Pokud jste to nepochopil, argumenty vám ještě zopakuju. Problém vašeho teoretického řešení je v tom, že neexistuje jednoznačná hranice mezi tím, co je a není číslo, stejně jako často neexistuje jednoznačná definice toho, co znamená porovnání hodnot.
Obecně sdílená představa o tom, co je číslo, je prokazatelně větší, než to, co Java milostivě umožňuje sčítat pomocí operátoru +. A nemusíme zacházet ani do nějakých specialit, stačí BigInteger, to je číslo z definice.
Přípustné a legitimní jsou samozřejmě oba dva způsoby. Jak ten, který používá třeba C++ – zavedeme do jazyka novou kategorii „číslo“, přesněji „cokoli, co se dá sčítat“ (aniž by ta kategorie nutně musela být ve specifikaci), a umožníme každému programátorovi, aby si do této kategorie zařadil své typy. Výhodou je, že se pak opravdu dá zajistit, že všechna „čísla“ se sčítají pomocí +. Nevýhoda je ta, že se lidé neshodnou na tom, co vše patří pod čísla, takže se pak programátor musí učit další věc, která navíc platí jenom v daném projektu – co jsou a co nejsou čísla. To, že si v C++ vlastně můžu vytvořit svůj vlastní jazyk, který velice stručně popisuje mou třídu problému, je velice silná vlastnost C++ – proto je také tak oblíbené. Zároveň ta vlastně nepřeberná šíře možností, která způsobuje, že už snad nikdo nemůže znát celý jazyk, je silným negativem, pro které se spousta lidí C++ vyhýbá.
Problém Tvého argumentu je, že ty způsoby nejsou dva, ale minimálně tři. Lisp, Haskell a další jazyky už desítky let ukazují, že "operátor" není nic jiného, než (typicky infixová) funkce (jejíž název není alfanumerický/slovní, nýbrž složený ze symbolů) se dvěma argumenty (no, ještě jsou unární a ternární, ale to už je detail). Že je vhodné nechat "operátoru" + význam sčítání, na tom se všichni asi shodnou. V tomto kontextu je zajímavé, že operuješ zrovna C++ a ne alespoň C#, což je jazyk bližší Javě a "přetěžování operátorů" má taky.
Mimochodem, je pozoruhodné, že se to chování, že + sčítá jen primitivní typy a == porovnává primitivní typy podle hodnot a objekty podle referencí, se tu vytýká zrovna Javě, která má tuhle základní sadu pravidel nejmenší z podobných často používaných jazyků. Přitom stejná pravidla platí v C, C++, JavaScriptu nebo Pythonu. V C++ nebo Pythonu ty operátory můžete (ale nemusíte) přetížit. Ale klidně si dál myslete, že C, C++, Javu, JavaScript i Python navrhovali hlupáci, kteří chování operátorů navrhli špatně, a měli se s vámi nejdřív poradit.
Tohle je straw man fallacy. Nikde jsem netvrdil, že nějaký jazyk navrhovali hlupáci. Ale třeba na C++ i Pythonu je vidět, že některá rozhodnutí tvůrci časem přehodnotili, Python se ve verzi 3 vydal dokonce cestou rozbití kompatibility (unicode vs string, zahození "klasických tříd", je toho hodně). Jak jsem psal v předchozím příspěvku - trvat na správnosti nějakého rozhodnutí poté, co se ukáže, že to byla chyba, je prostě kontraproduktivní. Mezitím na javovské platformě vznikly minimálně 4 další jazyky, které se snaží být lepší Javou a to přesto, že se (neochotně a pomalu) Java také vyvíjela.
Navíc by mě zajímalo, v čem podle Tebe dělá Python == jako Java. Dělá to stejně jenom u "hloupých" objektů, chytrý objekt si umí říct, jestli jeho vnitřek odpovídá druhému objektu.
Zobrazit příspěvky
