Zobrazit příspěvky

Tato sekce Vám umožňuje zobrazit všechny příspěvky tohoto uživatele. Prosím uvědomte si, že můžete vidět příspěvky pouze z oblastí Vám přístupných.


Příspěvky - Miroslav Šilhavý

Stran: 1 ... 37 38 [39] 40 41 ... 206
571
Hehe, tohle se děje v Irsku, člověk něco vyřídí digitálně a pak po něm chtějí sken — ne e-mailem, ale normální poštou! Fakt na hlavu.

To bych ještě jakš takš pochopil. U nás chtějí !sken! digitálního podpisu a nic víc nepotřebují. Digitální kopii ani nezpracují.

572
Co kdyz je to nekdo jehoz vliv muze situaci v miste zlepsit? Co kdyz dany jedinec mohl zustat doma a ochranit svou rodinu?

To už jsou "co když". Nemůžete to dané zemi nařídit, nemůžete ani pořádně ověřit konkrétní situace, obvykle ani neumíte nic z toho udělat (jen mudrujete, že by to mělo jít). Máte k dispozici jen obecné informace o tom, že popisovaná situace se v dané zemi děje. Ten člověk stojí před Vámi. Co uděláte?

573
E-government je hype a nemá vliv na vývoj ekonomiky Estonska. Vypadá hezky na prezentacích k vylepšování image, ale mnohem pozitivnější by bylo, kdyby přestali utiskovat ruskou menšinu.

Tohle je faul. Prospěšné je obojí a nelze říkat, co víc. Jsou to úplně jiné disciplíny.

Mimochodem, u nás je situace tristní. Úřady jakš takš zvládají datové schránky (ovšem s mezerami, co chvíli mi přijde něco poštou na adresu trv. pobytu). Dvě osoby si nesmí poslat datovou zprávu, pokud to příjemce nepovolí (a neexistuje logický důvod proč je to nastavené takto). Když pošlu dokument podepsaný dvěma osobami digitálním podpisem, úřad chce raději poslat e-mailem sken! značky digitálního podpisu apod.

574
Třeba právě to Švédsko je důkazem, že to jde i jinak, když se chce.

Švédsko je nesmírně bohaté díky přírodě. Nízká hustota zalidnění. Mimo tranzitní trasy. Co si upečou, to si snědí. My, chtě nechtě, jsme ve vleku silných vnějších vlivů.

575
Jenže tahle představa není. Ani uvnitř jednoho státu, natož na úrovni EU.

Uvnitr naseho statu ta predstava neni, protoze by musela vychazet z hodnotoveho diskursu ktery tu na nejvyssi urovni (logicky - populistu zadny diskurz nezajima) zcela chybi. Srovnejte treba s Nemeckem v jehoz cele stoji dcera protestantskeho kneze.
Jo. Už dřív jsem měl nutkání v tomhle tématu citovat známé Baťovo "To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu." Zní to jako klišé, ale není.

Z toho zná historie jen dvě vyústění: a) opravdovou krizi, bídu, válku, b) (z počátku) osvíceného vůdce.

Ani jedno mě neláká.

576
Tak, toto konundrum nemá jednoduché řešení a rozhodně bych politikům nevyčítal jejich rozhodnutí, ať jsou jakákoliv (v rámci zákona a dobrých mravů).

Vyčítám politikům, že se diskusi o těchto otázkách vyhýbají. "Marketingoví" poradci jim za poslední dvě dekády nalili do hlav, že je potřeba "komunikovat" jednoduchá témata. Ani ten Franta ze čtvrté cenové není v průměru zas až tak omezený, aby nepochopil šíři složitosti témat a začal si na to tvořit vlastní názory.

577
Někdo třeba vystuduje VŠ a pak jde do zahraničí, načež soused Franta začne vykřikovat, co si to dovoluje pracovat jinde, když on mu ze svých daní zaplatil studium. Franta je přitom mírně dementní absolvent ZŠ, co na daních vzhledem k minimálnímu příjmu a černotě nikdy nezaplatil ani korunu, pokud se tedy nepočítá DPH z patnácti piv denně ve špelunce, kde přes pivní DPH jeho stejně retardovaní kamarádi “financují studium” jiným. Tyhle lidi jde prostě jen ignorovat.

Tohle jste otevřel hodně komplexní téma, kde najdu několik řezů.
  • Franta z pohledu jednotlivce odvedl na dani méně peněz i se méně zaslouží o HDP. Na druhou stranu, výběr daní státu stojí víc na milionech Frantů, než na vysokoškolákovi.
  • Franta by HDP netvrořil, kdybychom ty vysokoškoláky neměli.
  • Pokud v nějakém oboru dochází k významnému odchodu do zahraničí, tak opravdu ti vysokoškoláci chybějí.

Osobně znám ne úplně málo vysokoškoláků, kteří na školu chodili jen kvůli očekávání okolí, nebo kvůli slevám na dani (a kvůli alimentům), nebo (dřív) kvůli odkladu vojny. Uvědomuji si také, že ze škol vyjdou i špičkoví vědci, kteří se uplatní v globálním světě a jejich přínos se k nám vrátí touto cestou. Významný odchod lékařů, nebo i studenti oborů, o něž není zájem a jen doplňují tituly před jméno - to všechno jsou jevy, které úplně žádoucí nejsou.

Myslím si, že by na vzdělání mohla existovat forma podmíněné spoluúčasti. Nebylo by administrativně tak těžké, aby vysokoškolák školné splácel, nebo doložil, že se věnuje oboru v ČR. Mohou být i státní pobídky - např. pro lékaře v nemocnicích, kdy bude stát za vysokoškoláka umořovat školné zrychleně. Stačí, aby bylo dopředu známé školné a výhody by nebyly garantované, ale vypisovaly se podle aktuální situace. Kdo nesplní, může splácet primárně ztrátou slevy na poplatníka, sekundárně snížením základu pro výpočet důchodu. Jedině tak začnou studenti přemýšlet nad volbou oboru i nad tím, jestli se mu chtějí věnovat a kde.

Tyto otázky lze dobře rozhodovat i v referendu.

578
Možná proto Češi tak nenávidí uprchlíky, vůbec nechápou, v čem žili (nemluvě o válkách).

Nenávist k uprchlíkům je u nás velmi zajímavá. Zejména protože jsme tu nikdy žádného neviděli, maximálně en route do Německa. A tak spíš Češi hodnotí, co by Němci měli dělat. Úsměvné, zejména když si domyslíme, že část bohatství Německa závisí na levné pracovní síle (i té z Česka).

Nicméně je naprosto legitimní mluvit o tom, kde je hranice pro přijímání uprchlíků, jestli a jak odlišovat utiskované od ekonomických migrantů. Málokdo si však klade otázku, jak by to mohlo fungovat v praxi - když u pobřeží nebo ve vnitrozemí najdete skupinu cizinců, máte první problém vůbec zjistit, jakým jazykem se s nimi domluvit. O tom pravdivě zjistit, odkud pocházejí, neřku-li ztotožnit je, se úřadům ani nesní. Co dál s nimi, když nevíme kam je deportovat nebo když to není s danou zemí realizovatelné? Na tohle nejen neslyším odpovědi, ale hlavně ani neslyším, že by se o tom vedla veřejná diskuse.

A tak tu máme prostředí, kde každý musí být onálepkován za vítače nebo nacionalistu.

Okrajově se vede diskuse o tom, že by se mělo imigraci předcházet. Jenže "osvětou" to nejde. Těžko navoněný, vypasený Evropan vysvětlí Afričanovi, že zde nebude šťastný. On zde nebude šťastný podle našich měřítek, ale bude vždy šťastnější, než doma. Dokonce i kdyby nedostal ani Euro podpory. Jsme rázem zpět u toho, že peníze nevydáváme pro ně, ale pro sebe, protože je to levnější cesta než řešit důsledky.

Jedinou efektivní cestou by bylo pomáhat tamním zemím ke stabilitě a bohatství. Jenže ani to nefunguje. Když západní svět někam vtrhne (ať už s armádou, nebo bez ní), je za okupanty. Když nevtrhne, je za netečný k problémům. Zákony ekonomiky velí nakupovat co nejefektivněji, takže ani toutou cestou se nedá situace napravit, nehledě na to, že zápaďan by nelibě nesl, kdyby jeho spotřební život měl stát cenu ekvivalentu jeho práce.

579
Např. nemůže být nic horšího než když je motivovaný mladý člověk, který na sobě pracuje, studuje, snaží se, maká jak blázen, přitom pořád nic nemá, ničeho nedosáhne a zároveň vidí, jak se nějaký jeho debilní spolužák prohání kolem v novým nejvyšším Bavoráku, nedejmatkopřírodo Bentley...

Tady se bohužel ke všem negativním jevům (zneužívání systému, klientelismus) přidává i nešťastná česká povaha. Koukat se na druhé, hlavně aby na tom soused nebyl lépe, než já. Ale mám pro tento rys pochopení - čtyři dekády neměli moc vlastních možností opravdové seberealizace.

Stát by podle mě měl znovu najet na skutečnou kontrolu využívání dávek, dotací. Dnešní schvalování i kontroly jsou extrémně formalistické a vítězí ten, kdo umí nakrmit lejstro (případně v komplotu se státním úředníkem, který hintuje a přivírá oči). Jen mě nenapadá, jak tento aparát motivovat k práci. Rozdané peníze jsou dnes tak vysoké, že platové odměny nesahají po kotníky možnostem korupce. Riziko odhalení je naopak minimální, formálně vše sedí. Na klientelistickou korupci se přichází snad jen na udání, ale ne že by sám úředník odhalil druhého. Neuvěřitelné pro mě například bylo, jak moc lidí litovalo až sympatizovalo s D. Rathem kvůli tomu, že "on jediný je smolař, kterého druhý udal".

Náš snaživý mladý člověk logicky dojde k závěru, že se na to může vysrat, protože stát prostě nedělá to, co dělat má. Tohle mi přijde jako opravdový problém. Jestli nejchudší z chudých dostávají dávky v penězích nebo voucherech je z globálního pohledu dost jedno...

Podle mě to souvisí i s generační pamětí. My ve skutečnosti neznáme opravdovou bídu, nežije už moc lidí, kteří by ji vůbec pamatovali. Ti, kteří to zažili, viděli u nás nebo i v cizině, možná o něco lépe chápou, proč jsou sociální programy nutné. Správně by měl být občan hrdý na to, že žije v bohaté části světa i chápat to, že zločinci existovali a existují.

Nicméně pokud bych měl zmínit nějaký sociální program, který mi přijde zajímavý, tak by to asi byla dánská flexicurity. Je to inspirativní kombinace relativně nízké ochrany zaměstnanců (čili opak francouzské a naší přeregulované stagnace) s velice agilní aktivní politikou zaměstnanosti (politika návratu na pracovní trh) - podpora v nezaměstnanosti je relativně hodně vysoká po relativně krátkou dobu, ale zároveň se přísně dbá na to, aby se nezaměstnaný velice aktivně snažil získat novou kvalifikaci. V porovnání s tím jsou naše úřady práce, pracující na principu "Hledal jste něco? Ok, tak tady máte razítko, přijďte za šest týdnů" naprostá, totální tragedie.

V devadesátých letech bylo jasné, že prudké změny do sociálního temperu státu nelze provést. Lidé neměli úspory, neuměli hospodařit, nedokázali si připustit, že vlastnictví domu, chaty bude drahé. Čtyřicet let neměli jinou možnost, než shánět materiál, který byl levný, a po pracovní době "zadarmo" skládat cihlu k cihle. Dnes je to naopak, ale smýšlení zůstává v setrvačnosti. Těžké je to nota bene i protože za humny máme dva vysoce nadprůměrně bohaté státy.

580
Vsechny realne socialismy mely bliz k byrokraticke totalite nez ke komunismu...

Podle mě to jinak ani nejde. Globálně spravedlivý systém není v člověčí přirozenosti. Lidé umějí být solidární na místní úrovni, v obecném měřítku to musí zajistit "režim" a jeho úřady. Proto komunismus  na úrovni státu == totalita.

581
...akorát si pak najde něco jinýho, na co bude nadávat úplně stejným způsobem :)

Všechno to souvisí. Člověk je od přírody soutěživý. Někdo víc, někdo méně. Někdo se rád poměřuje s druhým konkrétním člověkem, někdo proti "systému". To je součást boje o přežití.

Zavedením pokročilého sociálního systému (zjednodušeně: dávek a dalších podpor) řešíte hromadně měřitelné jevy. K příkladu můžeme vzít institut oddlužení a pomoci lidem z dluhové pasti. Lze poměrně dobře odargumentovat, že lidé v dluhové pasti nás stojí víc, než je oddlužit, i to, že věřitel musí nést svoji část odpovědnosti za scoring dlužníka a včasné vymáhání. Na co se ale zapomíná je to puzení lidí k hledání nejlehčí cesty (vyhrát nad sousedem, vyhrát nad systémem). Ztrátu z oddlužení nese věřitel. Ten na ni musí vydělat na těch, kteří splácejí řádně. To je problém číslo jedna. Pak existuje určitá část lidí, kteří se zadluží jen protože celospolečensky rezonuje to, že je to pro ně jakš takš bezpečné. Jsou to často lidé, kteří nemají moc co ztratit. Mají už akorát tak nezabavitelný majetek a k vytváření jmění nemají ani podmínky, často ani výchovu.

Je proto poměrně pochopitelné, a asi i zprávné, že vznikají protichůdné tlaky. Jedni křičí, že stát zvýhodňuje nezodpovědné a druzí křičí z principu (proč by se měli měli nechat připravit o kus žvance?).

Myslím, že cestou by bylo lidem v nouzi (z jakéhokoliv důvodu) garantovat naprosté minimum. Zbytek zvýhodnění může být podmíněný. Slevy a dávky na děti školní docházkou. Ubytování formou státem provozovaných ubytoven s minimem komfortu, ale se všemi potřebami pro život a hygienu. Podporu v nezaměstnanosti podmíněnou starostí o zdraví a veřejně prospěšnými pracemi (nechť podporovaný aspoň tráví čas v práci, i kdyby jeho výkonnost byla nulová). To vše by dalo zbytku společnosti jasný signál, že stát zajistí přežití, ale ne komfort.

Velké téma jsou matky samoživitelky. Spousta jich je v nelehké situaci bez jakéhokoliv zavinění. Jenže uvědomme si, že tyto podpory vznikly po válce, kdy byla mužská populace značně zredukovaná a víc mužů mohlo být přelétavých, antikoncepce byla nulová. Jenže dnes se dá rodičovství plánovat, soud může střídavou péči nejen svolit, ale i nařídit. Je to nepopulární téma, ale bylo by prospěšné i na tomto "poli" ukázat, že za potomstvo mají odpovědnost hlavně rodiče. Stav, kdy se dva lehkovážně rozejdou, matka mermomocí požaduje děti do své péče a následně z toho padá na ústa a chce výhody od státu, je neudržitelný. To samé platí o rodičovské dovolené, kterou máme jednu z nejdelších na světě.

Stěhování za prací. Kapitola sama pro sebe. Češi "věří cihle". Čech není spokojený, dokud nebydlí "ve vlastním". Trh s nájemními byty je nulový. Pronajímají jen jednotlivci jednotlivcům. Na straně pronajímatele tím pádem nejde realizovat úspory z rozsahu, na straně nájemce je pak trvalá nejistota, kdy "pan domácí" bude chtít byt zpět a dá výpověď. To Čechy omezuje ve stěhování za prací. Není to jen lenost.

Úřady umějí lidem pomoci jen ve vyprojektovaných situacích, které jsou pokryty zákony plnými vyjímek. Na reálné životní situace neexistují příslušné rubriky, takže jedinou cestou je neustále podvádět. Např. to, že jakýkoliv přivýdělek znamená okamžitou ztrátu podpory - tedy: když už nepracuji, stát dělá vše pro to, abych nepracoval dál (nebo pracoval na černo).

Dál se i lidé musejí smířit s tím, že existují situace, ve kterých stát nedokáže pomoci, nebo nedokáže pomoci dostatečně rychle. Na tyto situace všude jinde existují funkční občanské spolky. U nás je "spolek" nebo "nezisková organizace" synonymem pro tunel na dotace a spíš sprosté slovo, než označením pro někoho, kdo umí pomoci.

Všechna tato témata, a mnoho dalších, by potřebovaly hlavně dobrou signalizaci od státu (od politiků). Aby stát vyjádřil, co opravdu chce. Zatím tu jsou jen neslaní, nemastní politici, bez jakékoliv představy o tom, jaký život má voličům vykreslit. Pak dlouho, dlouho nic a na konci sjou extrémní politické strany, které hlásají zjednodušená a tedy nerealizovatelná hesla.

582
Česká spodina je ještě v době kamenné a vůbec nechápe, co je pro ni nejlepší, proto volí, jak volí, ale p...l má furt holou. Tohle asi nejde vyřešit rozhodnutím shora, plyne to z dějinného kontextu, v Česku holt ochlokracii nahradila kleptokracie, no.

Za každého zřízení bude existovat část obvyvatel, kteří nikdy nebudou pracovat, vždy bude část zločinců, alkoholiků, narkomanů. Jsou to patologické jevy, které jsou rozložené rovnoměrně a náhodně. V tom je jistá podobnost s výskytem nemocí a jiných hendikepů. Pak tu vždy budou občané, kteří nebudou mít nikdy pochopení pro pomoc ani pro tělesně postiženému, natož pro narkomanovi či nezaměstnatelnému. Na tom výrazně nezmění nic ani zavedení jiného systému sociální pomoci.

Co se ale dá změnit je to, aby do bídného života neupadali zbytečně i ti, kteří si společenské návyky dokáží osvojit, dokáží dodržovat pravidla.

Tato země potřebuje politiky, kteří dokáží tyto jevy pojmenovávat a vysvětlovat náš přístup k nim. Je potřeba zároveň bojovat proti drogám, ale současně i vyměňovat narkomanům jehly za sterilní. To první, protože drogy nechceme tolerovat, to druhé, protože to stojí méně než léčit epidemii žloutenky. S dávkami je to stejné: pracujeme na tom, aby co nejméně lidí do bídy upadalo (poskytujeme bezplatné vzdělání, prakticky bezplatnou lékařskou péči), ale když už se tak stane, tak raději vydáme peníze, než abychom řešili krádeže, podvody a loupežná přepadení.

Bohužel, z naší politické scény si lidé udělají akorát tak dojem, že se rozdávají peníze, ale nic se nekoná proti vzniku těchto jevů.

Mimochodem, je velmi naivní si myslet, že narkoman s jehlou zdarma, nebo nezaměstnatelný alkoholik má nějaký šťastný život z našich peněz. Příjemcům dávek obvykle není co závidět. To je taky důvod, proč většina občanů daleko raději pracuje (a jen nadávají, že se má někdo "líp").

583
To s tím přerozdělováním jsem si taky dříve myslel a dost mě štvaly extrémně vysoké dávky v Británii (a Irsku) pro místní, jak říká zdejší pracující vrstva, “chav scum” (nebo “knackers”). Jenže vláda si obrovskými dávkami této početné skupině kupuje v podstatě smír, protože pak se tahle nevzdělaná a alkoholem (a nově drogami) zdevastovaná spodina neplete normálním lidem do života (a elitám do politiky). Politici si asi spočítali, že ve výsledku je to vyjde levněji.

Proti tomu nic, taky souhlasím, že je levnější do určitých oblastí pumpovat peníze, než řešit neřešitelné problémy.
V ČR je ale daňový systém už takový, že ve výsledku každý dosahuje na dvě, tři zvýhodnění a každý dostává (sleva na poplatníka, zvýhodnění na děti, úroky hypotéky, životní a penzijní připojištění, ...). Pokud vezmeme všem a dáme všem, tak výsledek bude horší, než když rovnou vezmeme méně. Nevylučuje se to se sociálními dávkami, bavíme se čistě o daních.

584
A pokud si někdo myslí, že začne jako neplátce a pak se do budoucna stane plátcem, tak bych mu doporučil stát se rovnou plátcem a ušetřit si zbytečné papírování navíc.

Zrovna toto bych si dovolil tvrdit naopak. Dnes správce daně neprovede dobrovolnou registraci, dokud mu nedoložíte ekonomickou činnost. Obvykle vyžaduje vidět smlouvy, nebo jiné dokumenty prokazující, že budete provozovat ekonomickou činnost. Rekordmana ve svém okolí mám, tři měsíce dokládal FÚ jednání s dodavateli a odběrateli, a protože to řešil přes facebook a e-shopy, finančáku se to pořád nezdálo. Daleko jednodušší je chtít registraci až ve chvíli, kdy ekonomická činnost jede. (Osobně si myslím, že na to správci daně nemají právo, protože ZDPH vyjmenovává podmínky pro dobrovolnou registraci, a žádná jeho diskrece není připuštěna - ale budete se měsíce dohadovat nebo i soudit?)

585
...

To už jsme hodně daleko od tématu, to je spíš věc politiky. Osobně bych byl raději za menší přerozdělování a jednodušší daňový systém, ale taky uznávám, že je potřeba brát ohled na generace poškozené minulým režimem. Tehdy neměli možnost vzít život do vlastních rukou a dnes už na to nemají životní sílu, ani zkušenosti s odpovědností za svůj dobrý život. Třeba se někdy objeví politik, který bude schopný lidem říkat věci, jak jsou i to, co nás nevyhnutelně čeká (stárnutí populace).

Stran: 1 ... 37 38 [39] 40 41 ... 206