Tak jako ne všichni věřící nejsou dobří a poctiví, tak ani ne všichni vědci jsou dobří a poctiví. Nejde o chování jedinců, ale o systém a ten je u náboženství dogmatický.
Duchovně orientovaný vědec (co to je? - překládám na nábožensky věřící) rozvíjí své názory ve vědě, která mu to povoluje (přikazuje), nikoliv v nábožnství.
U náboženství je přístup nejspíš dogmatický, ale já vždy mluvil o duchovní orientaci (nebo metafyzice) právě proto, abych nebyl omezen dogmatismem. Takže pak i vědec může rozvíjet své názory nejen ve striktní vědět, ale i v metafyzice nebo v něčem, pomocí čeho zasazuje své vědecké bádání do širšího pojetí světa. Třeba u Junga lze dobře pozorovat vývoj, i když byste asi raději nějakého fyzika. Swedenborg Vás asi taky neuspokojí, ale berte to jen jako příklad.
Dobře a jak to souvisí s ateismem, který se týká náboženství?
Krátká odpověď:Souvisí to kvůli definici pojmů. Hledáme odpověď na otázku, co se musí stát, aby nebyl ateista stejně demagogický jako věřící fundamentalista.
Dlouhá odpověď: Původní téma: Ateista uvažuje nelogicky, jako příklad je uvedeno vysvětlení vzniku života. K otázce vzniku života jsem přidal poznámku, že záleží, kam ten život v uvažování klademe (zda do hmoty či do idejí). Tím jsem se snažil vysvětlit zdánlivý rozpor ve vysvětlení materialisty a idealisty (čti: filosofujícího duchovně založeného myslitele).
Následně byly zpochybňovány různé postoje k vysvětlení života a já jsem naznačil, že bez ohledu na -ismus, který dotyčný zaujímá, není nikdo ušetřen svodu demagogie a systém sám nedokáže demagogii vyloučit. Do protikladu k tomu jsem dal člověka, který je schopen vnitřního myšlenkového vývoje - a to napříč světonázorem. Tvrdil jsem, že pak je možná i syntéza vědy s duchovnem.
Můj závěr by mohl být, že ateista na tom skutečně nemusí být líp než věřící fundamentalista. Jak dobře dotyčný vysvětluje vznik či existenci života záleží daleko nejvíc na tom, jak je sám vnitřně myšlenkově živý. Na systém samotný nelze spoléhat (tato myšlenka se nebude každému líbit).