A čo by som poradil? Nenechaj sa odradiť nekonečným davom negativistov, vrátane tých, ktorí to s Tebou myslia "dobre". Skúšaj veci a vzdelávaj sa nielen v programovaní. Musíš veriť, že to dokážeš a potom to raz naozaj dokážeš. Analyzuj neúspechy, pouč sa z nich a potom začni znova.
Jasně, nadšení, tah na branku a touhu zkoušet strašně moc potřebujeme, ale jsou k tomu fakt nutný tyhle America-like kecy?
V první polovině filmu jsme nastolili problém, teď už se divák začíná trochu nudit, takže si všichni vyhrneme rukávy, začne hrát hudba a my kutíme a kutíme, nejde nám to, ale my to dokážeme, protože si věříme! A takhle, dámy a pánové, se obyčejný chlapec z černošského ghetta, negramotný, stal prezidentem Spojených států! A když to dokázal on, tak i vy. The END.Ne, věřit si fakt nepomůže. Je to určitě podmínka nutná, ale ani zdaleka postačující. Když si pitomec věří, tak to z něj úspěšného člověka neudělá. Pokud se k téhle podmínce přidá třeba to, že je momentálně v nějaké oblasti nenasycený trh, může se mu krátkodobě dařit. Ale to je tak všechno. Viz např. pan Kaluža, kterému všichni závidíme, jak se vypracoval...
Já bych to udělal přesně opačně než Američani: Minimálně 80% tzv. "startupů", milý synu, do roka a půl skončí. A to zejména proto, že nic nemají a nic neprodávají, přesto, jak hluboce věřili, že jsou geniální a unikátní. Připrav se na to. Pokud se problémům předejít. Když budeš dělat věci poctivě a čestně a nebudeš chtít svůj první milion do roka, máš šanci, že se ti odvaha vyplatí.
Doporučená literatúra:
Duncan Bannatyne: 43 chyb v podnikání
Napoleon Hill: Přemýšlej a zbohatni
Robert Kiyosaki: Bohatý táta, chudý táta
Sorry, že budu osobní, ale tenhle výběr literatury spolu s tím, co jsi psal o pomalém upadání tvého posledního pokusu, mi přijde hodně ukazovat právě na tu variantu "na chvilku se mi podařilo obsadit nevyužitou niku". Jo, i takhle se určitě dá fungovat - chvilku se někde ohřát, dokud mě nevytlačí někdo lepší. Tohle ale není způsob, kterým by pracovali lidi, které si pamatujeme i po 50 letech... (ještě jednou se omlouvám za osobní tón, nechtěl jsem se do něho pouštět, ale sám jsi se stavěl do role příkladu... Pokud se tě thole netýká, neber si to osobně ale jenom jako rekci na ten příklad, jako který jsi sám sebe vykreslil.)