164
« kdy: 11. 02. 2019, 23:20:40 »
Bavíme se tu o českém, případně evropském právu. Tj reklamace a vrácení zboží jsou standardem už mnoho let a pro autorská díla neplatí. Takže je to naopak negativní příklad. A vzhledem ke kvalitě (Loudness war) zvuku na většině CD... jako reklamační důvod to ovšem samozřejmě neprojde. A vrácení ve 14 denní lhůtě u CD/DVD není možné. I když kvalitu zvuku jinak posoudit nemůžete.
Ne opravdu mi primárně nevadí cena za autorská díla, ale nesouhlasím s tím, že je určena poptávkou. Částečně sice nejspíše ano, ale úplně klasická pravidla nabídky, poptávky a nákladů tam neplatí. Protože u AV děl je dost komplikované mluvit o konkurenci. Je typicky jen jeden vydavatel pro daného autora. Lidé mohou mít v oblibě autora, ale často nemají možnost ho podpořit například návštěvou koncertu. O tomto zrovna před pár dny vyšel mimochodem velmi kvalitní rozhovor taktéž na Technetu (se zvukařem Allenem Sidesem).
> Můžete vyjednávat a rozhodnout se, jestli využijete služeb těch, které OSA zastupuje.
Nemůžete. Stačí mít jediný přijímač (i vypnutý) a musíte ze zákona zaplatit. Ani smlouva s autorem Vás této povinnosti nezbavuje. Stejně tak jako autor hrající svou vlastní tvorbu má poměrně přísné povinnosti.
> Ty mají přijít do rukou autorům a myslím si, že je čistě na nich, aby si po svých právech šli.
Ano, jenže malí autoři nemají možnost získat odměnu, pokud přesně nevyjmenují kde, kdy a co se hrálo. Z poplatků vybraných na základě paušálu profitují jen členové. A tím se nestanete dokud nejste zastupován 5 let, neplníte minimální objem odměn a neodsouhlasí vás VH OSA (podmínky přímo z jejich webu). Toto nejsou podmínky, které chci vidět u organizace zvýhodněné zákonem. Autoři nemají možnost zvolit si jinou agenturu, OSA je určena zákonem (ten důvod pro to mít jednoho správce je jasný a správný, ale provedení kulhá).
OSA jako kolektivní správce nezastupovaných autorů a náhradních odměn ZE ZÁKONA, by měla mít i povinnosti ze zákona.
> Takže není vůbec pravdivé, že nevíte, co může nastat.
Víte co může nastat, pokud by stažení nebylo legální. Nevíte s jistotou, jestli je stažení legální. Můžete se pouze domnívat a tušit. Více či méně oprávněně. Řešit se to dá buď striktně - žádné stahování pokud nevíte - nebo volně - stažení nebude postihováno, jen sdílení. Obojí by bylo jasné. Legálnost zdroje je něco co to zbytečně komplikuje.
> Zákaznící se shodli, že za práci nezaplatí
U software je situace jasná. U koncertů také, dokonce i kino je jasné. Jen (na první pohled jasný) §30 má tolik skrytých výjimek, že to co je tam na první pohled napsáno téměř nikdy neplatí. Kopie pro osobní potřebu z legálního zdroje je možná legitimní požadavek, ale je v současné legální a technologické situaci téměř nevymahatelná. Sdílení je vymahatelné.
Mimochodem, §30 nelze uplatnit ani ve chvíli, kdy je nutné překonat DRM legálního zdroje. Je v tu chvíli pořád správné mít v zákoně náhradní odměnu za prázdná CD? Neby by možná bylo vhodné pravidelně zjišťovat, jestli uživatel má možnost do práv zasáhnout a odměny snížit, pokud je tato možnost pouze teoretická? Mohli bychom se totiž dočkat paradoxu, že náhradní odměna se platí za výjimku, která je pouze teoretická.
Zobrazit příspěvky
