Je potřeba se na to dívat z pohledu konkrétní sítě, protože je na ní, jak se propojí s ostatními. Typicky musí začít s připojením k nějakému
tranzitnímu operátorovi. To jsou globální sítě, které si mezi sebou vyměňují data zadarmo. To je vlastně internet. Když se k některé z nich připojíte, tak vám garantuje, že vám data doručí do celého internetu, protože k němu nebo dalším jeho partnerům jsou připojeni vlastně všichni.
Jenže to nestačí, protože takové doručování je drahé a zároveň nechcete, aby z Bratislavy do Prahy ta data tekla přes Frankfurt nebo New York, kde se ty velké sítě potkávají nejblíž. Takže chcete síť zahušťovat. Jedna varianta jsou
přímé propoje, kdy si prostě s jinou sítí řeknete, že si přenášíte dost dat a chce to prohodit si kabel mezi sebou. Tím pádem data mezi vámi mají bližší cestu a jdou tudy. Tranzit je pak vlastně záloha.
Tohle taky ale nestačí, protože takhle se propojíte jen s některými sítěmi a je to docela složité a drahé – musíte si s každou sítí zřizovat linku. Proto vznikly
peeringové uzly (IX), což není nic jiného než speciálně založená síť, do které se připojí všichni. Každý má tak jednu linku (raději dvě, kvůli záloze) a tam se všichni potkají. Ta peeringová centra obecně
propojena nijak nejsou. Je to jen „chodba“ navíc, ale vede jen do těch sítí, které tam jsou připojené. Samozřejmě se můžete s někým v IX domluvit, že vám bude tudy prodávat tranzit, ale to už je otázka dohody mezi sítěmi.
Třeba CESNET je
připojený do různých IX: NIX.CZ, VIX, SIX, AMS-IX a tudy odbaví většinu komunikace. Je to rychlejší, spolehlivější, levnější. Pochopitelně je běžné, že pak potkává stejné sítě v různých IX, ale to je výhoda, protože je to záloha. Když všechno ostatní selže a daná síť v Uzbekistánu není ani v jednom z těchto uzlů, jde se přes univerzální tranzit.
Stačí takto?
Zobrazit příspěvky
