Příspěvky

181

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 07. 02. 2022, 22:18:30 »

V čem se zřejmě rozcházíme (nerad bych ti křivdil) je má zkušenost, že je dobré se řídit podle té "knížky" a nesnažit se ji "aktualizovat". Jakmile ji začnu "vylepšovat" (já, nebo kdokoliv jinej), je to vždycky k horšímu. Doba se změnila, know-how stále platí. Tolik mé pozorování.

Ty si vážně, upřímně myslíš, že tvoje manželství se řídí stejnými pravidly a zvyklostmi jako, řekněme, manželství dvou křesťanů v Efezu prvního století? A že to je i v podstatě totéž jako manželství dvou nevolníků v Českém knížectví 12. století? Protože na zásadách, které ho drží pohromadě, se nic "neaktualizovalo"? Really?

Měli stejnou knížku (dobře, v tom 12. století asi ne, tehdy byla zakázaná), takže stejná pravidla.

Já se opravdu a upřímně snažím řídit se pravidly a zásadami z "knížky". (Podobně jako určití další lidé co znám. ¹) A pozoruju, že čím důsledněji se řídím těmi prastarými pravidly, tím lépe to funguje. A pozoruji, že jakmile do toho začnu nějak moc kecat, tak to začne drhnout.
Lidé v první století, ve starověkém Efezu, měli stejnou knížku.

To jsou veškerá data, která mohu poskytnout. Závěr si musí udělat každý sám. Na to je to příliš výbušné téma.

Existuje obor, který se jmenuje "sociologie rodiny". Existují antropologické studie, které se proměnami podob manželství napříč epochami a kulturami podrobně zabývají.

A je schopna nabídnout funkčnější know-how na fungující a šťastnější rodinu než "knížka"?

Taky je nutno zmínit, že pravděpodobnost, že budeš mít takovouhle smůlu, je extrémně nízká (= nemá smysl ji uvažovat).

Nesouhlasím. Podle mě je dost vysoká a s každou další generací se (zatím) zvyšuje. Mj. proto, že lidi žijí pestřejší život, mizí někdejší společenské konvence, drasticky se slevňuje komunikace a cestování.

To má za následek, že nejsi schopen na první pohled poznat sebestřednou slepici, se kterou se nedá domluvit už teď? A projeví se to až za deset let?


1/ Mám kamaráda z Angoly, manžele z Turecka, z Libanonu, z Moskvy - což mi přijde jako docela zajímavej vzorek.

182

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 07. 02. 2022, 20:42:03 »

Dale si myslim, ze nejaka prekvapeni typu "zjistil jsem po 10ti letech, ze to vubec nefunguje" jsou z rise fantazie, casto znaci treba absenci te emocni blizkosti (coz je myslim typicke pro to co nekteri pak nazyvaji eufemisticky "komunikacni problemy"). Jenze to slo zjistit uz na zacatku, stacilo sledovat ruzne varovne signaly. A ano, vztah muze "zakolisat", ale takove vztahy se obvykle daji pak i napravit.

Nemáš pravdu. Pokud jsi to nezažil, tak buď rád. Ale taky je možný, že tě to ještě čeká a budeš o to víc překvapenej ("Cože?! Myslel jsem, že mně se to stát nemůže". Může, kámo... Komukoliv...). Nemusí to být totiž 10, může to být klidně 15 nebo 20 Protože lidi se prostě mění. To, co se po 10 letech objeví, předtím vůbec existovat nemuselo. Nebo to bylo jenom v zárodku, který vypadal neškodně. Copak si bereš jenom toho, u koho nevidíš vůbec nic, sebemenšího, co by mohlo být v budoucnosti problém?!

Taky je nutno zmínit, že pravděpodobnost, že budeš mít takovouhle smůlu, je extrémně nízká (= nemá smysl ji uvažovat). Mnohem, mnohem, mnohem pravděpodobnější je, že té smůle půjdeš naproti.

183

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 07. 02. 2022, 20:37:38 »

A tedy analogicky:
Pokud se manželka necítí šťastně, je to můj problém. A musím ho řešit.
Pokud se manželka necítí štastně nemá právo mi to dávat za vinu.
Pokud se manželka debilně vyjadřuje, je to můj problém, a musím ho řešit.
Pokud manželku rozčiluju, je to můj problém, a musím ho řešit.

Nechci se s tebou vůbec hádat, v podstatě s tebou souhlasím a tvůj pohled je mi sympatický, ale myslím, že je potřeba rozlišovat etické maximy ("velké ideály") a "malé", každodenní, praktické rady a fakta (vztahy mají taky svoje mechanismy/zákonitosti, téměř fyzikální...).

Pokud máš tu smůu, že sis vzal ženu, která je uzavřená a tobě nesrozumitelná (to můžeš klidně zjistit po těch někým tady zmíněných deseti letech), tak může být veškerá tvoje snaha marná, ba dokonce kontraproduktivní. Stejně tak se ženou, která tvojí snahy začne zneužívat...

Já jsem prostě došel k názoru, že na té "malé", "nevznosné" úrovni je nejlepším receptem komunikace, otevřenost, srozumitelnost, zdravá asertivita (to není "prosazování si svého", jak si občas lidi myslí!), velkorysost a znalost sebe sama. Tohle mi přijde jako cesta s největší šancí úspěšně prokličkovat největším možným spektrem potenciálních problémů...

Myslím, že ti rozumím, a že jsem tě správně pochopil.
V čem se zřejmě rozcházíme (nerad bych ti křivdil) je má zkušenost, že je dobré se řídit podle té "knížky" a nesnažit se ji "aktualizovat". Jakmile ji začnu "vylepšovat" (já, nebo kdokoliv jinej), je to vždycky k horšímu. Doba se změnila, know-how stále platí. Tolik mé pozorování.

Knížka to říká trochu jinak :

Nečekám, až mi štěstí někdo přinese, ale postarám se o něj sám (má to své hranice).
Štěstí druného není jeho starost, ale já jsem zodpovědný za jeho štěstí (má to své hranice).

Ještě bych k tomu dodal, že taky říká (opakovaně, včetně barvitých ilustrací ), že utrpení k životu patří, takže je potřeba s ním trochu počítat a když nejde jinak, je potřeba ho přijmout a zpracovat. Čili to s tím očekáváním štěstí moc nepřehánět

Tak jsem snad nikde netvrdil, že jsme celé ty roky vychámaní jak zelí. Samozřejmě, že občas je nějaká ta krize, trápení, flustrace. Ale obecně vzato jsem štastnej, a máme krásný vztah.
A to díky tomu, že já se snažím, má paní se snaží, a máme správné know-how.

184

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 06. 02. 2022, 23:52:13 »

Ale samozřejmě. Tohle přece platí (alespoň v mých očích) pro všechny lidi, ne jenom pro manžele. Pokud nejsi sociopat a víš, že někomu můžeš udělat radost, tak ji uděláš, v tom vůbec není spor. Spor je o ten opačný směr: pokud se manželka necítí šťastně, má právo to dávat za vinu manželovi (a naopak)? Podle mě nemá. Když se jí něco nelíbí, má to jasně komunikovat. Pokud to neudělá, je to především její problém. No a pokud to udělá a manžel to nereflektuje, tak má na výběr: buď mu to dál předhazovat, nebo se s tím smířit, nebo se rozejít. Protože je to každý z nás, kdo má jít za svým štěstím, a ne očekávat, že mu ho bude přinášet někdo jinej.

Knížka to říká trochu jinak :

Nečekám, až mi štěstí někdo přinese, ale postarám se o něj sám (má to své hranice).
Štěstí druného není jeho starost, ale já jsem zodpovědný za jeho štěstí (má to své hranice).

A tedy analogicky:
Pokud se manželka necítí šťastně, je to můj problém. A musím ho řešit.
Pokud se manželka necítí štastně nemá právo mi to dávat za vinu.
Pokud se manželka debilně vyjadřuje, je to můj problém, a musím ho řešit.
Pokud manželku rozčiluju, je to můj problém, a musím ho řešit.

185

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 06. 02. 2022, 23:43:11 »

Chtěl jsem jenom říct, že když člověk ví, že s někým musí vyjít, tak se s ním nějak vyjít naučí. Když nemusí, může nabýt dojmu, že "to nejde", nebo aspoň že "to nemá zapotřebí". Nějak to jde vždycky, záleží, jak silná je motivace. A neumřít hlady je dost silná motivace

Dovolím si jen malou vsuvku jako ženáč:
Mnoho problémů řešit jde, i když na první pohled vypadají děsivě. Ale asi existuje hranice, kdy je manželství zničené.

Problém ovšem často spočívá v tom (jako referenci uvádím, že mám pět dětí a jednu manželku -- a nepoplést to!), že mnoho problémů řešit jde, ale to ještě neznamená, že těch mnoho problémů třeba protějšek řešit chce případně toho je schopen. To pak může ve výsledku tvořit zase jiné mnoho, kde sice víte, že máte toho člověka rádio a vážíte si ho, ale když se s někým nedomluvíte (tedy alespoň já), je fakt těžké s ním nějak rozumně vycházet. Protože jste prostě každý na úplně jiné planetě. A stane se to klidně po deseti letech manželství. Pocit je to zhruba stejný, jako když se ocitnete v soustavě několika slepých ulic končících zdmi, do které lze jen vjet, ale nelze vyjet ven. A to je pak dost nic moc. Protože tam je konec cesty a prostá beznaděj. A absence dalšího smyslu.

To manželství pak není vyloženě zničené. Co se mechanismů týká, vlastně dál funguje. Ale jako vztah z definice přestane ve smysluplné formě samo od sebe existovat.

Můj příspěvek, když si ho přečteš celej, směřoval k jiné pointě. Ale i tak:

Uznávám, že když druhá strana nechce problém řešit, je to ta nejhorší situace v manželství, která může nastat. Ale je to asi jedinej vážnější problém. Všechno ostatní se dá úspěšně řešit. Což říkám jako člověk, který není se svou paní jiná planeta, ale rovnou jiná galaxie. A jediné, co máme společné, že jsme šeredně tvrdohlaví.
Ano, znám ten pocit flustrace, o kterém vyprávíš, ten pocit, že se v ničem nedomluvím, že dělá všechno špatně, a já furt šlapu na nějaké miny... A pak ten pocit štěstí, když z toho nějak vybrousíme, nějak se domluvíme, a dostaneme se na další level (vztahu). Furt si nerozumíme, ale už si nerozumíme líp

Je to víra, že problémy mají uspokojivé řešení. A pozoruji, že mi to funguje. A všem lidem kolem mě, kteří mají stejnou víru, tak také. A těm, kteří přestali věřit, tak to najednou nefunguje. Kauzalita nebo korelace?

186

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 06. 02. 2022, 23:31:37 »

Já ti nevím. Motivace je přece jasná - být šťastný.
Manželství se rozpadají ze dvou důvodů: 1/ Protože lidé neví jak takové manželství vlastně má vypadat, neví kde jsou hranice, kdo má jaké povinnosti, v čem ustupovat o co se snažit. Ve výsledku jakou má hodnotu. A 2/ Osobní pýcha aktérů, velká či malá, skrytá či přiznaná. Zbabělost jít řešit problémy, pohodlnost nekomunikace, neoochota přemýšlet o svých chybách a potřebách druhého.

Na můj vkus to vidíš trochu moc ze svého úhlu pohledu a komentuješ trochu moc moralistně. Jo, rozumím tomu, že máš zvnitřněný nějaký model manželství, považuješ ho za správný a kolem sebe vidíš, že lidi trpí víc než by museli (protože kdyby tu tvoji představu naplňovali, žilo by se jim líp) a nic proti tomu, je to legitimní ale zároveň ne jediný možný pohled.

Měl jsem kolegu, který tvrdil, že chodit s holkou je blbost. Že on to dělá jinak. Vydělá si peníze, a pak jde do bordelu, kde si najde nějakou hezkou podle svého vkusu. A nemusí řešit blbosti jako kytka, a rande, a kino, a ukecávání.
Toto je legitimní úhel pohledu. Pokud ti stačí, co dostaneš. Pokud chceš víc, tak to musíš dělat jinak.

Za posledních cca sto let se manželství dost radikálně proměnilo

To jistě. Otázka je, zda se jenom proměnilo, nebo spíše degradovalo.

...

Jde mi o to, že na základě tvého diplomatické popisu by někdo mohl dospět k závěru, že manželství je něco nedůležitého. A že aby mohlo fungovat, tak musíš mít štěstí. Proti čemuž se bych se rád ostře ohradil.

A nenapadlo tě někdy, že ty se snažíš aby slečna byla šťastná, ona se snaží abys ty byl šťastný, a dohromady jste spokojení?

Mícháš sobeckost a hledání spokojenosti/štěstí. Můžu vědět, že někomu něco udělá radost a záměrně to udělat, ale nemůžu a nesmím (!) převzít zodpovědnost za jeho (po)city. Jeho (po)city jsou jeho a moje (po)city jsou moje. Kvalitní vztahy nejsou o tom, že oba mají křišťálovou kouli a dělají přesně to, co ten druhý očekává. Tak to funguje jenom v romantických filmech (což je mimochodem imho největší vztahová zhouba a mělo by se to zakázat). Kvalitní vztahy jsou o tom, že každý nějak rozumně zná sám sebe a tímpádem ví, co požaduje a co je naopak ochoten tolerovat, a otevřeně a srozumitelně to komunikuje.

Já teda nejsem vztahovej terapeut, ale když poslouchám kolegy v kanclu, a poslouchám jak chtěj řešit své problémy s přítelkyněma/manželkama, tak nemám pocit, že by byly jen zaseklí na nějakém nedorozumění. Mám pocit: "Proč dělají tak elementární chyby? Jak si představujou, že to jako má fungovat?!".

187

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 05. 02. 2022, 23:57:42 »

Tak motivace je určitě dobrá věc... ale, když si přehraju situaci, kdy jsem se s paní rafl, a já úplně rudej vzteky běhal po vesnici, tak nemám pocit, že bych řešil motivaci. Hlavou se mi honilo jediné: "ok, Jehovo, já ti důvěřuju, že víš co radíš".

To jsme si nerozuměli. Já mluvím o motivaci nerozvádět se a raději najít nějakej modus vivendi. S momentálním afektem, akutním zraněním apod. to nijak nesouvisí.

Já ti nevím. Motivace je přece jasná - být šťastný.
Manželství se rozpadají ze dvou důvodů: 1/ Protože lidé neví jak takové manželství vlastně má vypadat, neví kde jsou hranice, kdo má jaké povinnosti, v čem ustupovat o co se snažit. Ve výsledku jakou má hodnotu. A 2/ Osobní pýcha aktérů, velká či malá, skrytá či přiznaná. Zbabělost jít řešit problémy, pohodlnost nekomunikace, neoochota přemýšlet o svých chybách a potřebách druhého.

188

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 05. 02. 2022, 12:56:44 »

Nějvětší problém je v tom, kdo má určit, že "už to nejde". Já to mám jednoduché. Mám to v knížce napsané. Ale co obyčejný plebs, který si myslí, že je dobrý nápad, aby si to každý určoval sám?

No to jo přesně to, co jsem psal - je to přímo úměrné motivaci. Do které chtěnechtě patří i ty praktické komplikace, včetně financí. Jako křesťan máš výhodu, že manželství nevnímáš jenom jako závazek vůči partnerovi (popř. dětem), což je zase motivace navíc.

Tak motivace je určitě dobrá věc... ale, když si přehraju situaci, kdy jsem se s paní rafl, a já úplně rudej vzteky běhal po vesnici, tak nemám pocit, že bych řešil motivaci. Hlavou se mi honilo jediné: "ok, Jehovo, já ti důvěřuju, že víš co radíš".

Mám pocit, že dost lidí dneska vnímá manželství jako takové "jenom trochu upgradované chození" - když už mě to nebaví, tak to ukončím, proč ne? Z liberálního hlediska proti tomu člověk nemůže nic namítat, ale faktem je, že si lidi prostě zbytečně komplikují život...

Je to tak. Což ale pak nebude fungovat, že jo. Vztah nevydrží, je mělký, vlastně chodit do bordelu by bylo výhodnější.

Mam naopak pocit, ze nevera je dneska uz tak normalizovana ze si dost lidi mysli ze je to proste soucast vztahu.

Navic... neni to presne ten jediny duvod co ma BoneFlute "napsany v knizce"?

Zdůraznil bych to "lidi si myslí". V tom vidím zásadní problém.

Mam naopak pocit, ze nevera je dneska uz tak normalizovana ze si dost lidi mysli ze je to proste soucast vztahu.

Pořád je to u 7% rozvodů oficiální důvod a určitě to bude ještě u velké spousty toho oficiálního "rozdílnost povah", když se lidem nechce prát špinavé prádlo před soudem

Navic... neni to presne ten jediny duvod co ma BoneFlute "napsany v knizce"?

Nevím, jak to má.

Knížka praví:
Manželku musím milovat, i když se mi nechce. Jediná výjimka, kdy mohu "přestat" se snažit manželku milovat (a rozvést se), je když je mi nevěrná. Práva nemusím využít. Ale jiná výjimka není.

Zažil jsem (jako pozorovatel), kdy jistý muž podvedl svou manželku, ale pak za ní přišel a prosil ji o odpuštění (samozřejmě jsem u toho nebyl, jen odvozuju), a ona mu odpustila a mají krásný vztah. Ona měla právo mu neodpustit, ale nevyužila toho.

189

Studium a uplatnění / Re:Strategie na recesi

« kdy: 05. 02. 2022, 02:01:46 »

Když si člověk přečte třeba Výminkáře od K. V. Raise je docela rád, že žije tady a teď :-)

Jo, to je bez debat. Chtěl jsem jenom říct, že když člověk ví, že s někým musí vyjít, tak se s ním nějak vyjít naučí. Když nemusí, může nabýt dojmu, že "to nejde", nebo aspoň že "to nemá zapotřebí". Nějak to jde vždycky, záleží, jak silná je motivace. A neumřít hlady je dost silná motivace

Dovolím si jen malou vsuvku jako ženáč:

Mnoho problémů řešit jde, i když na první pohled vypadají děsivě. Ale asi existuje hranice, kdy je manželství zničené.

Nějvětší problém je v tom, kdo má určit, že "už to nejde". Já to mám jednoduché. Mám to v knížce napsané. Ale co obyčejný plebs, který si myslí, že je dobrý nápad, aby si to každý určoval sám?

190

Vývoj / Re:Vlastní jazyk pro tvorbu vektorových obrázků

« kdy: 02. 02. 2022, 16:12:17 »

Anebo co třeba inkscape scripting?
https://inkscape.org/~pakin/%E2%98%85simple-inkscape-scripting

To je dobré. Díky za tip.

191

Sítě / Re:Kde je ajťákův ráj na venkově?

« kdy: 01. 02. 2022, 23:45:47 »

kde si každý čtvrtek ty dvě štangle vyzvedne starosta cestou z práce, nechá je u sousedky, jež je na mateřskě, a ta je ráno předá další sousedce, takto prodavačce.

To je krásný

192

Vývoj / Re:Ruby v roku 2022 (je mrtve?)

« kdy: 01. 02. 2022, 23:20:19 »

CLR má interně několik verzí pro různé jazyky. Například “if C++”, pak umožni vyhodit jakýkoliv objekt jako výjimku. A pak tam je ještě kód pro kompatibilitu, například když se tohle volá z C#, tak se ta výjimka, co nedědí z Exception, zabalí do jiného objektu. Taky tam mají typové parametry v dobře překladu, u kterých je v C# mangling jmen. Zdroják překladače a VM musí být peklo

Hmm, mě bohatě stačí, když si prohlížím symboly v debugeru. Některý věci mi přijdou super, některý věci vůbec. (Ale já v .NET dělám jen pro prachy, takže co já se k tomu budu vyjadřovat.)

193

Vývoj / Re:Vlastní jazyk pro tvorbu vektorových obrázků

« kdy: 01. 02. 2022, 23:15:46 »

No to je hnus teda ten prototyp

Konkrétní výhrady, nebo jen estetika?

Já osobně bych použil normální prog. jazyk a do něj si napsal knihovnu. Pokud by to mělo být hodně vyzuální, tak by asi šel použít Scratch či podobné. Ale přijde mi, že děti nemají problém ani s tím zadávat počítači čistě textové příkazy.

To nejsou konkrétní výhrady

Třeba za mě, mě se to esteticky nelíbí. Ale konkrétní výhrady nemám, protože jsem ten zápis úplně nepochopil, protože mě to odradilo vizuálem, a tudíž jsem se tomu nevěnoval ani trochu.

194

Vývoj / Re:Ruby v roku 2022 (je mrtve?)

« kdy: 01. 02. 2022, 23:11:31 »

Tak do té diskuze o "seriozních" jazycích hodím trochu vidle.

Různé CLI tooly si píšu v javascriptu a spouštím v node.js (mám lokálně i na serverech).
...
a v javascriptu mne baví psát.

Za takovéto konstelace je to snad v pořádku, ne?

195

Vývoj / Re:Ruby v roku 2022 (je mrtve?)

« kdy: 01. 02. 2022, 16:56:07 »

GC se dá vypnout. Ono spíše jde o to že potřebuji něco napsat pro JVM ekosystém, ale v těch jazycích co máme pro JVM se mi to moc dělat nechce.

Stačí to napsat v libovolném jazyce transpilovatelném do Javascriptu a výsledek pustit v Nashornu nebo jiném JS interpretu pro JVM I Java jde takto spustit (GWT)

Vtipné je, že by to snad skutečně fungovalo. Možná by se chytil i JIT.

Pamatuji si ten pocit, když jsem objevil google-closure-compiler a koukal jak dokáže brutálně optimalizovat. (Následně pozoroval komunitu, jak ho vůbec nezaregistrovala, a začala dělat to samé akorád složitější a méně pohodlné na použití.)

Pak bych ještě k sub-tématu zmínil GraalVM, jako implementaci IMHO super nápadu, že prostě jedna mašina může zožrat různé jazyky. Podobně jako to tak trochu má JVM nebo CLR, ale ještě víc.