Prohlašuješ, že většina zákazníků.
Ano, většina zákazníků. Bavíme se o těch, kteří chtějí veřejnou IP adresu, takže není potřeba řešit ty, kteří vůbec netuší, o co jde. A z těch, kteří veřejnou IP adresu chtějí, je většina těch, kteří chtějí přístup přes HTTPS – web server, IP kamery, ownCloud apod., NAS a podobné služby. Pak je méně těch, kteří chtějí SSH nebo OpenVPN. A pak pár těch, kteří chtějí něco jiného. Stačí si projít třeba internetové diskuse, na co se lidé ptají.
Nepravda je i Tvé tvrzení, že pokud je spotřebitel spokojen, není co řešit.
Já jsem ale psal o tom, že ta služba
objektivně splňuje zákazníkovu potřebu.
S ochranou spotřebitele (tedy ještě striktnější ochranou, danou zákonem o ochraně spotřebitele) to nijak nesouvisí.
Děkuji, že jste svůj argument vyvrátil sám. Když poskytovatel služby splní přísnější podmínky pro spotřebitele, splňuje i méně přísné podmínky pro nespotřebitele.
To, co chci po ISP, je, aby dodržoval zákon. Tedy když něco závazně nabídne, aby to chtěl splnit.
To sice tvrdíte, ale ve skutečnosti chcete, aby dodržoval nějaké vaše představy. Zatím jste totiž nijak nedokázal, proč by veřejná IP adresa řešená pomocí NATu nemohla být nazývána veřejnou IP adresou.
slibuje veřejnou IP adresu, tak pojďme definovat, co je to veřejná IP adresa, abychom posoudili, co k čemu se ISP zavázal a tedy zda smlouvu dodržel. Co je na tomto požadavku za nesmysl???
Nesmyslné je to asi pro vás, když celou dobu tvrdíte, že to musí být podle vás a odmítáte připustit, že by „veřejná IP adresa“ mohlo znamenat i něco jiného, než co si představujete ve.
Já tady už několik dní píšu, co považuju za definici veřejné IP adresy a také proč to považuju za správnou definici.
Protože už jsi zjistil, že Tvým způsobem definovat nejde
Zatím jsme zjistili akorát to, e to nejde definovat vaším způsobem. Můj způsob funguje, funguje v praxi, spotřebitelé jsou s takovou definicí spokojeni.
A právě proto ze řešíme, jak je definovaná IP adresa. Tedy řešíme, co je součástí nabídky ISP, který dodává NAT 1:1 a slibuje veřejnou IP. Nabídky, nikoli konzumovaných služeb, na kterých ses pořád točil.Tedy řešíme, jestli "VIPA" je jen cesta do Brna, nebo cesta do Brna s kávičkou.
Skoro jste to trefil. S tím drobným rozdílem, že neřešíme nabídku, ale řešíme, co očekává spotřebitel. Protože to je to, co rozhoduje. Když se dopravci shodnou na tom, že při cesta Brno–Praha stačí, když cestující dovezou d Říčan a tam je vyloží; ale většina cestujících bude očekávat, že je dovezou na nějaké autobusové nádraží v Praze – pak platí to, co očekávají cestující.
Kdyby to bylo součástí nabídky, pak i kdyby to neočekával nikdo, stejně dopravce porušil smlouvu.
Zase řešíte nesmyslný příklad. Když to v nabíce bude napsané, asi to cestující budou očekávat. Není to případ, který tady řešíme. Ale jinak ano, máte pravdu, pokud poskytovatel služby do nabídky přidá něco navíc, co nikdo neočekává, musí to i tak dodržet.
To, že jsou např. v nějakém oboru zákazníci smíření s tím, že jim poskytovatel služeb nedodává to, co slibuje, nijak nemění povinnost poskytovatele to dodat, pokud se k tomu zavázal.
Jenže o tom my tu nediskutujeme. My tu diskutujeme o tom, jak z obecné formulace nabídky a poptávky poznat, co přesně je součástí nabídky a poptávky.
Když "šmejdi s hrncema" prodaj důchodcům hrnce za desetinásobek, tak jsou to šmejdi a morální hajzlíci, i když jsou třeba jejich zákazníci spokojeni
Jenže očekávání těch zákazníků objektivně splněna nejsou.
A když Ti někdo prodal falešnej diamant jako pravej, tak i když to nezjistíš a do konce života budeš spokojenej, že máš diamant, stejně ten podvodník porušil smlouvu a má smysl to řešit.
Ani v tomto případě očekávání zákazníka objektivně splněno nebylo. Zdá se, že stále nechápete rozdíl mezi subjektivním splněním očekávání a objektivním splněním.
Zobrazit příspěvky
