A třetí pohled: core prvky mají statickou konfiguraci IP a zároveň jsou zadané v DHCP.
Ano, toto se používá právě u těch prvků, které musejí zajistit, aby vše ostatní už fungovalo samočinně. K takovému řešení se kloním, ale snažím se, aby těch závislých na statické konfiguraci bylo co nejméně.
Ono ostatně není na škodu, když se problém projeví co nejdříve. Pro jeho řešení je daleko lepší, než když něco nefunguje vůbec, než když nefunguje napůl. Přemíra užívání statických IP adres vede k tomu, že část služeb se "dovolá domů" a část ne. Pak příčiny hledají déle, než když to nefunguje vůbec. Nejen kvůli technikům - ti obvykle problém najdou - ale i kvůli uživatelům. Dokud "nefunguje jen něco", tak uživatel nemá motivaci (čas) volat podporu a raději pracuje v omezeném prostředí, aby jen dokončil svoje pracovní úkoly. Mezitím se problémy hromadí.
Jako příklad můžu uvést intranetovou appku. Ta na statických IP adresách bude fungovat, i kdyby bylo zemětřesení. Jenže ta appka samotná může dotahovat část dat z externích zdrojů, které na DNS závislé jsou. Setkal jsem se s tím, že uživatelé pracovali a ignorovali "drobné chyby", které jim to hlásilo, ale vše vypadalo, že běží. Během několika hodin se v datech udělalo tolik problémů, že je bylo potřeba dva dny ručně řešit. Kdyby appka spadla celá, protože DNS nejelo (dobře), zastavili by práci a problém by byl vyřešen rychleji.
Ale to jsme někde jinde, než jsme začali. U core prvků a serverových OS platí jiné zásady. Bavili jsme se o tom, že Windows na deskopu nejsou optimalizovány úplně "na klikačku" řešit více statických adres, metrik a přepínání mezi nimi. To je prostě fakt a důvodem je to, že se nepředpokládá, že by to byla úplně běžná situace v síti.