Ne, zcela to nikdo nepochopil. Nejde o nejake legacy-based migrace (ano, castecne to vychazi z toho).
Rekneme, ze mate webserver pro jeden typ aplikace. Ta aplikace je tam duplikovana mnohonasobne, s tim, ze kazda kopie ma vlastni fqdn. Nektere aplikace jsou pristupne na pres fqdn na interni ipv4, nektere jsou pristupne na verejne ipv4.
Ted na to nasadite ipv6. Vsechny aplikace nyni maji verejnou ipv6. Kdyz na firewallu povolim pristup na ipv6 serveru, tak tim umoznim pristup na vsechny aplikace (napr. curl https://b.internal.domain.tld --resolve-host="ipv6:443"), i kdyz interni domeny nejsou ve verejnem dns (ale muzou leaknout).
Ale pochopili. Naopak vy jste nepochopil, jak to funguje.
Máte různé IP adresy a různé domény. Buď máte webový server nastavený tak, že všechny domény jsou dostupné na všech IP adresách – pak se lze přes veřejnou IP adresu dostat i na privátní doménu. Nebo máte správně přiřazené interní domény jenom k interním IP adresám. Pak se přes veřejnou IP adresu k interní doméně nedostanete, protože server na veřejné IP adrese odpoví, že danou doménu nezná.
Jestli je to IPv4 nebo IPv6, na tom vůbec nezáleží. Jediný rozdíl je v tom, že v IPv4 je ta interní IPv4 adresa z interního rozsahu, takže to na ní vidíte na první pohled. Naproti tomu s IPv6 sit u „interní“ IPv6 vyrobíte tak, že k ní zakážete na firewallu přístup z internetu.
Až to budete hledat v dokumentaci webového serveru, hledejte
IP based virtual host vs. name based virtual host. Dokumentace pro Apache:
Apache Virtual Host documentation, u nginx začněte třeba u
Server names a spojíte to s tím, že u
listen můžete uvést i IP adresu/adresy.