Víš jak, mě se třeba vůbec nelíbí, že by mi měla diktovat nějaká pluralita názorů co bych si měl myslet, a jak bych to měl dělat.
Pluralita má právě zajist, aby jsi si myslel co chceš. :-)
Má zajistit, nebo skutečně zajišťuje? Je to tvá víra, nebo se to dá nějak dokázat?
Uveď příklad kdy naposledy ti pluralita a svoboda zakázala si něco myslet.
To je docela zajímavá myšlenka. Je třeba to rozebrat: Za prvé, je pluralita zárukou něčeho? Ty tvrdíš, že jo. Já bych to rád od tebe něčím doložil. Obecně mám zkušenost, že čím více lidí se do toho vrtá, tím větší nesmysl z toho vyleze.
Druhak, svoboda je samozřejmě krásná věc, ale v praxi většinou shledáváme bojovníky za
svou svobodu. Takže je to spíše jen takovej kec zatímco skutek utek.
A zakázat myslet mi přirozeně teoreticky nemůže nikdo nic. V praxi to samozřejmě taky neplatí, protože obecně pozorujeme biblické "špatná společnost kazí užitečné návyky".
Takže shrnuto a podtrženo, když se budu pohybovat ve společnosti svobodně pluralitně uvažujících jedinců, kteří s největší pravděpodobností budou vymejšlet nepraktické až nebezpečné myšlenky, tak se zaručeně začnu chovat a uvažovat podobně. Kde v tom ale vidíš nějaký užitek mi poněkud uniká. Že by to bylo něco sympatického to taky říct nemohu.
Právě proto, že máme svobodu. Pokud jsi se svobodně rozhodl to dělat podle sebe, tak tím potvrzuješ, že je správné, aby na počátku (ještě před vytvořením vlastních morálních hodnot) byla svobodná otevřená mysl.
Proč bych to měl dělat podle sebe? To se musí?
Ty jsi se nerozhodl pro víru v Boha podle sebe? 
Tobě tvoji víru někdo vnutil? Kdo?
Bavíme se o "vytvoření morálních hodnot podle sebe", nebo o tom, jak jsem začal věřit v Boha?
Jestli jsem to pochopil správně, tak u tebe v tom rozdíl není. Tvé morální hodnoty vycházejí z Bible. Takže co bylo na začátku tvé víry a nalezení morálních hodnot z Bible. Byla to otevřená svobodná mysl nebo ti to někdo vnutil?
Zopakuju otázku: To se musí, aby si člověk dělal věci podle sebe?
Mám dojem, že ti docházejí argumenty a místo toho vymýšlíš hru se slovíčky.
Hele, já jsem přistoupil na tvé nesmysly, tak se teď nevykrucuj.
Mě zajímá, jestli pochopíš, že máš v těch pojmech nepořádek.
Jenomže já nerozumím co chceš říct. Použil jsi výraz "diktatura plurality názorů". To mě přijde jako kdybys napsal "krychle je kulatá" nebo "souložíme za panenství". Nelíbí se ti to slovo pluralita, protože tam podle definice nějak nepasuje? Byl bys ochoten napsat i "diktatura svobodné mysli"? Fakt nechápu co chceš říct. Zkus použít nějakého příkladu jako třeba Mirek použil s otrokáři a squattery.
Jestli jsem se dopustil nějakého rouhání, tak se přirozeně omlouvám.
(Otevřená svobodná mysl je jen takovej buzzword. V reálu jsem to nepotkal. V přípaě teoretického konceptu není důvod předpokládat, že to bude dávat nějaké zvlášť výjimečné výsledky.)
Cílem svobody je, aby lidé měli co nejširší možnost se dobrovolně dohodnout mezi sebou a až když se někdo bude cítit ublížený se bude (podle principu, který jsme výše probírali s Mirkem) přemýšlet kdo komu ubližuje více.
Ta podmínka s dohadováním se mezi sebou je nutná? A proč nejdřív ubližovat a až pak řešit co s tím a zda vůbec?
Tohle je děsivé.
To máš jako ve škole. Samozřejmě bychom mohli vytvořit svobodně pluralitní třídu plnou otevřené svobodných myslí. Jestli bych se tam ale něco naučil, než ve třídě, kde učitel vládne pevnou rukou, a vysvětluje látku on, to si samozřejmě svobodně a pluralitně vyber.
Možná se míjíme cílem. Můj cíl je, abych byl dobrým člověkem. I za tu cenu, že věci nebudou po mém. I za tu cenu, že budu muset uznat, že jsem se spletl, a mé morální cítění je pošahané. I za tu cenu, že budu poslouchat někoho chytřejšího.
Samozřejmě si dokážu představit, že pro někoho je to příliš veliká cena za to být dobrým člověkem.
Zobrazit příspěvky
, a je splněna podmínka... Tady jsem v háji 
