4036
Studium a uplatnění / Re:Funkcionální programátor
« kdy: 05. 07. 2015, 01:55:25 »Takže si asi dokážeš představit, že mě moc netankuje když sice jazyk je pure, ale že kompilátor si dělá něco jiného je v pořádku.Podle mě si úplně nerozumíme. Kompilátor/runtime si nedělá něco jiného. Dělá přesně to, co mu sémantika jazyka ukládá udělat. To ale nic nemění na tom, že pro jeden jazyk bys mohl mít sémantiku úplně jinou a pak by spuštění programu reálně způsobilo něco úplně jiného. To se myslím snažil Radek říct tím http://forum.root.cz/index.php?topic=11417.msg135027#msg135027
Jenže vlastnosti sémantiky ("runtimu") a vlastnosti jazyka jsou dvě různé věci. Typový systém je záležitostí jazyka. Souběhy a jejich důsledky jsou záležitostí sémantiky. Aspoň myslím teda

3. A teď, když budu mět funkci openFile :: FilePath -> IOMode -> IO Handle, tak na první pohled se chová jako můj druhý příklad. Jenže ve skutečnosti já nikdy nevím, kterou z těch dvou možností (otevře soubor | zařve) udělá. A to mě přijde jako dost velký rozdíl.Nevím, jestli ti úplně rozumím. Zkusme si vzít raději operaci "načtení prvního bajtu ze souboru" a opět ji zapsat jako relaci... Jako máš [{1,2},{2,3},...] tak teď budeš mít jakoby navíc parametr "stav světa", který můžeš efektivně zúžit na "stav toho souboru, který mě zajímá", a dostaneš něco jako
Kód: [Vybrat]
[{"aaaa","a"},{"abbb","a"},{"baaa","b"},...] kde ten jeden parametr je "faktický obsah souboru" a to druhý je výsledek fce "načti mi první byte". Tohle je naprosto čistá fce. Žádná magie, žádný monády, nic. Zcela čistá matematická fce. Čili jazyk jako takový nemá problém.Jenže když ten program budeš chtít spustit (pomocí nějakého toho "stroje", jak jsem to psal výš), tak ten stroj musí ten skutečný stav světa zjistit - provést nějakou činnost. Tu činnost nedělá jazyk, tu dělá runtime. Jazyk zná jenom tu relaci, což je čistě statická, naprosto pure záležitost
kde o žádném "spuštění" nedává vůbec smysl hovořit.
)