Pokud má deska vstup pouze 12 V, tak si ostatní větve vyrábí sama.
Ryšánek, kolikrát mluvíš rozumně, ale tímhle jsi v blufování trumfl Kalouska, Babiše, Bartoše i Zemana s jeho Peroutkou gentlemanem naráz. To je tak hrozná blbost, že si říkám, jestli jinde neplácáš taky blbosti.
Nepopírám, že občas mluvívám nesmysly ;-) A nerad se hádám. Přesto bych na pár bodů ve Vašem obsáhlém textu rád reagoval - řekněme dovysvětlil svoji zkratku.
Základní desky s ATX konektorem potřebují všechna napětí dle specifikace.
Napětí tedy MUSÍ BÝT V TOLERANCI.
Souhlas, to co tady vyprávím, jako že "zkuste to jestli Vám nevadí, když se náhodou začoudí" samozřejmě znamená, že se pohybujeme mimo specifikaci, a optimálně byste si na ten pokus měl vzít brýle.
Mám dojem, že původní tazatel mluví o desce, která má skutečně napájení jedinou větví 12 V. Dá se najít dost desek ve formátu Mini-ITX od kancelářských výrobců, co mají jeden konektor "P4 napájení" plus venkovní dutý konektor 5,5/2,5 mm. Nemají klasický 20-24pin ATX. Býval jsem zvyklý, vídat tyhle desky s napájením "12V DC in" = v tom případě se zjevně počítá s externím zdrojem 12 V, který bude odpovídat ATX specifikaci, tzn +/-5%, což přeloženo do lidské řeči znamená, že deska
nemá předřadný měnič ze širšího rozsahu na 12 V jmenovitých.
A protože deska interně potřebuje 3.3 Voltů, patrně i 5V, a zcela určitě pár nižších větví, tak si je všechny vyrábí sama, snižujícími měniči. Tzn. prakticky totéž schéma, jako když do desky s ATX konektorem vrazíte PicoPSU. Které mimochodem IMO nedodržuje povinnou minimální dobu náběhu napájení, zejména na 12 větvi (prosté sepnutí FETem je příliš rychlé).
Pokud deska podporuje širší rozsah napájení, třeba že vezme i 19 V z ntb adaptéru nebo 24V z palubní sítě náklaďáku, pak už musí obsahovat navíc další snižující měnič na vstupu. Třeba
GA-H110TN fakt bere "12, 19 i 24 Voltů" - jenom zůstává nezodpovězena otázka, v jaké toleranci :-) tzn jestli by snesla i 24V autobaterii. Zajímavé je, že hned za dutým jackem je klasický "P4 konektor" - který v tomto případě není propojen 1:1 s dutým jackem, ale je mezi nimi právě snižující měnič. Takže pokud je zvenčí přivedeno napájení třeba 19 V, dá se na P4 konektoru odebírat 12 V pro svou vlastní potřebu. Nebo se dá deska napájet skrz P4 konektor, v tom případě ale přesnými 12 V (úzká tolerance).
Koukám, že dneska už je dost problém, najít nějakou ITX desku s dutým jackem, která fakt potřebuje přesných 12 V. Značkové desky mají běžně široký rozsah. Taky jsem byl zvyklý, že tyhle štíhlé ITX desky s DC napájením měly přiletovaný nějaký BayTrail. Dneska vidím běžně desky napájené dutým jackem, s LGA paticí pro plnotučný CPU. Pokrok nezastavíš.
Na některé větve jsou připojené kondenzátory paralelně, tyto kondenzátory pak snesou například 6.3V max.
Tohle je moc velká zkratka zase na mě. Jako že jsou kondíky zapojené diferenciálně mezi větve třeba +5 a +12? Toho jsem si nevšiml, kromě toho už tam vidím rozdíl 7 V :-) Nebo máte na mysli paralelní řazení blokovacích kondíků? A v čem má být přesně problém? Blokovací koďany dimenzované na 6.3V jmenovitých asi nebudou na 12 větvi, ne?
Jako nejmenší zlo bych volil tento Eurocase měnič:
https://www.itage.cz/partno/DC12VDCATX
Ten znám :-) Krmil jsem s ním ITX desku s Celeron J1900 (BayTrail ATOM) a přišlo mi, že při těch jejích cca 10 W odběru trochu zbytečně hřeje. Ale ruku jsem udržel, takže OK. A vykašlal jsem se na záruku a než jsem ten zdroj nasadil (pro vlastní potřebu) tak jsem mu vyměnil všecky elyty za solid polymer.
K olověným baterkám, nabíjení a pohonu čerpadla:
Autobaterka zvládne točit startérem, který žere stovky A. Pravda pokles napětí je v tom případě dost zásadní. Ale moderní oběhová čerpadélka se spojitou regulací (ovládání PWM vstupem) žerou pár wattů.
Autobaterka není příliš vhodná pro "staniční" provoz s trvalým dobíjením - nemá v tomto režimu moc dlouhou životnost. Déle by měly vydržet baterie nominálně "UPSkové", které počítají s trvalým dobíjením. To že se dneska UPSkové staniční baterie dělají prakticky výhradně v provedení "sealed lead acid" je spíš věc pohodlí a rozmazlenosti správců UPS, než že by zrovna "bezúdržbové zapouzdřené" provedení přinášelo pro staniční provoz nějaké výhody. Naopak možná delší životnosti by se dalo dosáhnout, pokud by se elektrolyt dal kontrolovat a dolévat. Tak jako to mívaly staniční baterie v telefonních ústřednách.
Nemohu popřít, že elektromotory různých konstrukcí, ať už přímo napájené nebo s "pohonem" (regulačním měničem) generují rušení a mohou generovat zpět do napájecí sítě přepěťové špičky, pokud má motor mechanický komutátor nebo se jiným způsobem "spíná indukční zátěž". V této souvislosti se dále obávám, že většina topenářských čerpadel jede na 230 Voltů, takže pokud je třeba čerpadlo napájet z 12V nebo 24V baterky, tak jedině skrz střídač - takže baterka nebude dostávat indukční smetí přímo od motoru nebo od jeho 230V "pohonu" (měniče), ale může něco dostávat od střídače, nebo "střídače". Pokud by se totiž celá věc postavila na levné 230V UPSce, tak levné UPSky neobsahují VF měnič, ale obsahují železné trafo spínané na frekvenci 50 Hz... to může řádně překmitávat při spínání resp. spíš odpínání tranzistorů na primáru. Ale pokud je baterka zdravá a měniče okolo řádně ofiltrované, tak by přepětí na baterce hrozit nemělo. Hloupé je, když po letech provozu baterka i filtrační elyty vyschnou.
Pokud baterka slouží jako záloha pouze pro oběhové čerpadlo, měla by pro tuto úlohu stačit standardní UPSka: pokud je živá síť, tak UPSka baterku nabíjí a jenom když síť vypadne, jedou z baterky nějaké zátěže.
Pokud ale chcete z výstupu nabíječe = "přímo z baterky" trvale odebírat nějaký proud navíc pro trvale běžící zátěž (počítač) tak je vhodné, mít nabíječ, který s tímhle trvalým odběrem bude počítat. Běžný nabíječ totiž při takovémto zapojení může začít hlásit chybu, pokud je natolik chytrý, aby si spočítal, že baterka má nějak moc vysoké "samovybíjení". To je případ prakticky všech nabíječek na autobaterie, které nepočítají se spotřebičem připojeným paralelně na nabíjenou baterku.
Optimální je staniční nabíječ, který buď toleruje zátěž paralelně s nabíjenou baterkou, nebo lépe má zvlášť svorky pro zátěž a zvlášť pro baterku. Takže si může jednoznačně měřit Coulomby proteklé do baterky a zpátky, aniž by do toho vnášela nejistotu nějaká prasecky paralelně připojená zátěž. Asi nejmenší co znám jsou zdroje MeanWell DRC series, konkrétně třeba DRC-100, ve dvou variantách pro 24V nebo 12V baterii. A pokud má nabíječ specifikovaný nějaký rozsah kapacit baterií (a snaží se vyhodnocovat zdravý vs. vadný nabíjecí cyklus) tak možná není vhodné, kapacitu připojené baterie přehnat - protože ji může nabíječ vyhodnotit jako vadnou. Jako výrobci větších nabíječů mě napadá AXIMA nebo NES Nová Dubnica.
Nabíjet 24V baterii (2x12V) a pověsit zátěž jenom na jednu půlku, to opravdu není dobrý nápad - rozhodí to "symetrii" baterie, což je přesně věc, která se u větších baterií dost sleduje, a její narušení je vyhodnoceno jako chyba. Je to v zájmu rovnoměrného nabíjení a vybíjení všech článků v sérii.
Potřebu jištění (pojistkami) při práci s baterkou tady už někdo zmínil...
Zobrazit příspěvky
