a ty konfiguráky, moc si to nedokáž představit, ale proč ne :-D
Na tom je právě hezky poznat, jaké krásné možnosti dynamičnost přináší. Spousta softwarů navrhuje nějaký pseudo-programovací-jazyk jenom proto, aby mohly být konfiguráky dostatečně expresivní. Některé zajdou tak daleko, že je ten pseudojazyk dokonce turingovsky úplný. A kdo se má učit nějaký nový složitý formát? Proč, když máme dost programovacích jazyků?
Prostě do konfiguráku dáš úplně normální kód, který se úplně normálně provede a úplně normálně do runtimu zavede nějaké nové třídy/funkce, které pak zavoláš a máš konfigurační parametr. Žádný parser. Žádná nová, supercool syntaxe. Maximální možnosti.
Takže místo konfiguráku použiješ externí knihovnu konfiguračních funkcí

No... možná pro nějaký vývoj se to hodit může, jinak v tom žádný velký výhody nenacházím

Asi jako když v PHP pro konfiguraci použiju klasický php skript místo nějaké parsované konfigurace, takže místo parametr=hodnota napíšu $parametr="hodnota"; , což v tomhle konkrétním případě zase tak nevadí a není to moc k nepochopení, jenom když si parametry nastavuje uživatel, kterej PHP nezná, tak nesmí udělat syntaktickou chybu, jinak to shodí celý