rozdíl mezi docenty co kromě školy byli i v praxi a vyučujícími co nic jiného než školu nezažili.
Když je někdo docent, tak typicky jel akademickou dráhu, pochopitelně. Při výuce teorie je to úplně jedno. Praktické věci jsou nejlepší přes spolupráci s firmami, třeba MFF UK má na tento výuky typ extremisty z firem.
Ufňukaní studenti, jejichž mozková kapacita na VŠ nestačí, se budou bohužel vyskytovat vždycky.
Náročný neznamená nutně užitečný. To si bohužel často neuvědomuní ani chytří lidé. Dalo jim zabrat něčeho kariérně dosáhnout v teorii. Pak náročnou teorii vyzdvihují a vnucují ji i profesím, kde dané kapitoly z teorie nejsou potřeba.
Neexistuje něco jako “náročná teorie.” Teorie se zdá složitá, než člověk pochopí princip, a o tom to je, dobrý vyučující prostě musí studentům látku vysvětlit tak, aby jí porozuměli do hloubky. Memorizování je k ničemu.
To není jen v IT, takové Maxwellovy rovnice nebo tenzory v relativitě taky vypadají složitě, než si student vybuduje dostatečný teoretický základ. Pak to udělá “klik” a vše najednou vypadá jednoduše.
Komplexita teorie není vyšší, než komplexita některých praktických problémů.
Záleží na kvalitě výuky. A na množství času potřebném na zvládnutí. Když už nad něčím trávim mnoho času, chci, aby to řešilo praktický problém. Jinak bych čas nevynaložil účelně. Pro vás jistě elementární úvod do lineární algebry, je vysvětlován mnohem srozumitelněji na záznamech přednášek z Harvardu, oproti tomu co jsem zažil na českých technikách, kde se na tom vyhazuje.
Souhlas v tom, že je potřeba zvládnout základy, než se pustím do komplexnějších celků s vyšší abstrakcí.
Nedávno jsem se bavil s klukem co čerstvě dokončil doktorát přes testování softwaru na české technice. Nějaké základní povědomí o oboru měl. Ale v životě neslyšel o ISTQB, což v oboru patří ke všeobecnému rozhledu (formalizované obecné best practicies).