Pro výklad pak můžete jít i Evropské směrnice 2011/83/EU
Kdybyste mé komentáře četl pečlivěji, věděl byste, že už jsem na tu směrnici odkazoval včera a příslušnou část jsem z ní citoval.
zde je potřeba zdůraznit, že ta je nadřazená
Nikoli, směrnice EU není nadřazené národní legislativě. Směrnice EU je primárně závazná pro stát, který ji transponuje do své legislativy, přičemž může zvolit odlišnou úpravu tam, kde to směrnice umožňuje, případně může zvolit přísnější úpravu (u nás dost běžné, pak se vše svádí na EU). Směrnici může použít soud při výkladu zákona, pokud by v zákoně bylo něco nejasného. Ale pokud je zákon přísnější, než směrnice, nemůžete směrnici použít k výkladu „tak se budeme tvářit, že v zákoně nic není, a budeme se řídit směrnicí“.
V českém promítnutí do OZ musíte umět odlišit "nakládání" od "užití". OZ poměrně systematicky pracuje s pojmem užití - viz např. celá část čtvrtá, hlava II, díl 2 který je nadepsaný "Přenechání věci k užití jinému". V tomto případě se zákonodárce slovu "užití" vyhnul.
Nakládání je širší pojem, než užití. Když budete sekačku někam přepravovat, nakládáte s ní, ale neužíváte ji.
Proto slovo "nakládání" musíte chápat odlišně. Pod pojmem nakládání je právě rozuměno to, že musíte se zbožím manipulovat obezřetně, nezničit ho, neopotřebovat ho, zabezpečit ho atd. Nakládání != užití.
Ne, slovo „nakládání“ v sobě neobsahuje žádné určení míry nebo kvality. „Nakládat se zbožím“ znamená jakkoli s ním manipulovat, zacházet, užívat ho, prostě s ním cokoli dělat (nebo i nedělat, někde ho nechat stát…). Jakým způsobem lze se zbožím nakládat, přesněji jak s ním nenakládat, pokud nechcete nic platit, je určeno teprve dál v příslušném odstavci: „jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti“.
Pokud si koupíte malou sekačku na posekání pár metrů trávníku kolem baráku, nemůžete s ní sekat louku (resp. můžete, ale pak zodpovídáte za ztrátu hodnoty), protože to neodpovídá jejím vlastnostem. Pokud byste do ní ale nalil benzín a posekal těch pár metrů kolem baráku, bude to podle zákona OK, protože povaha sekačky je taková, že je určená k sekání trávy, a benzínová sekačka bez benzínu trávu neseká. A vešel jste se i do vlastností, které ta sekačka má.
Takže když si zvážím všechny argumenty - zejména nařazenou evropskou směrnici, dále pak to, že Váš výklad by zvýhodňoval až absurdně nákupy na dálku, rozdíl mezi užitím a nakládáním, a nakonec i to, že i v ostatních odstavcích o odstoupení od smlouvy je zachován princip spravedlivého rozdělení nákladů mezi prodejcem a kupujícím (např. § 1832), nedává mi Vás výklad žádný kloudný smysl.
Jak jsem psal, evropská směrnice není nadřazená. Naopak porovnání evropské směrnice a českého zákona je ve prospěch mého výkladu. Protože text českého zákona se v tomhle bodě od směrnice odchýlil, dává spotřebiteli větší práva – a je nutné předpokládat, že to byl záměr zákonodárce. Váš výklad odpovídá tomu, co je napsané v evropské směrnici; já si myslím, že by taková úprava byla lepší; ale musím vzít v úvahu to, že český zákonodárce se (záměrně) od směrnice odchýlil, takže nemůžu zákon vykládat tak, abych tenhle záměr popřel a vrátil se k slabšímu ustanovení, které je ve směrnici. To by nedávalo žádný kloudný smysl to, že se zákonodárce odchýlil od textu směrnice. Nemůžete vzít jenom jednotlivé věty zákona, musíte je číst i v kontextu té směrnice a v kontextu toho, jaký je smysl transpozice evropských směrnic do národních legislativ.
Na to, jestli něco je nebo není absurdní zvýhodnění, můžete mít svůj názor, ale ten nestojí nad zákonem. Někdo by mohl považovat za absurdní zvýhodnění 14 dní a za spravedlivé by považoval 7 dní. To ale neznamená, že bude zákon vykládat tak, že zákonodárce sice napsal 14, ale ve skutečnosti tím myslel 7. Vy můžete považovat za absurdní, že zákonodárce při transpozici směrnice z textu vyškrtl „aby se obeznámil“, ale prostě to tak je a nemůžete ten zákon vykládat tak, že se budeme tvářit, jako kdyby to tam bylo.