Když je tvou prioritou rodina, tak si vybíráš z alternativ více peněz/více času. Ne více zábavy v práci.
Úplně nechápu, proč by v tom měl být rozpor. Když je teda rodina pro mě prioritou, vybírám si míň časově náročnou práci, tak ta práce nemůže být zábavná nebo nezábavná?
Nicméně tohle mě ani moc nezajímá. Zajímalo mě spíš to, co si kdo představuje pod tím "rodina je priorita". Zaprvé je to pro mě dost bezobsažný (nebo potenciálně cokoli obsahující) pojem. Asi jako "milovat svou vlast". Zadruhé si nejsem jistý, jestli to obligátní "trávit s rodinou co nejvíc času" automaticky vede k dobrým vztahům. Může to myslím být i tak, že do dvanácti let jezdím s rodinou čtyřikrát ročně na dovolenou, ale jakmile přijde (a odejde) puberta, nemám dětem už co dát. Protože jsem sám nic nezažil. Jenom jsem jezdil na lyže, na koupák, k moři, ... a kromě toho nic.
Ne že bych to kritizoval, určitě to všem lidem, co to tak mají a funguje jim to, přeju. Akorát mně osobně to přijde trochu jako fetiš a fráze, nemůžu si pomoct. Zajímalo by mě třeba, kolikrát byl na lyžích s rodinou otec Haliny Pawlowské. Když o něm napsala tu knížku, natočila film a s takovým nadšením a respektem o něm mluví...