Přečtěte si to ještě jednou tam nikde není ani slovo o tom že máte povinnost něco někomu dokládat. Je tam jen právo autora se něčeho dožadovat.
Aha, takže byste si přál, aby v zákoně bylo psáno i pro jedince slabší duchem: autor má právo požadovat a uživatel má povinnost poskytnout? Heh, tak se to opravdu do zákona nepíše, už z té první věty je to jasně patrné.
Jak byste si představoval řešit např. vysílací práva? Uvidím svůj film v televizi a vím, že jsem televizní stanici práva neposkytl. Jak to budu dokazovat? (Nápověda: důkaz negativní skutečnosti není možný - nelze prokázat, že jsem neposkytl, lze pouze požadovat od druhé strany důkaz, že jsem poskytl).
A mimochodem pokud cokoliv v "licenci" v rozporu se zákonem je to neplatné.
Ani to není úplně pravda. Pokud je nějaké ustanovení v rozporu se zákonem a lze ho do mezí zákona dostat, použije se zástupně ustanovení jen v zákonném rozsahu (§§ 574, 575 a 577 občanského zákoníku). Např. sjednáte-li lhůtu kratší než připouští zákon, neznamená to, že neplatí vůbec ujednání o lhůtě, ale použije se zákonná lhůta. To, o čem Vy píšete se týká § 576 - tedy jednání, která zákon vůbec nepřipouští (např. rozpor s kogentním ustanovením zákona, neurčitost atd.), ale většinou lze nalézt zákonnou možnost odpovídající smluvené vůli stran.
Které ustanovení zákona je kogentní (smluvní strany si nesmí ujednat nic těsnějšího než vyžaduje zákon), a které je disponibilní (smluvní strany si mohou ujednat podmínky odlišně od zákona) poznáte v jednodušším případě přímo v zákoně (např. § 2235 který chrání nájemce). V horším případě ho musíte umět odvodit ze struktury zákona a z významu ustanovení.
Pak ještě může dojít ke kolizi zákonných norem - zde např. autorského práva vs. vlastnického práva. Tam se pak poměřuje, do kterého z práv je zásah závažnější. Ovšem i v tomto případě musíte nejprve vyhodnotit, jestli jedno ustanovení není v pozici speciální vůči obecné (zásada lex specialis derogat legi generali).
Prosím nezjednodušujte to, radíte pak lidem poměrně nebezpečné bludy.