Kešující DNS resolver použijete především v případě, kdy máte vlastní síť (firma, škola, ISP). Obyčejný klient (uživatelský desktop, mobil apod.) neprovádí překlad DNS sám od kořenových serverů, místo toho má nakonfigurovaný jeden nebo více DNS resolverů, které pro něj tuhle službu dělají. Klient se tedy DNS serveru zeptá rovnou „dej mi A záznam pro
www.root.cz“, DNS resolver vyřídí to dotazování kořenového serveru, serveru pro doménu
cz., pro doménu
root.cz. a klientovi vrátí už hotový výsledek. Takovýhle DNS resolver obvykle poskytují svým klientům ISP, ale můžete ho mít i ve své síti. Případně existují veřejné, třeba 8.8.8.8 a 8.8.4.4 od Googlu nebo OpenDNS. No a kešující jsou ty DNS resolvery proto, že obvykle vyřizují velké množství opakujících se požadavků, takže se jim vyplatí odpovědi si nějakou dobu pamatovat (aby nemusel pořád dokola u serverů kořenové zóny zjišťovat, který že to server má na starosti doménu
cz. apod.).
S nástupem DNSSEC je snaha dostat ten DNS resolver až na zařízení uživatele (buď přímo koncové zařízení, nebo třeba domácí router), protože DNS resolver je ta služba, která také provádí validaci DNSSEC (a když vám DNS resolver ISP odpoví „IP adresa je 91.213.160.118 a DNSSEC jsem zvalidoval“, tak mu to věřit můžete, ale taky nemusíte).
Jinak BIND může fungovat i jako kešující DNS resolver, dříve se často provozoval na jednom serveru spolu s autoritativním serverem, ale takové použití se silně nedoporučuje, protože je velice snadné udělat to špatně. A BIND také není zdaleka jediný autoritativní DNS server, zajímavý je třeba český KnotDNS, dále třeba PowerDNS nebo NSD. A vedle Unboundu existují i další kešující DNS resolvery, třeba mladší bráška KnotDNS Resolver nebo dnsmasq.