Zobrazit příspěvky
Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.
Dědičnost bych nezavrhoval úplně, ale souhlasím že pro intuitivní implementaci vztahu "is-a" se moc nehodí. I když se tak často prezentuje.
Takže nakonec to přece jenom bude JavaScript? ;-) (Spread operátor na objektových literálech v ECMAScript 2018.)JS není špatný v principu, ale v tom, že se tam doprasilo co mohlo. Lua je "JS done right", nezaznamenal jsem, že by s ní kdokoli měl problém. Ne že by to byl jazyk, ve kterém bych nějak zvlášť chtěl dělat, ale je to jazyk hodný respektu.
To úplně tak promyšlený nemám. Jednou jsem si hrál s něčím takovým:Jestli ponechat dědičnost na úrovni rozhraní, nebo ani v tomto případě ne?Co dobrého a netriviálního by podle tebe přineslo to mít? Já mám pocit, že dědičnost kdekoli dělá víc škody než užitku*.
Mně by se spíš líbilo to nahradit pěkným, stručným skládáním. Je dost škoda, když je v některých jazycích potřeba celé API vloženého objektu znovu zopakovat na tom vnějším (mám matný pocit, že to tak má někde Rust, ale přesně si to teď nevybavím).
Tuhle variantu už jste vy naimplementoval pro oba jazyky, a – světe div se – je to jak jsem psal, vychází to v obou jazycích stejně. Dovolte, abych z vašeho kódu ty dva řádky vypíchl:No, nevychází, že
Přesně tak. Čitelnější to být nemůže.Kód: [Vybrat]System.out.println(a.equals(b)); // true
print (a == b) # True – používá se zde přetížený operátor ==
Každopádně ale musím uznat, že je to řachanda.Kód: [Vybrat]$ cat Main.java
public class Main {
public static void main(String[] args) {
Integer a = 1024;
Integer b = 1024;
System.out.println(a == b);
System.out.println(a == 1024);
}
}
$ javac Main.java
$ java -cp . Main
false
true
Doporučují čtyři ze tří psychoterapeutů.
Zase špatně: Výsledek není stejný. Python se nechová jako Java. https://gist.github.com/BoneFlute/6c9f56a6b4c164b2fc2f246662daa7a8Je fajn, že jste si to sám vyzkoušel, a zjistil jste, že je to přesně tak, jak jsem napsal. Akorát pak svůj komentář nezačínejte „zase špatně“, vypadá to, jako když jsem to napsal špatně já. Málokdo pochopí, jak jste to doopravdy myslel – že jste se zase mýlil vy.
Bazírovat na tom můžete, smutné je, že nemáte pravdu.Kód: [Vybrat]Co jsem udělal? Vzal jsem ten původní kód, který rozpoutal celou debatu. Kód, který se údajně v Javě chová úplně nemožně. Napsal jsem to samé v Pythonu, který se prý chová úplně jinak. A výsledek je co? Výsledek je naprosto stejný.class Integer:
def __init__(self, value):
self.value = value
a = Integer(1024)
b = Integer(1024)
print(a == b) #False
Python se chová přesně tak, jako se chová Java, dělá přesně to, co kritizujete.
Jistě budete argumentovat tím, že v Pythonu to můžete dál vylepšovat. Můžete do třídy dopsat přetížení operátoru:Kód: [Vybrat]Ano, můžete. V Javě to také můžete dál upravovat, můžete přetížit metodu equals() (resp. ve třídě java.lang.Integer už ta metoda dávno přetížená je).def __eq__(self, other):
return self.value == other.value
Mimochodem, představte si, že v tom vašem příkladu a bude float a b bude double.Predstavoval jsem si to tak silne, az se mi to zhmotnilo: https://play.golang.org/p/Jw9NlBT_VC_1
V případě Javy je to pochybení, ale tak je to historie, nemusíme je v tom máchat.Jedinej, kdo se tady v tom macha, je Filip. Urcite to neni jediny zdejsi javista. Kdyby neobhajoval neobhajitelne pruhlednymi demagogiemi a rekl "jasny hosi, tohle muze nekoho zmast, ale jinak je ta Java stejne docela fajn, ne?", nerekl by nikdo ani popel.
Třeba ty zmíněné atomy v Erlangu jsou taky vnitřně uložené jako integery (takže obdoba ukazatelů), ale je jasně zadefinované, že když vytvářím atom třeba ze stringu, tak buďto v "cachi"/"poolu" už je, potom se ten integer zaručeně použije, nebo tam není, tak se vytvoří a pro příští volání se stejnou hodnotou bude platit první varianta.Nebo jednou větou: podle mě by to singleton buď měl nebo neměl být z definice.
V javě sice neprogramuju, ale z mého pohledu není problém samotné chování "==" ale spíš kombinace s umožněním zápisu:
Integer a = 1024;
Vlevo objekt, vpravo primitivní typ, já bych už křičel při syntaktické kontrole, že správně má být něco jako:
Integer a;
a.value = 1024;
nebo
Integer a = {value:1024};
Pak to upozorní každého, že Integer není int.
Nebo kompilátoru vysvětlit, že pro konkrétní vestavěné objektové typy se == prostě automaticky používá na hodnoty a ne na reference. Protože nevím o žádném smysluplném důvodu porovnávat reference na dva objekty typu Integer.
Integer a = {value:1024};
// dlouhej kód
if (a == b) {
}
Připomínám předmět vlákna. Bavíme se o ideálním jazyce. Ne o nejhorších možných, na které si člověk může vzpomenout. C, C++, JavaScript jsou všechno možné, jen ne nematoucí.
On existuje jazyk, který je ve všem nematoucí?
To samozřejmě netuším. Ale domnívám se, že některé jazyky jsou na tom výrazně hůře, než jiné. (Nebo narážíš na ten dvojitej zápor? :-P)
Ne, dvojité zápory mi nevadí.
Proto ti to připomínám.Připomínám předmět vlákna. Bavíme se o ideálním jazyce. Ne o nejhorších možných, na které si člověk může vzpomenout. C, C++, JavaScript jsou všechno možné, jen ne nematoucí.Už dlouho se tu řeší jedna odbočka. Bavíme se tu o Javě, C, C++, JavaScriptu, takže je snad každému jasné, že ideální programovací jazyk se tu opravdu neřeší.
Tak určitěNemohu souhlasit. Stačí se na to dívat tak, že porovnáváte hodnotu versus identitu, a není problém.Je to problém, protože u spousty struktur nedokážete určit ani co je to ta identita, o hodnotě ani nemluvě.
Připomínám předmět vlákna. Bavíme se o ideálním jazyce. Ne o nejhorších možných, na které si člověk může vzpomenout. C, C++, JavaScript jsou všechno možné, jen ne nematoucí.
On existuje jazyk, který je ve všem nematoucí?
Root.cz (www.root.cz), informace nejen ze světa Linuxu. ISSN 1212-8309
Copyright © 1998 – 2023 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Powered by Linux.