1349
« kdy: 06. 06. 2019, 05:00:24 »
Evropský soudní dvůr řešil tuto problematiku z trochu jiného pohledu. Tenkrát se řešilo, jestli lze vůbec přeprodávat licence, když to licenční smlouva zakazuje. Nalezeno bylo, že v tenkrát zkoumaném případě to jde. Jenže to byl dost specifický případ (tuším, že se jednalo o DB Oracle), kdy prodávající dost přesvědčivým způsobem dokázal zadokumentovat, že software není vázán na žádnou další podmínku (hardware), a to, že není používán (měl zakoupenou jinou licenci nebo už nepoužíval software, ke kterému tu DB koupil). Prodejní dokumentace k licencím byla dost pečlivá, mimo jiné obsahovala i notářské zápisy původního vlastníka o tom, že licenci nepoužívá. Rozsudek se také opíral o úvahy kolem hmotné podstaty díla - o instalační médium, které v případě Oracle bylo distribuováno specificky (volně ke stažení, bez ověřování instalačního kódu). Ani v tomto ohledu ten případ není do puntíku srovnatelný.
Pokud však vím, tak nikdo zatím neřešil OEM licence, kdy software nebyl koupen zvlášť, ale jako součást hardware. Nebyla řešena otázka, že k některým OEM verzím neexistuje instalační medium, ale jsou pouze přednahrané na recovery partition. Není vyřešena otázka, pokud je to vůbec možné, jestli v takový moment musí hodnověrně zaniknout i ten hardware? Jak se to bude dokumentovat? Nedovedu si představit, že by se u Windows nebo Office vyplatilo, aby někdo notářským zápisem a dalšími protokoly dokumentoval právní stav. Dále je potřeba si uvědomit, že formou OEM softwaru jsou veškerá vybavení řídicích jednotek. Představte si, že by bylo možné ze zaniklého automobilu převzít vybavenější software do levnějšího auta. Jak by se pak např. řešila otázka záruk?
Spíš se přikláním k tomu, že přeprodej OEM licencí možný není, anebo pokud je, tak jen ve specifických případech, podobně jako tomu bylo u případu co se dostal před Evropský soudní dvůr.
Za dost nebezpečné pro nabyvatele považuji to, že si zakoupí druhotný software, aniž by žádal perfektní prodejní dokumentaci. Je to podobné jako koupit auto bez techničáku (patří vám, jezdí to, ale legálně s ním na silnici nesmíte).
Prodejci druhotného softwaru se sugestivně odkazují na rozsudek ESD, který laikové neumí správně interpretovat. Kdyby pak došlo na licenční spor (jednotlivci se to asi nestane, ale u firmy by k tomu dojít mohlo), je to nabyvatel, který bude muset prokázat, že licenci opravdu nabyl. Na to nestačí mít doklad od kohokoliv - to by pak šel legalizoval software přes bílé koně a smyšlené doklady. Za dostatečný je považován doklad od OEM partnera, distributora + situaci zjednodušuje COA štítek (ten sám o sobě nepotvrzuje licenci, ale také bez něj to neznamená, že licenci nemáte). Pokud kupujete jiným kanálem, měla by být nabývací dokumentace o to pečlivější - např. právě jak tomu bylo v případě před ESD, původní nabývací doklad a obsahovat nepřerušený řetezec prohlášení od prvního majitele až k poslednímu.
Zpět k otázce: pokud sám dobře zadokumentujete situaci, zákazníkovi nebudete lhát, plně mu vyložíte stav a poskytnete veškeré informace (jako jsem vypsal výše), tak se podle mě nedopustíte podvodu a trestně (resp. správně) odpovědný nebudete. Může se však stát, že se později ukáže, že licence se takto prodat nedá. V takovém případě byste mohl být odpovědný kupujícímu vrátit prodejní cenu, případně i nahradit škodu, pokud mu nějaká vznikne.
Zobrazit příspěvky
.
