1324
« kdy: 11. 06. 2019, 17:45:20 »
Kolega Jirsák má v zásadě pravdu v tom případě, kdy koupím nerozlišitelnou licenci. Když koupím laptop, mám jednu jedinou položku, ze které se nedá software vyčlenit. Obvykle neexistuje ani instalační médium, vše je jen na recovery partition. O této situaci se nebavím a dávám zapravdu Filipu Jirsákovi.
Sporný je ale případ, kdy a) někdo koupí sestavu na přání a v ní je i položka MS Windows, b) kdy si sám počítač sestaví, c) kdy do nového počítače pořídí OEM licenci. Všechny tři případy mohou nastat a může (ale nemusí) se jednat o:
ad a) smlouvu o dílo, kdy dodavatel jedná na příkaz tak, jako kdybych si to sestavoval sám,
ad b) kdy jsem sám sobě System Builderem,
ad c) opět sám sobě System Builderem.
V těchto třech případech by si Microsoft přál, aby se licence svázala s počítačem, kde je poprvé software spuštěn k užívání. Bohužel, k tomu nemá Microsoft oporu v zákoně a vidle do toho hodil i ESD, který judikoval, že pokud je licence ohraničitelná a dá se zaručit že přestala být používána na původním místě, lze ji prodat dál a ustanovení licence o další neprodejnosti je neúčinné.
Jedinou právní možností pro Microsoft by bylo, aby OEM Windows prodávali jen distributoři, kteří by dbali na dodržování podmínek (prodávali by ho jen System Builderům, kteří by měli smluvní povinnost instalovat ho neoddělitelně). V tu chvíli by mohl Microsoft vymáhat vzniklou škodu na sesmluvněných partnerech.
Na koncovém spotřebiteli, pokud už se mu do ruky dostane licenční obálka, médium, instalační klíč už pak nelze požadovat, aby dodržoval tyto podmínky.
Osobně si myslím, že kolega Jirsák neumí rozlišit kogentní a disponibilní ustanovení zákona a vzít v úvahu nerovné postavení smluvních stran. Z toho naopak vyšel ESD ve svém judikátu.