Zajímalo by mě pár kousků těch bambilionu jiných, kde dynamické typování je vhodnější (nikoliv jediné technicky možné).
Neříkal jsem, že je vhodnější, ale že je bambilion případů, kdy musíš statické typování opustit a přejít na dynamické, protože prostě typ v době překladu neznáš. Je to jakákoliv situace, kdy data načítáš z externího zdroje. Z principu věci ti typový systém může zaručit, že je někde nějaký typ, jenom za předpokladu, že ten zdroj těch dat má pod kontrolou. Kdykoli načítáš ze sítě nebo z disku, typy nemáš.
Ale ať nad tím dumám jak dumám, tak mi vychází, že dynamické typování je znouzecnost. Nemá žádné benefity. Pletu se?
Se zkvalitněním inference výhody trochu ubývají. Ale pár bys jich našel. Například když potřebuješ někde na zkoušku nějaký typ změnit, může ti probublat do spousty kódu, takže to musíš změnit i na spoustě mít, který vůbec spouštět nechceš. Je to podobný jako s IO v Haskellu - nemůžeš si někam jenom tak narychlo dát nějaký debug výpis...
Tohle jasná výhoda je. A našel bys jich víc. Jestli převažují nevýhody, to ať si každý soudruh posoudí sám