To je zase snůška názorů.
Ne, to je pluralita, víme? 
MS je všude protože má schopný marketing.
Což patří k jakémukoliv produktu, a což stálo za prakticky každým vynálezem, který dnes běžně používáme. Naopak spousta zajímavých nápadů ve své době zapadla, protože je nikdo neuměl prodat.
Že někdo něco zažil (jak argumentují někteří diskutující) ještě neznamená, že stávající stav je jediný možný.
Pochopitelně. A všichni se těšíme, co budoucnost přinese. Lišíme se v tom, že někdo by rád alternativy tlačil (třeba i do škol), a druhý by raději, aby si vybrali lidé sami a do škol se dostávalo to, co se používá.
Ve školství má být pluralita od začátku, protože formuje vnímání a myšlení lidí. Uniformita vede k omezenosti. Proto bych s tím začal od mala, ne až na vysoké.
Škola musí nejprve rozvinout základy a teprve pak přidávat prvky diverzity. Představte si, že by učitel matematiky učil - kvůli oživení výuky a diverzitě - třeba v šestnáctkové soustavě. Pomohlo by to žákům? Vždyť desítková soustava není jediná možná cesta... Nojo, jenže co by si pak žáci počali v obchodě při placení, nebo jak by na učivo navazoval učitel fyziky? S těmi IT technologiemi je to stejné: potřebujete naučit nejprve Windows, pak Mac a pak jako oživení Linux. Nic proti tomu, zasívat do omladiny semínka něčeho nového, ale nedávejme alternativním směrům neúměrnou váhu. Např. Linux má už startovací pozici dobrou, už to není outsider, o kterém si každý myslí, že je to jen hračka pár nadšenců (tak to bylo v devadesátých letech).
Ohledně pedagogiky - právě že jsou směry, které učí jiné soustavy hned od začátku. Nenásilně, jde o propracovaný systém. Má svoje slabá místa, ale je to funkční a široce používané - koukněte na Hejného metodu. Ono vědomí člověka není lineární, mnoho věcí se člověk učí nejdříve nevědomě (podvědomě), pak to prochází různými fázemi až (v ideálním případě) k vědomému rozumovému uchopení. Takže zkušenost a dovednost probublává jednotlivými vrstvami vědomí podle toho, jak se jednotlivé vrstvy úměrně věku vyvíjejí. Například počítání souvisí s rytmem, který i ve složitých variantách nemá problém vnímat a opakovat i malé dítě (v rytmicky orientovaných kulturách lze ilustrovat). Tuto nevědomou dovednost lze pak přetransformovat až do početních operací. Podobně geometrické vnímání, smysl pro řeč. Uvedený fakt je podrobně popsán u vývoje pohybu a řeči (psychomotorický vývoj) nebo při učení jazyků.
Dítě se učí jazyk naráz v celé komplexitě, pouze jeho užití přichází postupně od jednoduchého užití ke složitému. Takže známé Komenského pravidlo „od jednoduchých věcí ke složitým“ platí pouze na dané vrstvě vědomí, kde dochází zrovna k osvojování. Ale současně platí, že při bohaté zkušenosti a dovednostech na nižších vrstvách vědomí je potenciál dítěte v pozdějším věku mnohem širší. Tvůrčí prostředí musí být pestré a školy by měly vést ke kreativitě. To zahrnuje i práci s podněty tak, aby nebylo dítě zahlceno (potenciální problém různých alternativ).
Shrnul bych to tak, že podněty mají být široké, jejich uvědomování postupné a s ohledem na individuální vývoj jednotlivce.
Samozřejmě, učitelé si musí volit metodu, kterou mohou zvládnout a ke které mají vztah. Je lepší konvenční metoda a dobrý učitel než alternativní metoda kterou učitel nezvládnul. Ale jsou to propojené nádoby.
Osobně nevidím důvod, proč popsané principy nepoužít i při výuce IT.
Zobrazit příspěvky
