Já bych to fakt tak nedramatizoval. Jak sám píšeš, žárovka má sama rozhodnout a případně volajícího poslat někam (žárovka je v tomto ohledu agent), pokud to nedělá, je špatně její kód.
No jo, jenže jak bys to konrétně v nějakém mainstreamovém "OOP jazyce" implementoval? Dáš na každou metodu mutex a každá metoda bude mít možnost buď vyhodit výjimku nebo vracet speciální chybový stav "teď nemůžu"? Podle mě tam na to prostě není žádný nástroj, který by 1. z kódu neudělal totálně nečitelnou zhovadilost nebo 2. by kód nedegradoval na normální strukturovaný kód s nějakými podivnými strukturami "class", které s původní myšlenkou OOP nemají nic společného.
IMHO pokud se má OOP spojit s konkurentností a zároveň se nemá jedno nebo druhý totálně zhovadit, jediný řešení je to, které má Erlang (nepřekvapivě
) - co objekt (actor), to vlákno. Protože "actor" je od slova "act". A vlákno je od slova "act". Vlastně není, ale to neva.
Že OOP naučí nějak myslet bych taky nepřeceňoval, “nějak myslet” naučí matematika nebo třeba analytická filosofie, ale to už se bavíme na úplně jiné úrovni, běžný Ferda programátor je rád, když mu stačí myslet ve for cyklech.
Kéž by! Jak říká Linus: "[C programmers] don't screw things up with any idiotic "object model" crap". Když budeš BFP rvát do hlavy koncepty jako "objekt", "objektový model", "objektový návrh" a budeš se tvářit, že to je na kódu to nejdůležitější, tak to jenom pochopí blbě a začnou vymýšlet fantasmagorie.
Když jim dáš funkce, struktury a cykly, tak to pochopí v pohodě a žádný zhovadilosti nebudou mít potřebu vymýšlet. Tohle imho vyhmátl Pike hodně dobře 
--
Už se pro dnešek omlouvám, jednak se zbytečně vracíme k té někdejší debatě a navíc musím dneska už chrnět 
Ano, metody, které někdy můžou selhat, by měly vracet chybu, jestli výjimkou, to už je celkem jedno. Za funkčnost ať si zodpovídá objekt sám. Vlákna bych do toho netahal, to je k OOP ortogonální koncept.
Jinak moje zkušenost je, že kvalita kódu nezávisí na konceptech, je to čistě o člověku. Tam, kde jsem teď (School of physics na jedné britské univerzitě), mám kolem sebe jen fyziky, kteří se naučili psát kód jen tak mimochodem při počítání kovariantních derivací a stáčení perihelií exoplanet, na nějaké koncepty a SW inženýrství zvysoka šitujou a i tak píšou o řády lepší kód než někdo, kdo někde na VŠE “studoval koncepty” a na internetovém fóru vypisuje blbosti, když se mu občas nedejbože udělá názor, protože prostě když má někdo intelektuální kapacitu na pochopení obecné relativity a Schrödingerovy rovnice, nějaké programování bere jako gymplák malou násobilku. V tomto mají Linus a Pike pravdu, k čemu fancy jazyk, když chci jen ovládat urychlovač částic