Protože tazatel může mít malware v telefonu, nebo si třeba mohl někdo na něj vystavit twin kartu a v jiných případech SMS odchytit.
Proto je tam ten druhý faktor – I-PIN.
Ano, to je klasický postup při řešení bezpečnosti. Dokud nemám doložený (prokázaný) opak, považuji chybu či narušení bezpečnosti raději za nejvážnější předpokladatelné. Tedy zcela logicky počítám s tím, že útoků mohlo být víc, než mi píplo na telefonu, a i to, že se mohl útočník s SMS dostat. Jediný, kdo k tomu má informace je RB a měla by informace poskytnout - např. kolik pokusů bylo, jestli se s "útočníkem" spojila, jestli zná jeho totožnost (aniž by ji prozradila) atd.
Když vám banka ty informace poskytne, co s nimi budete dělat? A co člověk, který ty SMS bude ignorovat a banky se nezeptá. Ten má být ohrožen? Není správný postup spíš ten, že to bude řešit banka, bez ohledu na ot jestli se někdo zeptá nebo nezeptá?
Chovat se obezřetně není spekulace. Naopak spekulace by byla spoléhat se na neověřenou a právně ztěžka závaznou radu.
Z vašeho textu ovšem plynulo, že to banka nijak neřeší, a
to je spekulace. Ano, banka by mohla odpovědět o něco lépe – „nebojte, chyba není na vaší straně, o takovýchto případech víme a řešíme je; pokud vám zase taková SMS přijde, nemusíte se ničeho bát, bezpečnost účtu to nijak neohrožuje“. Jenže my vlastně nevíme, zda ta odpověď je přímo citace banky, nebo volný překlad od tazatele.