Ne - v případě, že si stahuješ od oracle rozmnoženinu, zároveň tím neoddělitelně získáváš licenci. Toť vše, co z rozhodnutí soudu plyne.
Ne, je to přesně opačně, získávám licenci a s tím neoddělitelně získávám možnost stažení rozmnoženiny. Nemůžu jen ta z ničeho nic stáhnout rozmnoženinu – je to užití podle autorského zákona, takže k tomu musím mít oprávnění od autora.
Nijak z toho neplyne neoddělitelnost této licence od rozmnoženiny - např. když si ji nějakej zaměstnanec program zkopíruje, získá rozmnoženinu, ale nikoli licenci.
Ta neoddělitelnost je právní – rozmnoženinu si samozřejmě může udělat kdokoli, ale legální to bude jedině tehdy, pokud mu to umožňuje zákon nebo licence.
Ani u relativní neplatnosti to není tak, jak tvrdíš. Pokud by tomu tak bylo, tak by pro Tebe nutně muselo ustanovení smlouvy platit až do rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že soudy evidentně rozhodují o neplatnosti i zpětně, tak evidentně smlouva byla neplatná již dříve - a tedy ji nezneplatnil soud, ale byla neplatná sama o sobě díky zákonům - jinak by šlo o retroaktivitu, která není v legislativně povolena.
Ustanovení smlouvy pro mne platí až do rozhodnutí soudu, pokud se ustanovením nebudu řídit, je to porušením smlouvy. Soud následně může ale nemusí rozhodnout, že to ustanovení smlouvy je neplatné, a pak se na takové ustanovení hledí, jako by bylo neplatné od začátku. A pak se samozřejmě bude řešit náprava toho, že se jednalo, jakoby to ustanovení bylo platné, ale soud je zneplatnil. Ano, je to retroaktivita, a není pravda, že retroaktivita není povolena.
Na základě čeho tvrdíš, že neplatnost smlouvy stanovuje soud? Na základě jakého paragrafu? Nikde v zákoně nic takového totiž není.
§ 12 OZ
Prostě pokud právní jednání, "se příčí dobrým mravům, či které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje" je prostě neplatné, nezávisle na tom, zdali to nějaký soud konstatuje, či nikoli.
Nikoli. Viz § 574 OZ.
Pouze v případě, že dvě strany se nemohou shodnout na tom, zdali něco platí či nikoli, tak se obrátí na soud a ten řekne, kde je pravda.
Pokud se dvě strany shodnou na tom, že je nějaké ustanovení neplatné, nenapíšou ho do smlouvy, kterou obě strany dobrovolně podepíšou. Tudíž se tu celou dobu bavíme o případu, kdy si obě strany myslí, že je ustanovení platné, a až následně jedna ze stran zjistí, že je to ustanovení asi neplatné, a nepodaří se jí o tom přesvědčit protistranu.
Soud konstatuje, že smlouva je platná a tedy že jsem porušil platnou smlouvu. Tedy druhá strana může a bude vymáhat veškeré škody, které jí porušením smlouvy vznikly.
Tohle tvrdím od začátku. Takže není pravda, že se někdo může jen tak beztrestně rozhodnout, že nějaké ustanovení smlouvy je vlastně neplatné a přestat se jím řídit.
Prostě výpověď může být neplatná sama o sobě.
Ne, ta výpověď není neplatná sama o sobě. Jak byste si to představoval? Že by ta výpověď vlezla z tiskárny, a magicky by se na ní objevil červený nápis „tato výpověď je neplatná“? Na platnosti té výpovědi se buď obě strany shodnou, pak platí to, na čem se shodly. A nebo se neshodnou, a pak to řeší soud.
Pokud by tomu tak nebylo - tak si představ situaci, kdy napíšeš smlouvu s neplatným ustanovením (nebo ti dá někdo neplatnou výpověď). Ty druhému namítneš neplatnost ustanovení/výpovědi, druhej ji uzná.
Pak takovou smlouvu nepodepíšu, tím pádem není platná. Když na to přijdeme dodatečně a shodneme se, že je ta smlouva neplatná, prostě roztrháme všechny podepsané exempláře, a opět opět neexistuje žádná platná smlouva.
V tvojí popletený interpretaci práva by to znamenalo[…] Magořina, co?
Ano, vymýšlet popletené interpretace vám jde. Ale nemusíte mi je podsouvat.