187
« kdy: 06. 01. 2016, 19:24:25 »
Často čtu o tom, jak nějaký ajťák nadává na uživatele, šéfa, točí se v depresích (sebevraždy tvůrců otevřeného softwaru atd...) a celkově má problém se sociální inteligencí.
Osobně dělám IT přes 10 let, prošel jsem si období stavu, kdy jsem byl ten „ajťák s mastnými vlasy a týden starým tričkem, co na všechny řval a byl nepříjemný“, do stavu, kdy jsem si zaplatil módní poradkyni, psychologa, přečetl moře knih o zvýšení sebevědomí.
Dneska triviální konflikt u mě končí tím, že na mě může kdokoliv řvát, zkoušet mě manipulovat, a já zůstávám totálně v klidu. Je to stav, kdy se váš protivník vyřve, vy nereagujete a on odchází nasraný a poražen, zatímco vy jste totálně v klidu.
Na čem ve firmě záleží?
Kdysi jsem se domníval, že záleží na tom být s každým za dobře, každému se zavděčit a každého vychovávat jak pětileté děcko. Zpětně vidím, jak jsem se mýlil. Většina lidí toho nakecá, co čeká od ostatních, ale pravda je jediná – aktivní člověk bude vždy firmou (a zejména managementem) oceňovaný.
Pokud ještě před započetím problému aktivně začnete řešit co vylepšit, co udělat atd., jistě si najdete pár oponentů, ale o to více přívrženců. Počítejte s tím, že každý člověk zasazující se o změny má nepřátele, takže se tomu moc nedivte. Víte kolik má nepřátel Andrej Babiš, protože chce něco změnit? A záleží na tom? Ve skutečnosti on je ministrem financí, jeho lidi volí a ne Frantu Nováka z Horní Dolní, který si stěžuje na elektronickou evidenci tržeb.
Ono je taky rozdíl co lidi říkají, a co dělají. Pokud budete „aktivní debil“ máte mnohonásobně nižší šanci na propuštění, než jako „pasivní Einstein“ co jen čeká na přidělení práci. Možná budete svojí aktivitou pár lidí „srát“, ale nakonec stejně budete preferovanější partner než Lojza od vedle, který celý měsíc nepromluvil a nikdo neví co dělá.
Oblékání a vzhled
Naštěstí v IT se na toto moc nehraje, ale není vždy na škodu dát na to víc než ostatní ajťáci, kort když je jich na tom tolik kolem vás děsivě. Ačkoliv rád slyším od lidí (a kdysi jsem si to také myslel), že jim na vzhledu nezáleží a nejsou povrchní, pak stejní lidé (a to jsem dělal také) lepí na svoji skříňku plakáty luxusně oblečené slečny v tom novém kostýmku.
Jednoduše řečeno, lidi kolem vás na vzhled dají. Nemusíte hned nosit tenisky Armani, ale dát si litr měsíčně na oblečení a obejít každý měsíc na hodinku obchody s oblečením a něco si koupit je doporučeno. Zpočátku si můžete zaplatit módní poradkyni (cca. 1.000 Kč) za projití šatníku a doporučení změn.
Značná výhoda dobrého vzhledu je ta, že si na vás ostatní tolik nedovolí. Další věcí je kadeřnictví – noste nějaký účes, který je moderní a stylový. Snad není jednou za měsíc takový problém místo zajití ke kadeřnici na místním sídláku za kilčo si zaplatit rozumější služby v rozmezí 300 – 500 Kč.
Jak být aktivní
Problém toho, jak být aktivní je v tom, že když se člověk nechá citově ždímat, tak prostě není ta energie, ale spíše jen pochybnosti a špatný pocit. Klíčem k úspěchu je nenechat se citově ždímat.
Zejména tady mám dobré zkušenosti s tím být co „největší sobec“. Když jsem přestal konečně řešit, jak každému pomáhat, jak vyřešit ten či oní problém někoho a začal řešit svoje vlastní problémy, dost se mi v hlavě rozsvítilo.
Není to samozřejmě jenom o tom. V okolí každého z nás jsou tzv. „citový upíři“, tedy lidi co z nás jenom vysávají energii. Klíčem k úspěchu je eliminovat vliv těchto lidí na nás (i když to stoprocentně udělat nelze). Základním klíčem k tomuto je nereagovat na všechno od okolí, ale jenom na to co chci.
Když na vás kolega zařve, že jste debil, řekněte si třeba, že má zrovna špatný den a zareagujte jenom slovy „hmm“ a dál to neřešte. Pokud to udělá po třetí, tak ho poproste, aby se ztišil se slovy, že pracujete. Jednoduše řečeno, reagujte jenom na něco a to ještě nepřímo.
Velmi chytrá taktika je být trošku nepředvídatelný. Jednat tak trošku sám na sebe. Nikoho se neptat, něco udělat a čekat na reakce. Lidi kolem vás nesmí znát do detailu a mít vůči vám nastavené nějaké očekávání. Tzn. můžete třeba na méně důležité maily reagovat náhodně dlouho, nebo reagovat třeba na 3 maily zároveň.
Ano, už tu slyším hlasy, že to někomu bude vadit. Ano, bude. Ale každý člověk má své klady a zápory a jak jsem říkal. Lepší je být aktivní blb než pasivní Einstein. Váš šéf se nebude rozhodovat u vás podle toho jak vás miluje, ale podle výsledků. Váš šéf má taky šéfa, a tomu nevysvětluje koho ze svých zaměstnanců miluje více. Láska je hezká věc, ale podívejte se sami na to, jestli byste si objednali taxi o 100 Kč na jízdu dražší jenom protože máte rádi daného řidiče. Nebo byste si prostě objednali taxi dražší, protože místo ošoupané bílé fábie přijede Audi A8 v kůži.
Přemýšlejte o ostatních
Poslouchejte ostatní, ptejte se jich na jejich zájmy, a ptejte se klidně na detaily jejich problémů bez toho, aniž byste jim říkali na všechno svůj názor, svůj postoj a něco někomu vnucovali. Nechte mluvit taky ostatní, uvidíte jak si tímto šplhnete.
Přestaňte všechnu konverzaci přetáčet k vaší osobě, ale dávejte více prostoru i ostatním. Vždyť i oni mohou přinést zajímavý pohled na věc, který může být totálně odlišný od vašeho.
Stejně tak si uvědomte, že pro ostatní vy nejste střed světa. Uvažujte o tom, co oni řeší za problémy, ptejte se jich na to a vyslechněte je bez toho, aniž byste hned navrhovali řešení. Klidně jim řekněte „já osobně bych ten počítač neformátoval, ale když ty si myslíš, že názor tvého kamaráda je správný, tak to klidně udělej tak jak to chce on, ale tady se to nesmí.“ Pokud si zkurví svůj počítač, je to jeho problém, ne váš. Vy jste mu doporučení dali. Přece tu nejste od toho, abyste ostatní vodili za ručičku jako pětileté děti.
A když za vámi pak přiběhne uživatel, že mu jeho zformátovaný počítač neběží a nemůže dělat, můžete v klidu odvětit: „Tohle se nesmí dělat, teď na něčem pracuji, opravu neautorizovaného zásahu musí schválit tvůj šéf“. Nechte lidi, ať si šáhnou na horkou plotýnku, příště bude stačit jenom „já bych to nedoporučoval, ale udělej si to klidně podle svého“... Vy přeci nemůžete říkat lidem co mají dělat, ale můžete je nechat dospět k názoru, že je lepší poslouchat vaše rady – to je mnohem lepší strategie, než jim ten názor vnucovat a řvát na ně.
Nevěnujte také jenom veškerou energii přemýšlení IT problémům, ale myslete i nad tím, co mají ostatní v plánu. Radím vám z vlastní zkušenosti, když tomu nebudete věnovat pozornost, nezávisle na vašich přínosech společnosti, to odnesete. Dostanete zbytečně málo zaplaceno a lidi vás budou využívat.
Počítače nejsou všechno.
Přeji mnoho úspěchů.
Zobrazit příspěvky
