Mirek Prýmek - fanatismem jsem nemyslel mít svůj názor, ale neschopnost názor změnit pod tlakem argumentů a vnucování svého názoru (i pomoci násilí) ostatním. Ale asi máš pravdu, že mnozí považují za fanatismus už jen to, že člověk si je schopen svůj názor obhájit pomocí argumentů.
Je spousta věcí v životě, které žádnými argumenty podložit nemůžeš a stejně tak nejsou žádnými argumenty vyvratitelné. Jsou to prostě postoje založené na nějakých hodnotách, na tom, že ses rozhodl, že za něčím v životě budeš stát a budeš podle toho žít, že je to pro tebe důležité. Jenom tak, "pro nic", čistě z důvodu, že ti to tak připadá správné, že si něčeho vážíš. A takové věci právě se svátky hodně souvisí, protože prostě svátky slouží k tomu, aby člověk zastavil běžný koloběh a měl čas zhodnotit, jestli jde správným směrem. Židi o šabatu říkají: šest dní máš na to, abys svět přetvářel, měnil, přizpůsoboval ho. Sedmý den si užívej toho, jak jsi ho dobře přetvořil. A děkuj B-hu za to, že jsi k tomu měl příležitost.
A nemusí to mít nutně tenhle explicitně náboženský rozměr. Když jsem onehdy koukal na Hyde park, dostal mě epitaf věnovaný Natálii Gorbaněvské:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10441294653-hyde-park-civilizace/ (53. minuta) - spoustě lidí to určitě přijde patetické. Právě proto, že velké ideály a pevné hodnoty se u nás moc nenosí. A pak to u nás vypadá tak, jak to vypadá - rat race odnikud nikam a věčná "blbá nálada"