Me na CPP stve, a doted mi nikdo nevysvetlil proc to tak je, neco cemu se da rika zbastardizovani objektu. To se vam tak snazim psat tak, aby se alokovalo na stacku, jenze na stacku neni proste mozne udelat polymorfismus. Kdyz se o to pokusim, tak c++ zbastardizuje objekt do predka a vytvori bastarda. Uz nevim jak se tomu presne rika, ja tomu rikam bastardizace.
Říká se tomu slicing. Je to důsledek toho, že v kontextu kdy neznáš kompletní typ objektu, tak je hodně těžké ho kopírovat. C++ zvolilo jedno z možných omezených řešení, jiné jazyky volí jiná omezení. Dobré řešení AFAIK není.
Problém není polymorfismus ale právě kopírování. Kód :
void foo( const Base & );
//...
Derived aaa;
foo( aaa );
funguje ok bez jakékoliv "bastardizace". Problém nastává třeba u
Base foo()
{
Derived temp;
return temp;
}
V místě, kde foo volám, o typu Derived nevím vůbec nic. Může to být v modulu, který se kompiloval v době, kdy Derived ještě vůbec neexistoval. Aby volající kód mohl kopírovat neznámý odvozený typ, musel by mít k dispozici něco jako "virtuální kopírovací konstruktor" + podporu objektů neznámého typu na zásobníku. To druhé bohužel hodně omezí optimalizátor v rozletu.
Spousta jazyků to řeší stylem všechno je na heapu a vůbec nic se nekopíruje. V porovnání se zásobníkem je halda obecnější a pomalejší. A třeba v hard realtime systémech je dynamická alokace na haldě hodně velký problém. Takže C++ šlo cestou že to dovolí, protože to programátor občas potřebuje.
Dobrý zvyk v C++ je, že pokud píšu "interface" nebo spíš třídu s virtuálními metodami, tak zakážu kopírování abych si nemohl naběhnout na vidle.
Zobrazit příspěvky
