533
« kdy: 06. 09. 2020, 22:42:13 »
Pro začátek trocha demýtizace:
Práce nemusí být vždycky zábava. Často není. Já třeba programování opravdu žeru. Ale to neznamená, že mě zrovna baví to konkrétní programování, které dělám pro klienta.
Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří byly co se týče programování sto let za opicema. Nevěděli vůbec nic. Byli šikovní, to ano, schopní a pracovití - určitě. Ale že by nějak zvlášť rozuměli teorii, to teda opravdu ne. A v té práci úplně v pohodě fungovali a fungují. Takže z tohodle bych strach neměl.
Osobně si myslím, že to moc prožíváš.
Radil bych ti získat zkušenosti. Když tě tam nebaví, tak s nima uzavři alespoň na dobu určitou, na rok dva. Přetrp to tam, ale jen za účelem nasátí zkušeností.
Nějakej zahraniční výlet je určitě taky dobrej nápad.
To, že nevíš v jakém jiném oboru by ses mohl případně angažovat je žel něco, co si budeš muset prošlápnout. Nevím, zda na to existuje nějaké pravidlo. Určitě ale platí diverzifikace rizika.
Třeba já, jsem manuelně zručnej, mám barák, na kterým si mohu dělat zedničinu, tesařinu, truhlařinu. Mám v plánu postavit si hausboot. Možná je prodávat. Mám rád botaniku, chemii, techniku. Ale stejně jsem nakonec skončil jako programátor.
To znamená, zkus se porozhlédnout kolem, co tě baví, co by tě mohlo bavit. Vypadá to, že pocházíš z generace unuděnejch lidí, kteří jsou sice chytří a schopní, ale nemají žádné koníčky. Což je děsná nemoc. (no ofence)