V nejbližší době plánuju k AJ seriálům, na které se divám, přidat NJ titulky. Doufám, že tímhle nějakou tu frázi pochytím. A až budu mít dostatečně velký základ, tak se vrhnu na gramatiku, eventuálně i na komunikaci s rodilými mluvčími. Ale na to zatím moc nemyslím, od toho jsem teď měsíce daleko.
Pozor, tento naivní přístup u němčiny nefunguje, na to má příliš složitou gramatiku a je naprosto nutné znát základy alespoň na úrovni A1/A2.
S tím z vlastní zkušenosti souhlasím. Z hlediska učení jsou prý dva typy jazyků: na jedné straně angličtina nebo španělština, kam člověk rychle nastoupí a s minimem základní gramatiky se rychle domluví a rozumí i průměrně složitým textům a řeči (ale pak narazí na výraznou bariéru u sofistikovanějšího vyjadřování), a na druhé straně jazyky jako němčina nebo čeština, kde je nástupní práh pro běžné porozumění vysoko, ale jakmile jej člověk překoná, jde už víceméně o slovní zásobu. Na Goethe Institutu říkají že u němčiny ten bod zlomu je až někde když člověk prochází B2.
U AJ je bod zlomu u idiomů a frázových sloves. NJ nedokážu úplně posoudit, protože ji znám odmalička, ale to se španělštinou je v podstatě pravda, i když nad základní úrovní je její gramatika složitá (spousta nepravidelností, několik subjunktivů atd.). Všechny tyto jazyky ale mají ten “práh” hodně nízko ve srovnání s navažštinou nebo eskymáčtinou

U NJ je užitečné poslouchat ORF, mluví spisovně s příjemným rakouským přízvukem (krome ORF Kärnten). Člověk se taky rychle zlepší koukáním na americké německy datované filmy, protože ten dabing bývá skoro vždy superčistou němčinou (výjimkou je Eddie Murphy a pak Brad Pitt v roli britských cikánů), takže hodně rozumí i začátečník.