odprostíme-li se od spolehlivosti usb (stačí kolikrát chytnout kabel a je odpojeno) a jeho latencí, jako hlavní zádrhel vidím způsob fungování usb driverů, jejich připojení a nestálost jejich device id na linuxu (stačí prohodit port nebo přidat redukci a linux je z toho zmatený).
Další problém je prapagace signálů při odpojování a připojování nebo zápisu, hodně záleží jako které zařízení se samotný disk nahlásí, někdy usb disky neumí ani správně potvrdit zápis dat a zůstanou při odpojení fyzicky nezapsaná. Komplikace dělá i způsob vedení usb portů z počítače, kdy některé jsou přes rozbočovat, zařízení na takových portech nemůže komunikovat paralelně, ale musí navzájem na sebe čekat, to tvoří obrovské prodlevy při mirroring (raid 1, 5, 6, 10 atd.), pro menší problémy to dělá při raid 0, ale tam zase není tak vysoké navýšení rychlosti.
Problém s připojování lze vyřešit vytvořením fat partition na usb discích a připojení (mount) podle uuid, pak je to konzistentní. Nad tím pak může fungovat mdadm docela dobře.
Teoreticky to lze provozovat. Poměrně dobře si na to jde vyzkoušet chování a fungování raidu, pro kritický nebo produkční provoz je potřeba ale pečlivě vybrat každou komponentu v cestě a ověřit, že to smysl dává.
Jako základní návod mohu doporučit tenhle článek
https://www.linux.org/threads/usb-device-raid-1.4453/