To není utopie, ale zákon. A soud bude zajímat právě zákon. Ne nějaký textík (není to žádný výklad) na webu ČOI.
...
Vy pořád píšete o „vyzkoušení“, ale nic takového v zákoně není. Tak to platilo ve starém Občanském zákoníku a je to v příslušné evropské směrnici. Ta je ale do českého práva transponována Občanským zákoníkem, který je zrovna v tomhle případě přísnější, takže má přednost.
Tak za jedno. Nikomu v ČR nepřísluší vykládat zákon, pouze zákonodárci samému (ale zákonodárce tvoří normy na úrovni zákona, ne na úrovni výkladu). To bývalo kdysi, kdy předsednictvo federálního shromáždění mělo výkladovou pravomoc.
Soudy zákony nevykládají. Soudy zákony uplatňují v praxi. To je z hlediska práva rozdíl, protože výklad je závazný, posouzení závazné pro další soudy není. (Je to trochu složitější, judikáty se musejí následovat, pakliže se jedná o stejnou situaci - ale to je na celý článek, ne na odstavec textu).
ČOI může mít svůj tzv. oficiální (tj. = úřední) výklad. Je závazný minimálně pro ČOI a ve prospěch mírnějšího posouzení. (Tj. ČOI nemůže udělit pokutu za něco, co je podle jejich výkladu). Soudy k tomu samozřejmě přihlížejí, stejně jako přihlížejí např. k názoru ombudsmana.
V tomto konkrétním případě je potřeba zákon vyložit a nabízí se několik alternativ. Jedněmi z pramenů pro výklad ustanovení budou: 1. zákon o ochraně spotřebitele, 2. občanský zákoník (starý) + jeho praktikování, 3. důvodová zpráva, 4. nadřazená směrnice EU. I z těchto pramenů bude soud čerpat ve chvíli, kdy bude muset patřičná ustanovení uplatnit v praxi.
Vy patrně narážíte na § 1834, kde se praví, že
"Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti." Chápu, že si vykládáte, že "nakládání" je i běžné používání. Podle mého rozhodně není. Tento paragraf hovoří o situaci kolem
odstoupení od smlouvy, což speciální jednostranný úkon. Odstoupit od smlouvy spotřebitel může pouze v případě, že zboží nezačal používat. Ve chvíli, kdy zboží začal používat, tento paragraf se vůbec neuplatní. V zákoně je kvůli tomu, aby si prodejce neúčtoval za přepravní obal nepřiměřenou částku a aby si neúčtoval nepřiměřenou částku za porušení obalu který netvoří hodnotu výrobku.
K obalům je to taky na samostatný článek. Přepravní obal není součástí zboží. Ale ne každý obal je přepravní. Např. zboží prodávané v blistru je značně znehodnocené jeho porušením - nedá už se stejným způsobem znovu prodávat. Elektronika, která vyžaduje jednorázové aretace (tiskárny, skenery) je taky značně znehodnocená vytržením těchto jednorázových aretací.
Pokud Vám přijde SSD, zákon zaručuje, že se smíte na něj podívat a zhodnotit, jestli ho chcete použít anebo odstoupit od kupní smlouvy. V praxi se dnes toleruje i neintenzivní použití, ale zákonem to garantováno není.
Shrnu-li to, podle mě, pane kolego, neumíte odlišit pojmy "vypovědět smlouvu (bez sankce)" a "odstoupit od smlouvy". To, o čem Vy píšete, by odpovídalo právu na výpověď kupní smlouvy bez sankce. Leč zákon hovoří o "odstoupení".)
Podobně přihlouplá diskuse se léta vede nad Autorským zákonem, nad výkladem kopie pro osobní užití. Ačkoliv to nikde výslovně v zákoně psáno není, rozumí se samo sebou, že nemůžete legální kopii pořídit z nelegálního zdroje. Léta se o tom diskutovalo, než tuším loni, nebo předloni musel tuto velmi triviální skutečnost judikovat ESD.
Zobrazit příspěvky
) špatně. Neměl jsem na mysli Vás, s Vámi vedu diskusi.
ale o tomto hovoří hned § 2 OZ: 