Jak sám říkáte – je třeba číst všechny paragrafy:
§ 84 obč. zák.: Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.
§ 88 obč. zák.:
(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
Souhlas. S tím se pak perou soudy, a jejich praxe se zatím mění. Dá se očekávat, že se změní s účinností GDPR. Právě proto doporučuji snažit se splnit, pokud to jde, raději ty přísnější výklady, než ty volnější. Než to někdo prosoudí, uběhnou roky. Pokud Vám úřad vymlaskne pokutu, buďto ji musíte zaplatit (a pak už ji nikdy nedostanete zpět, i kdyby to někdo v budoucnu prosoudil naopak), nebo budete ten první, kdo ty soudy bude platit.
BTW judikatura zatím říká cca to, že osobnostní ochrana se uplatňuje tam, kde se lidé projevují svými osobitými rysy. Např. záznam službu vykonávajícího policisty nebo úředníka není postižitelný, protože oba jsou v pozici, kdy jejich osobnostní rysy nemají co nedominovat. Naopak natočit někoho v restauraci, nebo třeba na ulici, už může být jiné. Ale i v tom jsou výjimky. Existuje v judikatuře příklad, kdy se tři společníci sešli u piva, prodiskutovali firemní záležitosti. Dva nahráli třetího, a nahrávku pak použili jako podklad, že proběhla valná hromada firmy. Soud v tom případě uznal, že i tam, v hospodě, převládl jiný zájem nad ochranou soukromí.
Zajímavá otázka je také ohledně určení totožnosti. Novináři by nemohli udělat fotografii nebo reportáž z ulice, kdyby se toto právo uplatňovalo absolutně. On je velký rozdíl, když zaznamenáte "anononymní" tváře na Václavském náměstí. Někdo se sice může poznat, nebo ho může poznat soused či manžel, ale obecně to nevede ke ztotožnění. Naopak, když budete natáčet vchod např. do Poslanecké sněmovny, víte s daleko bližší určitostí, jaké osoby tam procházejí, a díky záznamu je lehčeji ztotožníte.
Tedy, ony ty hranice nejsou pevně dané, a nikdy ani nebudou. Každý sám musí poměřit v konkrétní situaci, co může udělat pro ochranu soukromí. S kamerou na domě bych asi nejprve nastavil úhel tak, aby nezabírala víc, než je nutné. Nahrávku bych neměl připojenou do LAN, ale v nezávislém datovém okruhu - aby mi např. dítě, návštěva, nebo třeba wifi hacker nemohl data vytáhnout a já z toho neměl průšvih. Přístup k nahrávkám by měl být ještě vhodně chráněný (uzamknutý v bytě, heslo do playeru, ideálně šifrování dat). Pokud se zachováte takto, snížíte podstatně riziko postihu. A přesně o tom mluví GDPR.