařízení je také populární formát eurokarta a odpovídající šasi.
Pokud zůstaneme u PCček, tak PICMG je ještě takový "lidový průmyslový standard" - není extrémně drahý, do backplanu pasují běžné ISA/PCI/PCI-e karty. PICMG často volí "stavitelé počítačů", kteří potřebují větší počet periferních slotů. 19" šasi může mít na zadním panelu teoreticky 14 (PS2 zdroj nastojato) nebo i 20 slotů (zdroj na čelní straně). Každopádně to znamená víc prostoru oproti standardnímu ATX/EATX motherboardu, který má maximálně 7 slotů pro periferie. V případě PICMG až na výjimky platí, že 1 backplane = 1 PCI root complex = 1 fyzický počítač.
O něco svébytnější variantou průmyslového PC šasi je CompactPCI a jeho nástupce AdvancedTCA (a jejich varianty a deriváty). Tyto dva standardy jsou crossoverem mezi oblastmi industrial PC a telco. Tento standard už používá svoje vlastní konektory mezi kartami a backplanem, a v backplanu mohou být přítomny kromě sběrnice PCI/PCI-e také signály SDH nebo Ethernetu apod. (tato modularita vzkvétá zejména u AdvancedTCA). Zdaleka ne všechny karty musí podléhat PCčku, které žije na jedné z nich. Jedna z karet může obsahovat ethernetový switch (pokud ho neobsahuje šasi). Přesto se dá říct, že PICMG/AdvancedTCA se nevyskytuje ve vysloveně HPC nasazení, kde všechny karty jsou procesorové. Možná má tenhle formát pro HPC "zbytečnosti navíc", možná je to dáno i cenovou politikou výrobců PICMG a AdvancedTCA hardwaru (high end / telco / ukrutně drahé hračky).
Backplane je obecně uložen uprostřed nebo v zádech skříně, které se někdy říká "vana". Varianta "backplane uprostřed" umožňuje, že se zepředu zasunují velké chytré karty a zezadu třeba napájecí zdroje nebo variantní hloupé moduly I/O rozhraní k "velkým předním" kartám (CompactPCI).
Relativně mladší inkarnací "vany se zásuvnými kartami" jsou "žiletkové" servery, pro cloud computing a HPC. Aneb jak koncentrovat co největší general-purpose výpočetní a síťovací výkon v co nejmenším prostoru, s cílem rozjet na tom virtualizaci na více frontách. V tomto případě už každá zásuvná karta obsahuje samostatný PCI-e root complex = soběstačný kompletní počítač (server) často s více paticemi pro CPU. Existují i "lightweight" varianty žiletkových sestav s nízkotučnými procesory, pro zátěže kde se cení velký počet úsporných plnohodnotných jader - tady přichází ke slovu 64bit ARM, PowerPC nebo od Intelu "serverový ATOM" (Intelem někdy brandovaný jako low-power Xeon). Žiletkové servery mívají proprietární formát žiletek i backplanu (konektorů a zapojení). Záměnnost modulů mezi výrobci navzájem IMO neexistuje. A co tu máme v backplanu? To může být různé. Ethernet, pro HPC tradičně Infiniband, snad FibreChannel pro SAN, pár let zpátky věrozvěstové hlásali že všechny drahé starší specifické technologie převálcuje PCI-e fabric = ve vaně switch s podporou PCI-e SR-IOV a inteligentní "virtualizovatelné" periferie pri přístup k Ethernetu a storagi. Zatím to vypadá, že příroda si pomohla a konkurence různých řešení žije vesele dál. Tuším existovala v mladší době i NUMA řešení s HyperTransportem apod. ale nevím nakolik se to uchytilo.
No a touto rozsáhlou oklikou se dostáváme k vysvětlení, co je zač záhadný Denverton. Je to serverový ATOM. Může mít 2-16 jader Goldmont (14 nm), tzn. jedná se o ramenatého brášku štíhlého konzumního ATOMu Apollo Lake. Podobné "serverové bratříčky" měl už BayTrail (a tušímže první pokusy byly i dřív). Serverové ATOMy existují v několika "podskupinách" pro storage, síťování (FW/routery) a pro servery - pochopitelně s různými specifickými optimalizacemi hardwaru (počty jeder, šířka sběrnic, akcelerátory, periferie).
Snad ještě zbývá dodat, že SoC znamená "system on chip" = pouzdro vedle procesorových jader obsahuje v dnešní době klidně kompletní čipset = řadič RAM, video subsystém, south bridge, integrované LANky a SATA porty. "Serverový" Denverton může být k vidění na nabušených MiniITX motherboardech nebo na "žiletkách".
Jo a 1000Base-KX (resp. 100/1000/10G-Base-KX) je právě fyzická vrstva Ethernetu pro žiletková šasi. Chápu to tak, že v těchto sestavách není potřeba na každé žiletce oddělovací trafo, dokonce ani PHY čip, KX linky vedou od MAC čipu (často integrován v SoCu, ale KX umí třeba taky i210) přímo do backplanového konektoru, a v backplanu se sbíhají k centrální switchovací matici. Nikde žádné transceivery / repeatery / oddělovací trafa. Gigová varianta fyzické vrstvy KX jede 1.25 Gbps jednám párem tam a druhým zpátky = RX/TX full duplex. Stejně jako gigabit SERDES, ale patrně s lehce odlišným framingem. 10GBASE-KX4 jede odhadem 4 páry TX a 4 páry RX - tohle ale Váš počítač neumí. Pokud správně čtu specifikaci, bude umět "10GBASE-KX po 1 páru" s kapacitou 2.5 Gbps full duplex. Pokud seženete něco, s čím to půjde propojit (jak psal RDa).
Odhadem bude na boardu ještě i219 = úplně normální gigáč.
V manuálu k motherboardu bývá nakreslený "panák" (blokové schéma) - netuším zda je to i Váš případ.
Tzv. Backplane, často zvaný též "pasivní backplane", je velký plošák se sběrnicovými konektory (samicemi), do kterého se zasouvají karty.
Většina lidí dneska zná motherboard, do kterého se zasouvají periferní karty. Na motherboardu je základ počítače = čipset, procesor, paměti, nejdůležitější konektory.
V průmyslu se vyskytuje mechanicko-konstrukční varianta PC zvaná PICMG - kde procesor s čipsetem je na zásuvné kartě. "Základní deska" = backplane je zde (téměř) pasivní, obsahuje (téměř) jenom sběrnicové konektory které jsou zapojeny (téměř) paralelně. Skutečně paralelní to bylo snad v dobách ISA-only PICMG 1.0. Už PCI backplany obsahují bridge, nemluvě o PCI-e. Ale dá se říct, že v backplanu zůstává pouze rozvod sběrnice. Jádro počítače a periferie jsou striktně na kartách.
Tohle mechanické skladebné uspořádání není vynálezem PC průmyslu. Hrozně dlouho existuje v Telco oblasti, byly takto konstruovány telefonní ústředny (včetně větších pobočkových), později PDH a SDH multiplexery (a jak se ty lednice všechny jmenují), o něco později tuto koncepci převzaly velké IP routery, ethernetové switche, ATM switche... ostatně taky PLC automaty pro řízení průmyslových procesů jsou variantou tohoto uspořádání. V oblasti modulárních a zakázkových měřících přístrojů a Telco zařízení je také populární formát eurokarta a odpovídající šasi.
Pokud zůstaneme u PCček, tak PICMG je ještě takový "lidový průmyslový standard" - není extrémně drahý, do backplanu pasují běžné ISA/PCI/PCI-e karty. PICMG často volí "stavitelé počítačů", kteří potřebují větší počet periferních slotů. 19" šasi může mít na zadním panelu teoreticky 14 (PS2 zdroj nastojato) nebo i 20 slotů (zdroj na čelní straně). Každopádně to znamená víc prostoru oproti standardnímu ATX/EATX motherboardu, který má maximálně 7 slotů pro periferie. V případě PICMG až na výjimky platí, že 1 backplane = 1 PCI root complex = 1 fyzický počítač.
O něco svébytnější variantou průmyslového PC šasi je CompactPCI a jeho nástupce AdvancedTCA (a jejich varianty a deriváty). Tyto dva standardy jsou crossoverem mezi oblastmi industrial PC a telco. Tento standard už používá svoje vlastní konektory mezi kartami a backplanem, a v backplanu mohou být přítomny kromě sběrnice PCI/PCI-e také signály SDH nebo Ethernetu apod. (tato modularita vzkvétá zejména u AdvancedTCA). Zdaleka ne všechny karty musí podléhat PCčku, které žije na jedné z nich. Jedna z karet může obsahovat ethernetový switch (pokud ho neobsahuje šasi). Přesto se dá říct, že PICMG/AdvancedTCA se nevyskytuje ve vysloveně HPC nasazení, kde všechny karty jsou procesorové. Možná má tenhle formát pro HPC "zbytečnosti navíc", možná je to dáno i cenovou politikou výrobců PICMG a AdvancedTCA hardwaru (high end / telco / ukrutně drahé hračky).
Backplane je obecně uložen uprostřed nebo v zádech skříně, které se někdy říká "vana". Varianta "backplane uprostřed" umožňuje, že se zepředu zasunují velké chytré karty a zezadu třeba napájecí zdroje nebo variantní hloupé moduly I/O rozhraní k "velkým předním" kartám (CompactPCI).
Relativně mladší inkarnací "vany se zásuvnými kartami" jsou "žiletkové" servery, pro cloud computing a HPC. Aneb jak koncentrovat co největší general-purpose výpočetní a síťovací výkon v co nejmenším prostoru, s cílem rozjet na tom virtualizaci na více frontách. V tomto případě už každá zásuvná karta obsahuje samostatný PCI-e root complex = soběstačný kompletní počítač (server) často s více paticemi pro CPU. Existují i "lightweight" varianty žiletkových sestav s nízkotučnými procesory, pro zátěže kde se cení velký počet úsporných plnohodnotných jader - tady přichází ke slovu 64bit ARM, PowerPC nebo od Intelu "serverový ATOM" (Intelem někdy brandovaný jako low-power Xeon). Žiletkové servery mívají proprietární formát žiletek i backplanu (konektorů a zapojení). Záměnnost modulů mezi výrobci navzájem IMO neexistuje. A co tu máme v backplanu? To může být různé. Ethernet, pro HPC tradičně Infiniband, snad FibreChannel pro SAN, pár let zpátky věrozvěstové hlásali že všechny drahé starší specifické technologie převálcuje PCI-e fabric = ve vaně switch s podporou PCI-e SR-IOV a inteligentní "virtualizovatelné" periferie pri přístup k Ethernetu a storagi. Zatím to vypadá, že příroda si pomohla a konkurence různých řešení žije vesele dál. Tuším existovala v mladší době i NUMA řešení s HyperTransportem apod. ale nevím nakolik se to uchytilo.
No a touto rozsáhlou oklikou se dostáváme k vysvětlení, co je zač záhadný Denverton. Je to serverový ATOM. Může mít 2-16 jader Goldmont (14 nm), tzn. jedná se o ramenatého brášku štíhlého konzumního ATOMu Apollo Lake. Podobné "serverové bratříčky" měl už BayTrail (a tušímže první pokusy byly i dřív). Serverové ATOMy existují v několika "podskupinách" pro storage, síťování (FW/routery) a pro servery - pochopitelně s různými specifickými optimalizacemi hardwaru (počty jeder, šířka sběrnic, akcelerátory, periferie).
Snad ještě zbývá dodat, že SoC znamená "system on chip" = pouzdro vedle procesorových jader obsahuje v dnešní době klidně kompletní čipset = řadič RAM, video subsystém, south bridge, integrované LANky a SATA porty. "Serverový" Denverton může být k vidění na nabušených MiniITX motherboardech nebo na "žiletkách".
Jo a 1000Base-KX (resp. 100/1000/10G-Base-KX) je právě fyzická vrstva Ethernetu pro žiletková šasi. Chápu to tak, že v těchto sestavách není potřeba na každé žiletce oddělovací trafo, dokonce ani PHY čip, KX linky vedou od MAC čipu (často integrován v SoCu, ale KX umí třeba taky i210) přímo do backplanového konektoru, a v backplanu se sbíhají k centrální switchovací matici. Nikde žádné transceivery / repeatery / oddělovací trafa. Gigová varianta fyzické vrstvy KX jede 1.25 Gbps jednám párem tam a druhým zpátky = RX/TX full duplex. Stejně jako gigabit SERDES, ale patrně s lehce odlišným framingem. 10GBASE-KX4 jede odhadem 4 páry TX a 4 páry RX - tohle ale Váš počítač neumí. Pokud správně čtu specifikaci, bude umět "10GBASE-KX po 1 páru" s kapacitou 2.5 Gbps full duplex. Pokud seženete něco, s čím to půjde propojit (jak psal RDa).
Odhadem bude na boardu ještě i219 = úplně normální gigáč.
V manuálu k motherboardu bývá nakreslený "panák" (blokové schéma) - netuším zda je to i Váš případ.
1150
Vývoj / Re:Arduino programované v Pythonu
« kdy: 14. 05. 2018, 10:52:51 »
OT, ale jste mi hoši připomněli, že jsem zahlédl Python pro uživatelské skriptování v nějakých GSM modemech s vnitřnostmi zn. Telit...
1151
Hardware / Re:OT: pařezy (Re:Postavení super výkonného a super malého PC)
« kdy: 09. 05. 2018, 20:31:32 »... najdi si holku.
Ale no jooo, už končim s tím tapetováním :-)
O rodině neklábosím s lidma co neznám.
Koukni na ZOTAC MAGNUS 1080Hezky. Ale pod zátěží bude hřát, přestože má ventilátor. Napájení 19V dvěma dutými jacky ze dvou externích adaptérů :-)))
1152
Hardware / Re:Postavení super výkonného a super malého PC
« kdy: 09. 05. 2018, 16:39:10 »https://www.youtube.com/watch?v=eCjapqw1pYA
To ti u šeříku a bezu nepomůže, protože to během pár dní pošle výmlazky a bojuješ s tím pak jako s Hydrou. až na to, že místo jedný hlavy ti nevyrostou dvě, alébrž rovnou tak dvacet. nejlíp funguje listy máznout gelovým roundupem a po týdnu oštípat kleštěma a vykopat pařez.
vidis to, to jsem nevedel.
a ted vtipne zpet k tematu:
a chlazeni se kam dava na ten brousic parezu? jake to ma TDP ?
Tenhle je ještě slabej. Mechanickej výkon budou nižší jednotky kW a pokud to má účinnost využití paliva třeba 30% tak si vem, kolik bude topnej výkon. Chlazení tradičně žebry na válci s ofukem radiálním ventilátorem, který je schovaný v té kapotě navrchu (někde těsně u ventilátoru je naviják "trhacího" startéru).
Jsou i výkonnější verze.
https://www.youtube.com/watch?v=QVAJT2ThP-4
https://www.youtube.com/watch?v=p7TrSMcolnI
Ale účinnost bude podobně bídná. Jako samotnej motor u toho velkého traktoru může mít účinnost ke 40%, ale zase spotřebuje spoustu energie na svůj vlastní pohyb/přesun. Chlazení vodou + ventilátor na výměníku voda/vzduch.
1153
Hardware / Re:OT: pařezy (Re:Postavení super výkonného a super malého PC)
« kdy: 09. 05. 2018, 13:20:55 »hele, než si tady špinit triko s tímhle tr(v)olem, jdu radši zase trhat na zahradu pařezy.
Hele čím trháte pařezy? To je možná mnohem zajímavější téma :-) Co zbylo na zahradě po předchozím majiteli jsem sice dávno vykopal, a nově vzniklé soušky páčím za delší pahýl ručním navijákem, ale slyšel jsem o různých dalších postupech, některé jsou zřejmě docela zábavné :-) Hergot... asi si říkám o smahnutí.
To ti reknu naprosto presne. ten nejslabsi clanek jsi ty, takze si vem lopatu a krumpac a nevymyslej blbosti s navijakem.
To vim naprosto přesně, že nejslabší článek jsou moje záda :-) Řekly mi to dost jasně, poté co jsem vykopal před pár lety asi 10 m drážky do hloubky 80cm v šutrovitém jílu. Od té doby na ně musím opatrně. Takže následně když jsem doloval asi 6-7 pařízků, tak už jsem musel dávat bacha. Pařízky to byly nevelké, po ovocných stromech asi 20-30 cm tloušťka kmene. Žádné půltunové buky, žádné borovice s kořenem přímo dolů. Vedle krumpáče a lopaty používám dvoukilovou sekeru a nějaká další "párátka".
S pařezem uříznutým u země se toho moc jiného dělat nedá, ani navijákem. Ale když si necháte třeba 2m pahýl, a nejlíp ho necháte rok-dva prohnít, tak už páka tažená navijákem dost pomůže. Není třeba kopat tolik do hloubky, víceméně najdu mělce rostoucí kořeny kolem a postupně je osekávám, až si pahýl lehne. Tahal jsem s tím taky nějaké mladé jasánky, ještě zelené, tak do 10 cm průměru - a tyhle mrchy jsou ochotné se pružně ohnout k zemi, aniž by rupnul kmen nebo kořeny.
Pokud jde o naviják... koukal jsem na nějaké hupcuky, ale pokud se nepodaří sehnat v bazaru něco slušného, je funglový hupcuk na blbnutí na zahradě trochu drahá sranda. Nakonec jsem postavil takovou železnou kozu pod klikou hnaný lanový navijáček co utáhne asi tunu. Přikládám hrubé náčrtky (fotku kupodivu nemám). Tyhle ruční navijáky se tuším používají na přívěsech pod člun apod. Je na tom asi 6tka ocelové lanko, pár metrů jsem si koupil navíc, k tomu nějaké spojky/třmeny/oka/háky, a jako kotvu dvoutunový polyesterový úvaz (tlusté lano v rukávu) který hodím dvojmo kolem zdravého silného stromu těsně nad zemí. Pro jistotu na navíjené lanko vážu ještě 1-2 závaží pro případ, že by chtělo rupnout. Je to celé bastl, ale je s tím sranda. Asi nejslabší článek jsou nekvalitně provedené železné převody na levném navijáku, a spojky na lankách.
Když jsem si pak pozval bagristu na jednu další drážku, tak mi řekl, že jsem trubka, že se s pařízkama dřu ručně. Když ono je to zas něco jiného, než pořád jenom rukama na klávesnici, a ten naviják tomu dodá jistý moment dobrodružství :-)
Ptal jsem se spíš jestli někdo nemá nějaké humorné postupy typu "na krtka propanbutanem" atp.
Taky jsem na pár věcí použil páku ze 4m smrkového trámku 80x80 mm, jehož konec jsem zasadil asi do metrového ocelového účka (zřejmě UPE100). Tahal jsem s tím staré sloupky od plotu. Na konci účka jsem flexou vyrobil "zobáček" (asi jako má otvírák na pivo) který jsem buď mohl přímo nasadit "obkročmo" na tažený sloupek (skrz který jsem prohnal šroub), a uměl jsem na konec i zaháknout řetěz, který jsem přivázal na vzdorovitý pařízek apod. Asi největší kumšt byl nějak tu páku podložit blízko u konce = poskytnout jí "pevný bod". A pak dávat bacha, aby tažený pahýl "náhle nepovolil" :-) Pár takových příhod bylo, ale neměl jsem nikdy ani bouli.
1154
Hardware / OT: pařezy (Re:Postavení super výkonného a super malého PC)
« kdy: 08. 05. 2018, 22:51:02 »hele, než si tady špinit triko s tímhle tr(v)olem, jdu radši zase trhat na zahradu pařezy.
Hele čím trháte pařezy? To je možná mnohem zajímavější téma :-) Co zbylo na zahradě po předchozím majiteli jsem sice dávno vykopal, a nově vzniklé soušky páčím za delší pahýl ručním navijákem, ale slyšel jsem o různých dalších postupech, některé jsou zřejmě docela zábavné :-) Hergot... asi si říkám o smahnutí.
1155
Hardware / Re:Postavení super výkonného a super malého PC
« kdy: 08. 05. 2018, 07:32:15 »
Neslo by to chladit jak je to napr tady: https://youtu.be/cPx4qyKPsw0
Nevim kolik je ty tekutiny potreba (aby stihala kondenzovat zpet z pary na tekutinu) a jestli by se to veslo do rozpoctu.
To je boží :-) Mít fajfku, označil bych to jako řešení.
Stejný princip údajně používá "heat pipe", a v tom případě údajně stačí nějaká těkavá kapalina jako aceton. Stačila by i destilka, nejlépe ve vakuu (nižší bod varu). Akorát že board ponořený do acetonu by to dlouho nepřežil, stejně jako board v destilce. Ta kapalina od 3M je zřejmě nepolární, s nízkým bodem varu, nicméně nefunguje jako organické rozpouštědlo. Žeby nějaký těžší freon?
Praktické problémy: jak to utěsnit kolem kabelů, a cena náplně. Těch pár litrů na videu údajně stálo 1600 USD.
"kolik je té kapaliny potřeba": podle mého především tolik, aby se do ní ponořily všechny chlazené součástky. Tzn. je vhodné postavit tomu trochu úspornou nádobu = rozměrově "na míru". Při té konstrukci na videu je pak hmotnost toho štoffu v plynné fázi zřejmě zanedbatelná, pokud tam není 1km trubek ke chladiči/kondenzátoru.
A ta kapalina řeší "jenom" transport tepla. Pokud to má být dál už pasivně chlazené vzduchem, opět bude třeba řešit rozměry teplosměnné plochy a prostor kolem.
