1) Věnoval jsem se studiu doporučených knížek (1.000 stránek+ o ekonomii), a chodil na zajímavé přednášky od lidí z praxe a nevěnoval jsem čas chozením na přednášky lidí, co vyšly VŠ, udělali doktorát a hned šli učit a měli nulové praktické schopnosti, smrděli a měli roztrhané obleky. Díky tomu, že jsem tyto profesory ignoroval jsem neměl dost kreditů na dokončení ročníku.
Lidé jsou různí a totéž platí o učitelích. Absolvování studia svědčí také o ochotě studenta udělat něco, co ho nebaví - neuhnout před problémem. Smrdící člověk v roztrhaném obleku může být v praxi i Váš kolega / nadřízený / obchodní partner či dobrý zákazník. Je spousta vysoce inteligentních lidí, kteří by mohli být profesoři na univerzitě ale neumí si zorganizovat práci, neumí komunikovat a když je něco nebaví, tak to vzdají.
2) Problém byl také v tom, že jsem se vykašlal na povinnou matematiku, když učitelka čmárala po tabuly důkazy, a když jsem se jí zeptal na využití toho co ona učí v praxi, tak prostě nevěděla.
IMHO většina tu matematiku v praxi nikdy nepoužije. Jde tu o něco jiného. Navyknout si styl myšlení, schopnost analyzovat problém, pokusit se pochopit ty důkazy a pochopit k čemu jsou. Studovat po někom jeho kód může být náročnější než pochopit důkaz nějaké matematické věty :-)
3) Ztratil jsem kompletně motivaci se šprtat na zkoušky, když jsem seděl ve školní kavárně a pročítal si nástupní plat absolventa, který byl nižší než to, co jsem si já na brigádě při škole vydělával
Spousta lidí by ráda studovala, ale nemají na to dost peněz nebo musí pomáhat rodině. Tak jdou raději vydělávat naplno.
4) Také se přiznám, že jsem nezvládl se jen slepě šprtat informace, potřeboval jsem více času, abych předmětům porozuměl, a proto jsem jich nezvládal tolik. Typicky když byl praktický test, tak 90% studentů nebylo schopno sečíst kolik je 10+20+30+40 (beze srandy jsme to z 20ti lidí dali 2), ale oni prostě byly na studium nadějnější protože se v případě problémů dokázali do noci studovat.
Připadá mi, že biflování slovíček, zeměpisných dat, historických údajů je zčásti trénink mozku, aby nezakrněl. Jan Werich v jedné scénce říkal, že "blbej má čas si pamatovat, chytrej to musí vymejšlet", jenže i chytrej si musí něco pamatovat, jinak bude stále dokola vymýšlet kolo.
Podle mne VŠ není pro každého a ani to není její smysl. Každopádně doba studia s tím dobrým i zlým co k tomu patří je neopakovatelná životní zkušenost.